Rovné příležitosti zatím jen na papíře

„Ženy nejsou vychovávány k tomu, aby se snažily prosadit,“ říká Zuzana Andělová, výkonná ředitelka společnosti Agender, se kterou jsme diskutovali o rovných pracovních příležitostech a spravedlivém odměňování žen.



Rovné příležitosti v pracovní oblasti často zůstávají pouze na papíře, hodně se hovoří především o platových rozdílech mezi muži a ženami. Jak jsme na tom ve srovnání s jinými evropskými státy? Je vidět nějaké směřování k nápravě současného stavu?

 

Obecně platí, že rozdíl v odměňování mužů a žen je vyšší s delší rodičovskou dovolenou. S tím souvisejí i další témata jako flexibilní úvazky či práce z domova, nedostatek předškolních zařízení, sociální tlak a stereotypy uvažování typu ženy se starají o rodiny a muži vydělávají peníze.

 

Rozdíl v hodinové mzdě zaměstnaných mužů a žen v Česku je podle údajů Evropského statistického úřadu (Euro­stat) 22 procent. V Evropě tak patříme k zemím s největším příjmovým rozdílem, před námi jsou pouze Rakousko a Estonsko. Proč?

 

Opět jsou to role žen v péči o děti, vyšší zastoupení žen v hůře placených oborech a přímá diskriminace. Nižší platy žen se pak odrážejí například v nižších penzích. Nově se o tuto problematiku zajímá ministerstvo práce a sociálních věcí a oceňování by měli kontrolovat i inspektoři práce. Nicméně špatně se diktuje soukromému sektoru, co má dělat a jak.

Existují také různé organizace, které se tímto tématem zabývají. Například Forum 50 % usiluje o vytvoření společnosti s vyrovnaným zastoupením žen a mužů v politice a veřejném životě. Řeší se větší zapojování mužů do péče o dítě a jejich využívání rodičovské dovolené. Podle Eurostatu bylo u nás v roce 2010 na rodičovské dovolené 263 tisíc žen a 2,4 tisíce mužů, tedy na 100 žen čerpá rodičovskou dovolenou jeden otec. V sousedním Německu je tento poměr zhruba 5 : 1.

Česká republika si vede dobře ve vzdělávání žen, které dokonce dosahují vyššího stupně vzdělání. Ženy se vzdělávají a nastupují do oborů dříve výhradně mužských, jako jsou například informační technologie. Rozdíl mezi platy mužů a žen je nejmarkantnější ve věku 40 let, tedy v době, kdy se žena po rodičovské dovolené a péči o děti vrací zpět do práce. Má nízké sebevědomí, omezené časové možnosti, neb musí skloubit rodinu a děti. Muži stále jedou ve stereotypu: já pracuji, ty se staráš. Tedy je potřeba ženám zvedat sebevědomí, je nutné nabídnout kvalitní dostupnou péči o děti do tří let, tak aby ženy nenastupovaly do práce příliš pozdě, a současně je třeba i vzdělávat muže, aby se na péči o dítě více podíleli.

Co opět pokulhává, je ekonomická příležitost. Během průzkumu na portále www.pracezeny.cz 69 % žen uvedlo, že jejich prioritou je flexibilní úvazek. Jiný náš úspěšný projekt, Inicio pro ženy, učí ženy podnikat, to je také cesta. Ženy hledají osamostatnění a flexibilitu, začínají podnikat 12x častěji než muži. Během pěti let jsme připravili na podnikání přes 100 žen a více než polovina z nich už skutečně podniká.

 

Přístup k částečným nebo flexibilním úvazkům je skutečně jedním z bolavých míst. Jak jsme na tom ve srovnání se sousedními zeměmi? Zlepšuje se situace?

 

Spojit pracovní život s osobním, tedy i s mateřstvím, umožňují právě flexibilní úvazky. V Česku je tato cesta stále trnitá, na částečný úvazek pracují jen tři procenta mužů a deset procent žen. Proti těmto úvazkům mluví poměrně nízké ohodnocení za hodně odvedené práce. S tím souvisí i způsob řízení ve firmách, čeští manažeři neumějí měřit práci, úkolovat a hodnotit. Tím, že je opravdu velký tlak na zvýšení počtu úvazků, v České republice jich také přibývá. Bohužel pomalu.

 

Nové předpisy ohledně práce z domova byly možná vedeny snahou zlepšit postavení zaměstnanců, ale z tohoto benefitu se mohla stát nepřiměřená administrativní a finanční zátěž pro zaměstnavatele. Ten tak může být demotivován, aby tzv. home office umožňoval. Jaké jsou vaše poznatky?

 

To jsou argumenty, které jsme řešili v rámci platformy Byznys pro společnost už před čtyřmi roky. Velké společnosti se zavázaly navýšit procento flexibilních úvazků, ale právě jen v případě, že vláda schválí úpravy týkající se odvodů.

 

Sdílené nebo částečné úvazky představují pro zaměstnavatele zvýšené administrativní náklady. Nepomohlo by nějaké legislativní opatření?

 

Pomohlo. Daňové a sociální odvody na pozici při sdílení práce či pracovního místa namísto na pracovníka, nikoli člověka a více propracované úlevy u zkrácených úvazků. Argumenty společností jsou jasné: daně, sociální odvody a administrativa. Ale neříká se, kde je vůle, tam je cesta?

 

Poštovní úřednice, zdravotní sestra nebo učitelka mohou stěží pracovat z domova; jiné možnosti by měly, pokud by byly programátorkami nebo webdesignérkami. Nezačíná vše již při volbě studijního oboru nebo povolání?

 

S tím souvisí celý systém vzdělávání, který v České republice máme. V českém školství se stále klade důraz na memorování, neučíme děti, jak problémy řešit. Když se pak rozhodují, kam půjdou, dívky volí ekonomku, kluci průmyslovku. A jsme opět u těch stereotypů v myšlení, kdy se říká: „To se pro holku nehodí, vyber si raději veřejnou správu, ta ti umožní být s dítětem doma a mezitím ti tam podrží pracovní místo.“

Mezi flexibilní formy práce patří zkrácený úvazek, práce z domova či sdílená práce. Mohou ji využít například i zdravotní sestra či úřednice. Je to ale pro firmy daňová zátěž a pro manažery více administrativní práce. A především tlak na jejich řídicí schopnosti. Tedy opět začarovaný kruh.

 

Je vůbec naše legislativa, popř. její praktické uplatňování, dostatečná? Nepomohlo by, kdyby se více žen angažovalo v politice, aby tam prosazovaly „svá“ témata?

 

Pomohlo. Tlak je velký. Ženy k tomu ale nejsou vychovávány, nesnaží se prosadit a jsou málo iniciativní. Navíc musejí prosazovat svá témata ve stále vrcholně maskulinním světě. Ženy musejí vyvinout mnohonásobně vyšší nasazení než muži, pokud se chtějí dostat do vedoucích pozic. Každá chyba je vidět dvojnásob. Nejsem zastánkyní kvót, ale samozřejmě i to by byla možná cesta.

 

______ 

 

Zuzana Andělová
výkonná ředitelka společnosti Agender

 

Dnes je to již pět let, co Zuzana Andělová začala pomáhat rozjet projekty, které ženy podporují na jejich cestě životem. Šlo o festival Všem ženám (vsemzenam.cz), kde se ženy inspirují, rozvíjejí, propojují a vyživují své ženství, projekt Inicio pro ženy (inicioprozeny.cz), kde se ženy učí podnikat, a tak vlastně nacházejí samy sebe a svou flexibilitu a samostatnost, či portál pracezeny.cz, kde ženy nacházejí flexibilní pracovní úvazek, tedy opět svou flexibilitu a možnost sladění práce a rodiny.

„Vždy jsem byla orientovaná na cíl a jela bez přílišných pohledů vlevo či vpravo. Měla jsem fungující rodinu, koníčky, kamarády, studovala jsem, cestovala jsem a pak pracovala. Až s narozením mé holčičky jsem pochopila, že život není jen o cílech a výkonu,“ vysvětluje Zuzana Andělová a dodává, že ji dodnes mrzí, že při hledání náhrady za sebe do týmu kvůli odchodu na mateřskou dovolenou nedala šanci nějaké mamince.

S prvním dítětem začala objevovat témata jako diverzita, slaďování práce a rodiny, rozvoj a propojování. Teď má druhé dítě a každý den si na vlastní kůži uvědomuje, jak je těžké spojit všechny role. „Mám nesmírné štěstí v podpoře rodiny, především pak manžela a maminky. Zažívám ten luxus, že mohu opravdu skloubit práci a rodinu. Ale mám určeny priority – rodina je na prvním místě,“ říká Zuzana Andělová.

 

Úvodní foto: Agender

« předchozí článek další článek »








Komentáře