Tuzemsko mučí insolvence a malá konkurenceschopnost, ale export se zotavuje

Hlavní příčinou prohlášených konkurzů není v Česku, jak by se na první pohled zdálo, stav předlužení firem, nýbrž problémy s likviditou jako důsledku neplacení nebo špatně zvoleného financování.



Na business snídani, pořádané Agenturou Helas v úterý 22. 5. u příležitosti vyhlášení 15. Exportní ceny DHL UNICREDIT, vyřknul výše uvedenou větu Martin Růžička, Country Manager Pojišťovny Cofaxe Czech. Dalším naším problémem je malá konkurenceschopnost, daná tím, že náklady na práci rostly rychleji než produktivita. Tyto faktory se pak promítají i do úvěrové politiky, kdy řada firem má úvěry zejména provozní, nikoliv investiční, jak to potvrdil Tomáš Hron, ředitel Global Transaction Banking UniCredit Bank. Dobrou zprávou je, že českému exportu se vloni dařilo. A to je dobře, neboť právě podpora zahraniční obchodu je podle profesora Michala Mejstříka jedno z důležitých prorůstových opatření. 

 

Krizové období z roku 2008 neskončilo, středověk neskončil, středověk trvá

Pojišťovna Cofaxe Czech průběžně sleduje vývoj neplacení, a to prostřednictvím indexu Coface Payment Incident Index, čili platebního selhání pojištěných odběratelů. Ukazuje se, že existuje úměra mezi růstem, respektive poklesem ekonomiky (měřeno HDP) a nárůstem platebních incidentů. Historicky největší nárůst neplacení nastal v roce 2009, v souvislosti s krizí důvěry a poklesem světového růstu. Martin Růžička potvrdil, že v České republice počty prohlášených konkurzů v rámci insolvencí narůstají od krizového roku 2008. „Krizové období z roku 2008 neskončilo, fenomén neplacení pokračuje dál,“ konstatoval. Podle jeho slov je Německo jedinou ekonomikou, která má platební morálku pod kontrolou. Rovněž jeho křivka vývoje platebních selhání je pod hladinou světového průměru. Rakousko si udržovalo křivku vývoje insolvencí, která kopírovala světovou křivku a průměr neplacení byl pod světovým průměrem, nicméně v letech 2010 až 2011 se dostalo také nad světový index. Nyní si i Rakousko importuje problémy s insolvencí ze střední a východní Evropy a rakouské firmy kvůli tomu také selhávají v placení. V České republice křivka neplacení dosáhla maxima v roce 1998, nyní se udržuje stále nad hranicí světového průměru, stejně jako křivka Slovenska. 

Co se týká vývoje platebních selhání z hlediska velkých světových ekonomik, Evropská unie se pohybuje na průměru (díky vlivu Německa), ostatní země jsou nad průměrným indexem neplacení. V současné době je velký nárůst neplacení ve Španělsku a Velké Británii. Z tohoto hlediska jsou pro naše firmy rizikové i Spojené státy. Je to dáno i volbou menších firem, jež jsou z hlediska neplacení rizikovější. Japonsko mělo dlouho výskyt rizik neplacení pod dlouhodobým světovým průměrem, ale díky zásahům do ekonomiky kvůli nedávné havárii ve Fukušimě se i jejich křivky výskytu insolvenci změnila, nyní je její vývoj ustálený.

 

Go East, vzhůru do Asie

Podle výsledků průzkumu, provedeného skupinou UniCredit Bank pro střední a východní Evropu, se v roce 2011 dostupnost úvěrů mírně zlepšila, zpřísnily se však podmínky. Poptávka po úvěrech se v Evropě vyvíjí různě. Zatímco v zemích střední Evropy včetně ČR stagnuje okolo nuly, v Turecku a Rusku stoupá. Podle Tomáše Hrona je zadluženost našich podniků relativně malá, nicméně většina úvěrů, které si firmy berou, je provozních, nikoliv investičních. „Udržujeme to, co máme, ale neinvestujeme do budoucnosti,“ konstatoval. Také on upozornil, že současným problémem je riziko selhání díky platební neschopnosti. V současnosti spolu obchodní partneři obchodují výrazně obezřetněji. Podle statistik ve všech zemích Evropy vzrůstá poptávka po dokumentárních akreditivech, což je nástroj, díky němuž banka kupujícího ručí za zaplacení koupeného zboží. V Německu dokonce roste poptávka po domácích akreditivech, což znamená, že tamní firmy místo hladké platby častěji používají dokumentární akreditivy. Česká republika jde často proti trendům: „Naši podnikatelé raději posílají předplatby na dodávky, které k nám přicházejí. Meziročně tak objem importních akreditivů klesl o 15 %. „To je zcela proti filosofii obchodu, která by měla respektovat pravidlo, že kupující je král. Výhodnější podmínkou je, že platím až v okamžiku, kdy mám dodané zboží. Toto bychom se měli naučit zejména pro obchodování na asijských trzích, na které pronikáme přes Německo jako subdodavatelé, nikoliv jako hlavní dodavatelé. Česká republika by se měla snažit být na těchto trzích úspěšná jako generální dodavatel,“ mínil T. Hron.

 

Všechny cesty do vedou do Berlína

Podle profesora Michala Mejstříka je současná situace velmi komplikovaná. Světový obchod se momentálně nevyvíjí příliš příznivě, situace v Evropě je ještě horší. Z hlediska zahraničního obchodu má zápornou obchodní bilanci většina zemí Evropy, vyjma Německa, Dánska a Irska. Finsko, které si donedávna dokázalo držet dobrou pozici, má dnes také zápornou obchodní bilanci a začíná mít problémy. „Jednak trpí dopadem eura, jednak ne všechny z receptů, které Finové doporučovali, zafungovaly. Jejich silnou stránkou je, že si dokázali udržovat menší míru zadlužení než ostatní: v souvislosti s krizí se dokázali propadnout na podobnou míru zadlužení vůči HDP jako Česká republika,“ upozornil M. Mejstřík. Jediné Německo, které má 24 % HDP v průmyslu, si stále udržuje dobrou pozici. Spolu se Švýcarskem a Norskem je Německo dnes v pozici čistého věřitele, což znamená, že tyto země v zahraničí více investovaly, než si půjčovaly. USA rovněž hodně investují v zahraničí, ale ještě více tam dluží. Zajímavé je, že se liší i podmínky, díky nimž si země drží svoje pozice: Norsko je díky své ropě jakýmsi evropským šejkem, Švýcarsko zatím stále přitahuje peníze, Německo si na všechno musí vydělávat.

V oblasti exportu si Češi nevedou špatně, čeští podnikatelé jsou stále schopni si nacházet exportní příležitosti. Navíc jsou Češi považování za spolehlivé a disciplinované dodavatele, ale to je podle slov pana profesora málo. V roce 2011 byl náš export historicky nejvyšší. Zatímco domácí poptávka je dnes významně omezována a veřejná poptávka je krácena, zahraniční obchod je jedinou složkou HDP, která je prorůstová. Jak profesor Mejstřík upozornil, k zásadním prorůstovým opatřením patří právě podpora zahraničního obchodu, který vytváří pracovní místa a je motorem růstu. A jak vypadá situace v exportu? V ČR je nyní 17 tisíc exportérů, z nichž 12 tisíc exportuje vně Unie, 11 tisíc do EU. Rozhodující část českého exportu jde do Evropy, 16 % jde mimo evropskou sedmadvacítku. Česká republika nejvíce vyváží na třetí trhy – do Ruska a Číny, zatímco exporty do Latinské Ameriky jsou mnohem menší. Nicméně na čínském trhu jsou úspěšnější Němci, Slováci a nyní i Maďaři.

Pro udržení se na světových trzích je potřeba být konkurenceschopný. Jinými slovy to znamená, že růst nákladů práce (mzdy) musí být v rovnováze s růstem produktivity. Pokud se toto pravidlo poruší, hrozí nebezpečí. Pro příklad nemusíme chodit daleko – typickými reprezentanty jsou Řecko, Španělsko, Portugalsko. Této nástraze se dokázali vyhnout Němci, kteří po celé období existence eura dokázali náklady práce držet pod kontrolou a v souladu růstem produktivity práce. Také Maďaři velmi navyšovali svoje mzdové náklady a Češi i Slováci se chovali obdobně, a odrovnávali jsme tak jednu ze svých výhod z hlediska konkurenceschopnosti.

 

S exportem se něco děje, zdá se, že roste...

Vyjma průmyslu, kde naše produktivita práce rostla stejně nebo rychleji než náklady na práci, je zbytek české ekonomiky, zejména stavebnictví, nekonkurenceschopný, tvrdí profesor Mejstřík. Favoritem českého exportu je automobilový průmysl a částečně textilní průmysl. Export služeb, vyjma cestovního ruchu a dopravy, u nás silně pokulhává. Podle něj je třeba, aby firmy byly flexibilnější a uměly rychle reagovat na měnící se prostředí a tak se dokázaly udržet na evropských trzích. Michal Mejstřík dále upozornil na skutečnost, že umíme vyrobit, ale nedovedeme prodat, chybějí nám mladí dynamičtí obchodníci. Situaci by měla pomoci zlepšit připravovaná akreditace pro vzdělávání exportérů. „Chceme zafixovat dynamickou konkurenceschopnou pozici českých obchodníků na globálních hodnotových řetězcích. K tomu budou podniknuty patřičně kroky,“ prohlásil. K tomu by měla přispět i vládou přijatá Strategie konkurenceschopnosti, kterou je nyní potřeba ji začít realizovat.

Vývoj mezinárodního obchodu z pohledu logistické společnosti představil obchodní ředitel a jednatel společnosti DHL Express CZ Luděk Drnec. Potvrdil, že počátek roku 2011 byl poznamenán nejistotou a stagnací v oblasti přepravních služeb, avšak ve druhém kvartále rostly přepravní objemy DHL o 15 až 20 %, což potvrzovalo růst exportních aktivit. Tradičně nejsilnější poslední kvartál byl stagnující. Výsledek prvního čtvrtletí letošního roku odpovídá tempu loňského roku, avšak ve druhém kvartálu nastalo znatelné oživení. „S exportem se něco děje, zdá se, že roste. Přepravní objemy nám od dubna vzrostly o 15 %. Z toho usuzuji, že konec roku by měl být opět silný,“ zavěštil si L. Drnec.

 

Ilustrační foto:  © Wolfgang Kraus - Fotolia.com

 

 

Úvodní foto: © Wolfgang Kraus - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře