České školství míří do Ghany, vinni jsou prý i starostové

Absolventi vysokých škol zaostávají o 15 až 30 % za úrovní, kterou od nich v oblastech jako jsou komunikace, sběr informací a používání sociálních dovedností, cílevědomost, čestnost, cizí jazyky a práce s počítačem očekávají zaměstnavatelé.



Dne 29. listopadu 2011 byla oficiálně zahájena činnost informační a pracovní platformy Restart určené všem zájemcům o „restartování“ Česka.

 

Autorkou a vedoucí projektu Restart je Adriana Krnáčová, podnikatelka a bývalá ředitelka Transparency Internetional ČR. V současnosti Restart spolupracuje s odborníky jako je Pavel Kohout (finance), Zdeněk Zajíček (eGoverment), Daniel Münich (vzdělání), Martin Hanzlík, Jiří Voříšek či Jan Trnka (věda) ad.

„Budeme vytvářet prostor pro diskusi, ať už prostřednictvím internetu nebo formou seminářů či konferencí. V diskusi budeme hledat nejlepší možné řešení problému, a to se pak snažit legálními a transparentními cestami prosadit,“ dodala Adriana Krnáčová. „Věřím, že v Česku existuje poptávka po naději, po změně negativního myšlení a bezmoci v pozitivní vývoj společnosti.“

 

Místa státních úředníků jsou prázdná bublina 

V první části úvodní panelové diskuse Restartu, kterou moderoval Martin Veselovský, se diskutovalo o současné situaci ve školství. Chybějí totiž odborníci především technického zaměření. Celá diskuse se točila kolem několika problémů. Studenti na střední škole v soutěžích vyhrávají, co se dá, ale pak přejdou na školy vysoké a invence je rázem pryč. „My Češi jsme přeborníci v tom, být k sobě kritičtí,“ říká Daniel Münich z Ministerstva školství, „na vysokých školách je situace charakteristická, ony mají představu, že jim do toho nemá nikdo co mluvit, nemají žádnou strukturu hodnocení. My nevíme nic, která škola je dobrá či špatná…“.

Diskuse kolem školství celkově působila bezradným dojmem. Dokonce generální ředitel Pražské burzy Petr Koblic raději přijme absolventa vysoké školy s jakýmkoli vzděláním, rozhodující jsou pro něj jiné vlastnosti: “Především musí být inteligentní a musí umět řešit problémy.“

Pokud se k situaci přidá podle slov náměstka ministra financí Zdeňka Zajíčka „nekompetentnost státních úředníků, jejichž místo je prázdná bublina a jejichž odbornou práci dělají najatí specialisté“ je na místě popřát Restartu hodně úspěchů v další činnosti.

 

Neumějí vyhledávat a řešit problémy 

Úroveň českého školství se totiž neustále zhoršuje. Naši studenti ve srovnání se studenty jiných zemí OECD vykazují pouze průměrné výsledky. Od roku 1995, kdy Česká republika patřila mezi šest až sedm nejlepších zemí, se kvalita neustále zhoršuje a bude-li tento trend pokračovat, dostane se podle panelistů ČR během deseti let na úroveň států s nižší kvalitou vzdělání než je Gruzie nebo Ghana.

O výsledcích českého školství máme s výjimkou občasných mezinárodních hodnocení relativně málo informací. Je obtížné zjistit, které školy mají dobré výsledky, které školy dávají vyšší přidanou hodnotu, či kde mají studenti lepší vztah k učení. Čeští studenti, respektive žáci se umějí učit, ale neumějí vyhledávat a řešit problémy. Tyto nedostatky jsou pak na překážku ve vysokoškolském studiu. Podle České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů zaostávají absolventi vysokých škol o 15 až 30 % za úrovní, kterou od nich v oblastech jako jsou komunikace, sběr informací a používání sociálních dovedností, cílevědomost, čestnost, cizí jazyky a práce s počítačem očekávají zaměstnavatelé.

 

Jsou konšelé hrobaři školství? 

Jednou z příčin se zdá být z diskuse na setkání kurikulární reforma, která byla odstartována v roce 2005, ale nabíhala postupně od prvních ročníků prvního a druhého stupně základních škol, a zřízení krajů v roce 2000. V praktické rovině šlo o převod řady pravomocí z ministerstev na krajské samosprávy a obce. Reforma zásadním způsobem změnila i chod školství. Byly zrušeny okresní školské úřady, což byl nejen jakýsi prostředník mezi ministerstvem a školami, ale byl zrušen i koordinátor, zdroj pedagogického poradenství a dalšího dohledu nad školami a jejich vedením. Tuto roli by měla nejspíš převzít Česká školní inspekce, ale ta velkou kapacitu své činnosti věnuje právním a podpůrným otázkám a v otázkách vzdělání se zaměřuje na základní požadavky. V tematických inspekcích došla k závěru, že 5 % středních škol je problematických (a 15 % z toho z důvodů porušení právních předpisů). Pokud ovšem 25 % patnáctiletých studentů nesplňuje základní úroveň čtenářských dovedností, tak by Ministerstvo školství jako zadavatel mělo podle panelistů na Restartu zvážit mandát a zaměření těchto kontrol. Hlavním partnerem vedení základních škol se staly obecní a městské úřady velkých i malých měst a politická reprezentace obcí. Z agendy řízení, koordinace a poradenství školám se celkem přirozeně začala vytrácet agenda pedagogická a zůstala jen agenda finanční a personálního obsazení škol. Snížila se intenzita sdílení dobré praxe mezi školami, řediteli a učiteli. „Jsou důvody se domnívat, že zřízení vyšších územních samosprávných celků svým nezamýšleným dílem přispělo k poklesu výkonnosti základních škol,“ uvádí Daniel Münich.

 

Foto: © Living Legend - Fotolia.com

 


« předchozí článek další článek »





Související články




Komentáře