Podvody v byznysu jen kvetou: majetková zpronevěra, úplatkářství, střet zájmů, bid rigging

Existuje dnes ještě zkušený podnikatel nebo zaměstnanec v nákupním či prodejním oddělení, který se vůbec nikdy nesetkal s tím, že se jej obchodní partner pokusil podvést? Otázkou současnosti bohužel není, zda se potenciálně rizikový obchodní partner objeví, ale kdy se tak stane a kdo bude jeho obětí.



„Podvodného jednání se ve firemním světě objevuje čím dál tím víc. Kvůli krizi přibývá jak drobných věcí páchaných řadovými zaměstnanci, tak velkých tunelů, které připomínají divoká devadesátá léta ve střední a východní Evropě,“ říká výkonný ředitel forenzní agentury Surveilligence Ján Lalka.

Podle průzkumu provedeného orgány činnými v trestním řízení agentury Surveilligence ve spolupráci s auditorskou společností TPA Horwath a Asociací certifikovaných účetních ACCA (rozhovor s Kateřinou Benešovou, ředitelkou Asociace profesních účetních (ACCA) pro Česko, Slovensko a Maďarsko přinášíme zde) zhruba 40 % společností podnikajících na Slovensku a polovina v České republice se setkaly s podvodným jednáním v rámci své organizace v posledních dvou letech.

Komise dospěla k závěru, že v České republice patří mezi nejčastější typy podvodů majetková zpronevěra, úplatkářství, střet zájmů a bid rigging (zakázaná dohoda o ovlivňování nabídek mezi uchazeči). Finanční ztráty v rozpětí 10 tisíc eur až 50 tisíc eur byly nejčastější důsledek podvodného jednání, ale 11 % dotázaných na Slovensku přiznalo poškození vyšší než 1 milion eur.

 

Podvody podle pozice pachatele 

V průběhu krize narostl počet jednodušších podvodů. Člověk potřebuje motivaci a příležitost, aby podváděl. Motivací mohou být finanční problémy, potíže s drogami, problémy doma a podobně. V každé firmě je přitom 80 až 90 % zaměstnanců, kteří – když firma neinvestuje dostatečně do kontrolních mechanismů a monitorování aktivit svých lidí – mohou mít v době krize nějakou motivaci páchat menší podvody. Nemají totiž možnost ve velkém tunelovat, vyvádět majetek a podobně. A tak dělají drobné věci jako jsou podplácení, využívání zaměstnaneckých prostředků pro vlastní účely, malé fakturační podvody a podobně. Právě těchto incidentů zřejmě do budoucna asi ještě přibude.

Jako modelový příklad Ján Lálka uvádí: „Nakupuji od svého bratra, který se jmenuje jinak, takže nikdo neví, že je to můj bratr. Navíc bydlí na jiné adrese. Přitom jsme příbuzní. No a já si nastavím takové podmínky, které poškozují firmu, pro kterou pracuji. Řekněme, že jsem zodpovědný za nákup. Pak bratrovi poskytnu mnohem výhodnější podmínky než ostatním a zisk, který z toho má, si rozdělíme. To je jeden z nejjednodušších podvodů. Podobné věci je přitom možné páchat i v případě, že mám ve firmě na starosti prodej. Mohou vznikat fiktivní fakturace a příjmy, které nikdy nedostanete.“

Zisk, kterým se tento podvodník obohatí, je však zanedbatelný oproti tomu, pokud se podvodného jednání dopouští top management. Ten k tomu má totiž veškeré páky, ať už jde o obcházení kontrolního systému, zastrašování zaměstnanců tím, že je přeřadí na méně placenou práci nebo hrozbu výpovědi. Podle Lalky existují i další faktory: top management má na rozdíl od řadového zaměstnance přístup k důvěrným informacím, které předá třetí straně a obchoduje s tzv. spřízněnými dušemi. „Motivuje „bezproblémové“ zaměstnance vyššími odměnami a úmyslně se brání zavedení klíčových kontrol,“ dodává ředitel Lalka.

 

Ryba páchne od hlavy 

Management má významné příležitosti a možnosti podvádět. „V porovnání s minulostí jsme zaznamenali nárůst i v kategorii sofistikovaných podvodů. Tím mám na mysli například manipulaci s účetními uzávěrkami, manipulaci finančních výkazů a další věci, které firmě například umožní, aby před úvěrující bankou vypadala lépe, než jak na tom ve skutečnosti je. Pokud se vám výrazně zhorší finanční výsledky a máte nabrané úvěry, před bankou stále chcete vypadat co nejlépe. To je motivace pro podvodné jednání top managementu – upravit výkazy tak, aby nehrozilo, že banka stáhne úvěr nebo nastaví méně výhodné podmínky,“ vysvětluje Ján Lalka.

Vedení by si mělo uvědomit, že žádné firmě se nepodaří podvody úplně odstranit. Stejně tak nikdy nebude mít k dispozici dostatečně velký rozpočet, aby mohlo zavést dokonalý kontrolní a preventivní systém. Proto si musí důkladně promyslet, do jakých opatření bude investovat a co tím získá. Firmy mají k dispozici celou řadu nástrojů a postupů, které lze použít k minimalizování výskytu podvodů, které okrádají firmu o nemalé částky. „Pokud by se podařilo eliminovat podvody, přineslo by to nárůst zisku až o 5 %,“ dodává ředitel Lalka.

Uveďme si následující příklad: firma s podvody má výnos 1000 eur, bez podvodů by to bylo 1100 eur, tudíž nárůst o 10 %, náklady – prefakturace přes nastrčenou fiktivní firmou 980 oproti 930, (nárůst o 50 %). Připočteme-li k tomu podvodné nákupy, osobní náklady, ve kterých se skrývají černé duše, vyjde nám čistá zisková marže u první firmy 2 %, u druhé 7 procent. „Zde je onen rozdíl 5 procent, o kterých jsme hovořili na začátku,“ doplňuje Ján Lalka.

 

Proč nefunguje prevence? 

* strach dozvědět se pravdu, chybí osobní zodpovědnost,

* firmy se obávají zvýšených nákladů na prevenci a zavedení fungujících kontrolních mechanismů,

* nadutost managementu, pocit nepostižitelnosti,

* vztah k vlastnictví a kapitálu,

* neprověřování střetu zájmů,

* preference zisku před rizikem/chamtivost.

 

Zdroj: z vystoupení Jána Lalky na konferenci pořádané Vysokou školou ekonomickou v Praze 23. 10. 2013. Bližší podrobnosti o konferenci přinášíme zde.

 

Úvodní foto: © Chris Bett - Fotolia.com

« předchozí článek další článek »








Komentáře