VRÁTÍ SE NĚMECKÁ MARKA? I K NÁM?

„EU, euro a řecká zkušenost“ byl název dnešního semináře, konaného pod záštitou Kláry Slámové, poslankyně Parlamentu České republiky.



V roli hlavních řečníků v Poslanecké sněmovně vystoupili: Jan Vinter, nezávislý finanční konzultant a externí vysokoškolský pedagog (PFUK, katedra mezinárodního práva), Aleš Michl, analytik – portfoliový stratég Raiffeisenbank, Pavel Řežábek, člen bankovní rady a vrchní ředitel České národní banky, a Jaroslav Kuba, poradce prezidenta České republiky Václava Klause. Setkání moderovala Jana Bobošíková, lídr strany Suverenita – blok Jany Bobošíkové.

 

Nic nového pod řeckým sluncem 

Jan Vinter se ve své řeči vrátil do roku 1991, kdy působil v londýnské pobočce japonské Mitsubishi Bank. V té době se tato banka úplně stáhla z tradičních úvěrů v Československu s argumentací, že politická a ekonomická situace v tehdejší ČSFR je do budoucna krajně nejistá. Jejím novým velkým působištěm se stalo právě – Řecko. Již tehdy Vinterův řecký kolega zcela standardně používal „kreativní“ úpravy dat, pokud nevyhovovala bankovním kritériím. Tato praxe je ovšem v Bruselu po léta všeobecně známa, (ne)diví se Vinter. Podle něj není – ovšem ve srovnání s Řeckem – česká ekonomická situace zatím nijak tragická, vždyť ČR plní maastrichtská kritéria, která překračuje jen v míře vládního deficitu (loni byl -5,9 % HDP). Rovněž hrubý veřejný dluh, činící v Česku loni 35,4 % HDP, není podle přednášejícího nijak závratný s ohledem na často nominálně dvojnásobné (a větší) hodnoty v EU.

 

Co se všechno může stát 

Aleš Michl z Raiffeisenbank se věnoval třem budoucím scénářům, kam může euro a jeho zóna dospět. Podle jeho slov se společná měna může udržet, dojdou-li členské země eurozóny ke konsensu ohledně rozpočtové disciplíny v jednotlivých zemích a jisté centralizace ekonomických politik (že se tak stane, je podle řečníka pravděpodobné ze 30 %). Dalším scénářem má být odchod z eurozóny těch zemí, které nebudou tuto disciplínu schopny dodržovat (prý z 50 až 60 %) Odchod ovšem může mít jak dobrovolnou, tak nedobrovolnou podobu. Třetí možností je přetrvávání současného statutu quo a prohlubování a vyhrocování všech rozporů, které společnou měnu přivedly k nynějším potížím (20 %).

Na otázku CFO Worldu, jak by mohl vypadat případný scénář v posledním případě, došlo-li by k „dominoefektu“ a hned několik významných zemí by ztratilo nadvládu nad řízením svých financí, zda-li by pak ostatní „zdravé“ státy přijaly měnu jinou (například se už objevily úvahy o nové měně, která by se jmenovala nordo), Aleš Michl uvedl, že by se pak ty hospodářsky spořádanější státy, jako například Německo, vrátily ke svým dřívějším měnám. Takovou stabilní měnu (ano, Deutsche Mark) by pak patrně podle něj mohly přijmout také některé okolní státy.

 

Nekamenujte proroky 

Pavel Řežábek z ČNB hovořil o neoblíbenosti proroků špatných zpráv, kdy na základě citací svých výroků během uplynulé dekády široce doložil, jak po léta kritizoval mainstreamovou politiku v Evropské unii. Ti, kdo se odvážili nesouhlasit s její podobou, vyhovující velkým zemím, byli označováni za rozkolníky a bořitele ušlechtilých vizí, zatímco skutečnou vůdčí ideou byl podle Řežábka hédonismus a uvažování v horizontech volebních období politiků. I českými politiky byl Řežábek mnohokrát cejchován jako ten, kdo „dělá ostudu a poškozuje ČR v zahraničí“ (například Bohuslav Sobotka v roce 2005). Řečník dále zdůraznil etický rozměr současné krize, když citoval Tomáše Baťu, který kdysi prohlásil, že „to, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu“. Řežábek připomněl, že zdánlivě nepodstatným, ale signifikatním symptomem problémů zkostnatělé EU je její slovník: nejnověji přistoupivší země, které jsou v mnoha ukazatelích ekonomicky disciplinovanější než skupina eurozóny, jsou unijními mluvčími pravidelně označovány za ty ostatní, za „přívěskovou“ střední a východní Evropu. A právě v dnešní krizi se tento anachronismus v plné naléhavosti projevil, vždyť lomítko dnes Evropu dělí na ose sever – jih. Pavel Řežábek také podotknul, že maastrichtská kritéria v plné míře splňuje v eurozóně pouze Lucembursko a Finsko, a zavěštil si, že Řecko po třech letech stejně přes veškerou pomoc zbankrotuje. V neposlední řadě varoval před skutečností, že Mezinárodní měnový fond, přivolaný EU ku pomoci, má ve svých vnitřních ustanoveních klauzuli, že nemá půjčovat těm, kdo nejsou schopni platit, což je případ Řecka, a že tedy ohledně pomoci fondu vše visí na vlásku.

Jaroslav Kuba, poradce prezidenta České republiky Václava Klause, doložil, že prezident mnohokrát veřejně poukazoval na negativní trendy, které vedly k současnému stavu a mj. připomněl, že Lisabonská smlouva, jejímuž prosazení se věnovalo tolik politické síly a pozornosti, neobsahuje žádné ustanovení, jak řešit takové krize, jako je dnešní řecká.

 

 


« předchozí článek další článek »








Komentáře