Hlavní navigace

Náklady na úvěr určený na financování dividend jsou daňově uznatelné

21. 5. 2010

Sdílet

Podle nedávného přelomového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu si společnosti mohou od základu daně z příjmů odčítat náklady spojené s úvěrem na financování výplaty dividend (5 Afs 25/2009 ze dne 25. března 2010).

Tímto rozhodnutím soudu tak byl zřejmě překonán dosavadní odmítavý postoj ministerstva financí vyjádřený ve stanovisku Koordinačního výboru ministerstva financí a Komory daňových poradců z roku 2008. Žalující společnost si v daňovém přiznání uplatnila úroky a další náklady související s úvěrem přijatým na financování výplaty dividend. Správce daně neuznal snížení daňového základu společnosti o tyto částky a společnost proto podala žalobu ke krajskému soudu. Ten se postavil na stranu správce daně s tím, že výplata dividend je sice spojena s činností společnosti, nikoli však s jejím podnikáním, a proto náklady na jejich financování nemohou být daňově uznatelné.

 

Soud promluvil a pomlčel 

Společnost se tedy dále obrátila na Nejvyšší správní soud, který v tomto rozhodnutí jednoznačně konstatoval, že úroky a další nezbytné náklady související s úvěrem na financování výplaty dividend mají bezprostřední vazbu na očekávané zdanitelné příjmy společnosti. Podle soudu nemají obchodní společnosti povinnost zadržovat finanční prostředky za účelem budoucí výplaty dividend. Je totiž zcela legitimní, pokud se rozhodnou volné finanční prostředky použít na financování svých provozních či investičních výdajů a k výplatě dividend využijí externích zdrojů. Soud dále potvrdil, že výplata dividend přímo souvisí s podnikatelskou činností obchodních společností, neboť právě výplata dividend motivuje akcionáře ke vkládání prostředků do těchto společností, čímž fakticky umožňují jejich podnikatelskou činnost. Nejvyšší správní soud se nicméně zatím výslovně nevyjádřil k tomu, zda se tyto závěry vztahují i na ostatní způsoby snížení vlastního kapitálu společnosti, např. formou výplaty ostatních kapitálových fondů.

 

Příklady táhnou 

Nejvyšší správní soud v této souvislosti rovněž poukázal na obdobná rozhodnutí polských a rakouských soudů. Mimoto soud konstatoval, že pokud by nebylo možné odečíst výše uvedené náklady od základu daně, musela by tato skutečnost být upravena zvláštním ustanovením zákona, jako je tomu např. na Slovensku.

 

Zdroj: KPMG: Petr Toman, Eva Doložílková

 

Byl pro vás článek přínosný?