Co s babičkou?

Kapacita domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem je zcela nedostatečná. Stát by potřeboval investovat až 120 mld. Kč do navýšení odpovídajících kapacit. Pokud se o své blízké nejste schopni postarat sami a nepodaří se je umístit do státního zařízení, měsíční příspěvek klienta či rodiny může činit až 30 tisíc korun měsíčně. Situace začíná být kritická. Co s tím?



Žijeme v rušné době, která nám mnohé přináší, ale také mnohé bere. Moderní medicína prodlužuje naše životy, ale bohužel však někdy na úkor jeho kvality. Snažíme se získat z aktiv­ního života maximum a neřešíme pozdější možné důsledky v podobě zdravotních omezení, na která není nikdo z nás v produktivním věku připravený.

 

Kdo se o nás postará?

 

Otázkou zůstává, kdo za péči o nás převezme zodpovědnost v  případě, že se o sebe nedokážeme sami postarat. Máme rodinu, která je ochotná a také schopná nám potřebnou péči poskytnout? I pokud odpovíme kladně, tak bohužel denní realita péče o vysoce závislé členy rodiny ukazuje, že toto není vždy dlouhodobé, a tudíž i ideální řešení.

 

Nebo se spolehneme na stát, který by měl zajistit dostatečné kapacity ve státních nebo soukromých zařízeních? Z pohledu vysoké míry potřebnosti jde zejména o nákladná zařízení domovů pro seniory a domovů pro seniory se zvláštním režimem, kdy zvláštní režim značí zařízení poskytující 24hodinovou péči o osoby s Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence.

 

Co říkají statistiky?

 

Naše populace prokazatelně stárne. Poměr ukazatele starobní závislosti, tedy poměr mezi počtem obyvatel ve věku nad 65 let a pracovně aktivními obyvateli, činil v r. 2016 28,1 % a prognóza vývoje v ČR, korespondující s vývojem v EU, v r. 2070 je pak 49,7 %.

 

Podle statistické ročenky počet podaných žádostí do domovů pro seniory a do domovů se zvláštním režimem
dosahoval v roce 2018 přibližně 81 tisíc. Je však nutné uvést, že toto číslo je nadhodnoceno zejména podáním více žádostí klienta na různá zařízení. Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR odhaduje skutečný převis v obou typech zařízení na úrovni přes 20 tisíc žádostí.

 

Na druhé straně Česká republika v roce 2018 disponovala přibližně 57 tisíci lůžek v domovech pro senio­ry (DS) a v domovech pro seniory se zvláštním režimem (DZR), s převahou vlastnictví mimo soukromý sektor (78%, viz graf).

 

DS a DZR podle vlastnictví

 

Podle posledních statistik se pokles v počtu lůžek v domovech pro seniory a domovech pro seniory se zvláštním režimem vlastněných kraji, obcemi a církvemi o 300 lůžek v roce 2018 podařilo nahradit přibližně 2 400 lůžky v soukromých zařízeních (tabulka 1).

 

Kapacita lůžek DS + DZR

 

Na druhé straně počet lůžek v samotných domovech pro seniory s nesoukromými zřizovateli za poslední dva roky klesl o 1 088 a v tomto případě nárůst kapacit soukromých zařízení o 889 lůžek nebyl již dostatečný, aby pokles vykompenzoval, a vedl v roce 2018 k poklesu celkových kapacit o 199 lůžek (tabulka 2).

 

Kapacita lůžek DS

 

Současný trend vývoje v počtu zařízení nekoresponduje se zvyšujícím se množstvím osob vyžadujících částečnou až plnou péči, a dostáváme se tak v případě lůžek dlouhodobé péče pod evropský průměr. V porovnání se zahraničím v ČR připadá na zařízení dlouhodobé péče přibližně 40 lůžek na 1 000 obyvatel 65+, což je podstatně méně v porovnání s hlavními hráči, jako jsou Belgie, Švédsko a Švýcarsko, u  kterých se hodnoty blíží 70 lůžkům, a také s našimi sousedy na Slovensku s  55 lůžky a v Německu s 54 lůžky. Za námi je např. Polsko s 18 lůžky.

 

Jak zajistit dostatek kapacit

 

Aby byly předpokládané potřeby v rámci systému poskytování pobytové sociální péče uspokojeny, musel by se počet míst v domovech pro seniory navýšit z 37 tisíc v roce 2018 na 89 tisíc míst v roce 2050 a v domovech pro seniory se zvláštním režimem z 20 tisíc v roce 2018 na 38 tisíc míst v roce 2050, přičemž největší nárůst kapacity v těchto zařízeních by bylo nutné realizovat do roku 2035. V peněžním vyjádření by si toto navýšení v rámci nových kapacit domovů se zvláštním režimem vystavěných na zelené louce vyžádalo přibližně 30 miliard Kč. Pokud bychom započítali i nárůst kapacit v domovech pro seniory, šlo by tak celkem o 120 mld. Kč. Rozpočtovaná částka v rámci státního rozpočtu ČR na rok 2019 pro tento účel byla ve výši pouhých 150 mil. Kč.

 

Domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem zpravidla vlastní kraje a obce, v menším podílu také neziskový sektor a velmi nízký (22 %) je podíl soukromých provozovatelů. Pokud bude pokračovat dosavadní vývoj, tj. veřejné prostředky a investiční dotace pro výstavbu a provoz těchto zařízení budou i do budoucna velmi omezené, bude důležité do dalšího rozvoje zapojit více soukromý sektor a zajistit odpovídající dohled nad kvalitou poskytované péče.

 

Privátní sektor nabízí formu spolupráce s kraji a obcemi jako investor, který má ve výstavbě a provozu domovů mnohaleté a mezinárodní zkušenosti. V tomto ohledu na sebe bere závazek investice do výstavby domova, což umožňuje městským samosprávám použít finanční prostředky na podporu provozu daného domova. Dohled nad kvalitou poskytované péče je jak u státních, tak u soukromých zařízení stejný.

 

Obecně platí, že soukromý sektor je schopný dosáhnout vyšší efektivity jak v rámci výstavby, tak provozu v porovnání s krajskými a obecními zařízeními.

 

Aby tomu tak mohlo být, bude důležité vypracovat základní koncepci očekávaných budoucích potřeb v sociálních službách v návaznosti na demografický vývoj obyvatelstva a odpovídajícím způsobem navýšit kapacity lůžkových zařízení. To vše ruku v ruce s transparentním financováním reflektujícím provozní specifika a náklady těchto projektů.

 

Hlavním zdrojem financování provozu soukromých domovů pro seniory a domovů pro seniory se zvláštním režimem je příspěvek na péči zohledňující závislost klienta na péči třetích stran, platby od pojišťoven a také příspěvky ze strany klienta a příbuzných.

 

Jakým problémům čelí soukromý sektor v sociální sféře

Domovy pro seniory a domovy pro se­niory se zvláštním režimem představují nejnákladnější část sociálních služeb, a to z důvodů náročné péče (0,6–0,8 zaměstnance na klienta) a s tím také souvisejícího vysokého podílu mzdových nákladů. V návaznosti na zvyšování průměrné mzdy v České republice není pro poskytovatele sociálních služeb jednoduché zajistit odpovídající počet zaměstnanců. Nadprůměrný nárůst mezd v některých odvětvích způsobil nedostatek pracovních sil v zařízeních sociální péče a tlak na zvyšování mezd, který nebyl v rámci současného systému financování profesionálních poskytovatelů nijak kompenzován navýšením příspěvku na péči.

 

V nákladech na ekonomický provoz zařízení je nutné zohlednit také investici do nemovitosti, která se z důvodů nárůstu cen stavebních prací v posledních letech zvyšuje.

 

Nemalým problémem soukromého sektoru je i zastropování ceny sociálních služeb pro klienty podle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Ten stanovuje maximální denní výši úhrady za poskytování sociálních služeb v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem ve výši 210 Kč za ubytování a 170 Kč za poskytnutí stravy. Celkem tedy vychází průměrná maximální měsíční cena na 11.560 Kč na klienta. Je nutné zdůraznit, že tato částka v součtu s platbami od pojišťoven za zdravotní péči a příspěvkem na péči neodpovídá skutečným nákladům na provoz, a tudíž zajištění řádné péče. Pro srovnání se provozní náklady v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem bez ohledu na vlastnictví pohybují zpravidla ve výši 35–45 tis. Kč na klienta v závislosti na rozsahu poskytovaných služeb, nákladů vztahujících se k nemovitosti a kvality ubytování. 

 

Růst cen stavebních nákladů na vybudování těchto zařízení, zvyšování provozních nákladů na péči ve všech zařízeních bez ohledu na vlastnictví a neodpovídající provázanost zdrojů financování ze zdravotní a sociální péče, které nejsou kompenzovány v soukromých zařízeních dotacemi, vyvíjejí tlak na zvýšení příspěvků ze strany klienta a rodiny, pro které jsou pak tyto služby obtížně dosažitelné.

 

Jaké jsou zkušenosti ze zahraničí?


Například v sousedním Rakousku, kde je péče o seniory na vysoké úrovni, disponují v současné době 75 tisíci lůžek v sociálních pobytových službách, z toho téměř 50 % tvoří soukromé neziskové nebo komerční organizace. Přístup státu k soukromému sektoru je zde velmi pozitivní – je vnímán jako rovnocenný partner při budování potřebných kapacit, o čemž svědčí i fakt, že dotace státu související s péčí o seniory jdou přímo za klientem, nikoliv za zařízením. Například rakouský lídr trhu, společnost SeneCura, má dotovaných až 80 % svých lůžek. Stát soukromému sektoru důvěřuje a vnímá ho jako odborníka a partnera, který má zkušenosti a přináší nejen finance, ale i nové trendy, inovace i sdílené know-how v rámci mezinárodní působnosti.

 

I další země Evropy potvrzují, že společné fungování soukromého a státního sektoru přináší ovoce. Nicméně zde mají všichni poskytovatelé stejné podmínky. Jako inspirace ze západních zemí by nám také mohla sloužit velká tradice dobrovolnictví z řad veřejnosti i rodin klientů. Velkým trendem jsou komunitní typy domovů a propojování generací.

 

A co dál?

 

Pro vyšší zapojení soukromého sektoru je zásadní nediskriminační přístup ve financování mezi státním a soukromým sektorem a systémové a dlouhodobě udržitelné financování ze zdrojů zdravotní a sociální péče zohledňující skutečné náklady péče. Jako vzor můžou sloužit přístupy v zahraničí, kde soukromý sektor tvoří významný podíl na poskytovaných sociálních službách představující přibližně 80 % ve Velké Británii, 55 % v Belgii a 50 % ve Španělsku.

Úvodní foto: © pressmaster - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře