Prudký meziměsíční propad důvěry českých spotřebitelů, její mírnější snížení v podnikatelské sféře. Obojí uvrhlo listopadový souhrnný indikátor důvěry v českou ekonomiku do opětovného poklesu. Ten trvá v trendu po celý letošní rok – pokrizový růst důvěry v českou ekonomiku skončil v prosinci 2010.
Sentiment spotřebitelů míří k absolutnímu dnu
Nálada lidí se v listopadu proti říjnu propadla tak výrazně, že sezónně očištěný indikátor důvěry spotřebitelů překonal dno uplynulé dekády (z února 2004) a pomalu míří k absolutnímu dnu z recese české ekonomiky druhé poloviny 90. let, do níž vyústila tehdejší měnová krize. Tentokrát, i přes zatím relativně dobré fundamenty české ekonomiky, působí navíc i evropský kontext – vleklé a nejisté vyústění dluhových problémů zasahujících eurozónu. Tvrdé restrikce drtící tuzemskou poptávku jsou již komentátorskou „trvalkou“, což ovšem nijak nesnižuje jejich alarmující skutečnost.
Podnikatelé přestávají věřit ekonomice
Uvedené evropské kontexty – nově doprovázené i snižujícími se tempy růstu největších rozvíjejících se ekonomik Asie – však dopadají především na sentiment českých firem, jejichž manažeři odpovídají v dotaznících na otázky o budoucích očekávání podnikatelského sektoru. U podnikatelů v průmyslu stoupl v listopadu podíl odpovědí hodnotících vlastní ekonomickou situaci jako „špatnou“, stejně jako ve stavebnictví a službách (nedošlo k tomu jen v obchodě). Logicky s tím pokleslo vesměs i hodnocení v odpovědích „dobrá“, ale posílil zlatý střed, tj. odpovědi pokládající vlastní ekonomickou situaci za uspokojivou.
Odpovědi hodnotící současnost jsou sice důležité, ale konjunkturální průzkumy se zpracovávají především s cílem identifikovat budoucí očekávání. Také zde došlo k významnému nárůstu odpovědí očekávajících zhoršení – jestliže v průmyslu takto v září odpovědělo pouze 6,8 % respondentů a v říjnu 7,5 %, v listopadu očekávala zhoršení už desetina z nich (10,1 %). Nejpesimističtěji hledí do budoucnosti podnikatelé ve stavebnictví, což je velmi depresivní vezmeme-li v úvahu, že právě v tomto odvětví je již současná úroveň indikátoru důvěry nejhorší v celé ekonomice.
Výrobní ceny – porostou, neporostou?
Jaksi nekonzistentní se zdá být skutečnost, že podnikatelé v průmyslu podle svých odpovědí zamýšlejí zvyšovat ceny – jak je to možné v době, kdy ekonomika zpomaluje hlavně vlivem klesající poptávky? Nicméně v září očekávalo růst cen 14 % manažerů v průmyslu, v říjnu už víc než pětina (20,8 %) a v listopadu se už podíl těch, co věští vyšší inflaci ve výrobě přiblížil téměř jedné třetině (29,1 %). Pozoruhodné a poněkud nelogické, protože ani tlak na růst cen generovaný nabídkou není v současné době patrný. Možná však manažeři v průmyslu očekávají další pokles směnného kurzu koruny, který by prodražil dovozy do ČR, což by pak skutečně mohlo vyústit do růstu výrobních cen. Protisměrně však bude působit právě klesající poptávka, takže tento vliv může být do značné míry eliminován.
Firemní sektor čeká propouštění
Podstatně horší vyhlídky indikují očekávání podnikatelů pro trh práce. Nižší zaměstnanost očekává s výjimkou odpovědí za odvětví obchodu prakticky celý podnikatelský sektor. Jestliže v září se 11,8 % podnikatelů v průmyslu domnívalo, že budou muset propouštět, pak říjnu to bylo již 13 % a v listopadu dokonce 18,3 %. Ještě horší vyhlídky ukázaly odpovědi ze stavebnictví, kde už více než třetina podnikatelů uvádí, že zaměstnanost poklesne (v září 30,7 %, v říjnu 33,5 %, v listopadu 34 %).
Berme en bloc výsledky konjunkturálního průzkumu vážně. Přinejmenším v několika posledních letech předpovídaly vývoj v české ekonomice s přesností švýcarských hodinek.
Více na: http://czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckpr112411.doc
