Jaké jsou reflexe z vaší prázdninové návštěvy v Řecku? Zvyšují Řekové svou výkonnost?
Já jsem byl na ostrově Rhodos a jádro řecké ekonomiky je v okolí Athén, kde je soustředěn největší počet obyvatel. Tam by bylo teprve vidět, jak vypadá situace s řeckou výkonností. Z řeckého anglicky psaného tisku vyplývá, že ve skutečnosti druhý, ještě vážnější problém Řecka než jsou dluhy, je nízká produktivita a špatná výkonnost řecké ekonomiky.
Mohl byste srovnat vývoj v Řecku a v Irsku?
V zásadě hlavní rozdíl mezi Irskem a Řeckem je ten, že obě země mají obrovský veřejný dluh, obě země budou v nějaké formě státního bankrotu, přesněji řečeno jde o default. V Irsku je to tak, že majitel dobře fungující firmy zaběhl do kasina a tam nezodpovědně svoji firmu prohrál a prostě o ni přijde, avšak nový majitel ji může úspěšně provozovat, neboť firma je zdravá, kdežto v případě Řecka majitel do žádného kasina nešel, ale vytlouká dluh dluhem a žije nad možnosti, což představuje daleko těžší řešení.
Vnímáte pomoc Řecku jako účinnou?
Před tím teď stojí celá Evropa, protože záchranné balíčky pro Řecko jsou primárně záchranné balíčky pro francouzské a německé banky, a to v tomto pořadí. I když je slyšet názor, že pro Francii a Německo by bylo lepší rekapitalizovat svoje vlastní banky než postupovat tímto nešťastným způsobem. Druhý protiargument přitom říká, že případný bankrot Řecka by mohl vyvolat něco podobného v Itálii a ve Španělsku, což by vyžadovalo záchranné mechanismy celé Evropy.
Začíná se uvažovat o „vyloučení“ Řecka z eurozóny, o návratu země k drachmě. Je to vůbec možné? Jaký by vše mělo dopad na ostatní evropské země?
To je otázka, která je jednak aktuální, a musím přiznat, že i intelektuálně zajímavá. Že je Řecko v úpadkové situaci, je zřejmé, že nesplatí své dluhy, je také zřejmé. Umím si představit minimálně teoreticky dva scénáře. Podle prvního modelu prostě Řecko bude fungovat jako by to byl stát americké unie nebo jako je česká obec. Zbankrotuje, nezavede žádnou novou měnu, prostě za pomoci federální vlády, a to z Bruselu, začne znova, bude dotlačeno k prodeji veškerých realit, které má, a potom funguje s dosavadní měnou. Musí ovšem snížit platy, aby bylo konkurenceschopné.
A pak je druhý model, že se udělá něco podobného a bude to doprovázeno ještě zavedením drachmy, což by asi v zásadě bylo lepší, protože obyvatelstvo bohužel žije v nominální iluzi, což znamená, že když zdevalvujete měnu, tak lidem to tak nevadí, jako když se jim přímo snižuje mzda. Takže by tam potom některé věci šly snáze udělat. Řecký export by byl okamžitě konkurenceschopnější a centrální banka by mohla tisknout peníze a případnou inflací ohrožovat pouze samotné Řecko. Nepříjemností této věci je, že tato operace není nemožná, kdo to říká, tak ten lže, ale byla by zřejmě hodně drahá a daleko komplikovanější než například rozdělení československé měnové unie v únoru 1993.
Podle výpočtů švýcarských expertů z banky UBS by odchod Evropy od eura znamenal výrazný ekonomický pokles, krachy firem, zvýšení nezaměstnanosti a další miliardy na záchranu špatných bank. A je údajně výrazně levnější euro zachraňovat, než čekat na jeho konec. Co pokládáte za méně škodlivé: konec eurozóny nebo návrat Řecka k národní měně?
Je třeba říci, pro koho by to bylo levnější – zda pro Evropu, pro Německo nebo pro Řecko jako takové…
Myslím z hlediska Evropské unie…
Problém je v tom, že němečtí politici jsou schopni manifestačně prosadit záchranný fond, který je schopen zachránit okrajové země eurozóny, a teď ponechám stranou, že bude ještě zajímavé, co se stane na Slovensku. Ovšem obávám se, že Němci nejsou připraveni zřídit čtyřikrát, pětkrát větší fond, který by byl zapotřebí pro Španělsko a Itálii.
Musím si postesknout, že evropští politici si předtím změkčili standardy. Když totiž bankovní krize probíhala kolem roku 2000 a byla jenom v České republice, tak nás tady „drezírovali“ v tom smyslu, že každá poskytnutá garance se rovná státnímu dluhu a okamžitě to bylo do rostoucího státního dluhu převáděno. Nyní vše funguje tak, že si tam velkoryse ony poskytnuté garance nepočítají. A kdyby si je počítali, tak evropská zadluženost by byla asi o třicet bodů vyšší. Problém, kterému Evropa čelí, jak ukázal příklad Irska, je ten, že překlopení garance do reálného dluhu je poměrně jednoduché.
Znamenal by návrat drachmy rozpad eurozóny?
Ne. Exit Řecka by eurozóna nepochybně ustála a ještě by z toho vyšla posílena, protože když máte kolektiv a jednoho, dva nebo tři žáky exemplárně potrestáte jako paní učitelka, tak se ostatní okamžitě chovají lépe. To by mělo významně disciplinující efekt a dokonce by Evropská unie ustála i případné vyhození i Portugalska a Irska. Z čeho však panuje strach, je případ Španělska a Itálie. Tam je předpoklad, že jejich vážné potíže by Evropa vůbec nemusela ustát. Nešlo by jen o ekonomické příčiny odvíjející se od faktu, že Itálie je třetí největší světový dlužník v absolutních číslech – jde o cca 1900 miliard eur – ale země je důležitá také politicky, vždyť jde o zakládajícího člena Evropské unie. To představuje hlavní důvod, proč chybí rozhodnost ve vyhození Řecka, vidíme strach z domino efektu, který je všeobjímající.
Kdyby se Řecko ale vrátilo k drachmě, tak by to nemuselo znamenat, že odejde z EU?
V tom je pak ještě jeden problém, že možnosti exitu nejsou formálně právně ošetřeny evropskými dohodami. Celá integrace byla budována jako jednosměrná ulice směrem tam, byly tam západky, že může jít ještě dál v integraci, ale když už se tam dostane, tak už nesmí zpátky, což začíná být v nyní jeden z ohrožujících momentů. Evropská komise si dala vypracovat stanovisko, o němž se sice dá předpokládat, že sice bylo účelové, které však uvádí, že jediná možnost, jak může Řecko opustit eurozónu, je opustit Evropskou unii. I když předpokládám, že tuto studii udělali proto, aby se tak nestalo a aby vytvářeli určitý tlak na veřejné mínění, problém není úplně jednoduchý a není úplně zřejmé, jak by se to mělo stát. Poslední doporučení, o němž jsem slyšel, je, že by Řecko samo mělo pochopit situaci a samo požádat o vystoupení. Což samozřejmě, kdyby to bylo po vzájemné dohodě, je asi jediná cesta, jak si vysvětluji možnost vyloučení nějaké země.
Druhý díl rozhovoru s Janem Mládkem najdete zde. O úvahách ohledně znovuzavedení německé marky jsme psali zde.
Ing. Jan Mládek, CSc. je ředitelem Českého Institutu Aplikované Ekonomie. a předsedou FONTES RERUM, družstva pro ekonomická, politická a sociální studia. V současné době je stínovým ministrem financí za ČSSD.
V minulosti byl ministrem zemědělství a předsedou Pozemkového fondu ČR, opakovaně působil jako ředitel Českého Institutu Aplikované Ekonomie s.r.o. a posléze jako viceguvernér Mezinárodního měnového fondu pro Českou republiku, Washington, D. C., byl také 1. náměstkem ministra financí.
