Byla zrušena stávající právní úprava, podle níž výplata starobního důchodu při souběhu s příjmem z výdělečné činnosti na základě pracovněprávního vztahu náleží pracovníkovi pouze tehdy, jestliže byl tento pracovněprávní vztah (pracovní poměr nebo dohoda o pracovní činnosti) sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku.
V praxi to znamená, že zaměstnavatelé mohou s osobami, které pobírají starobní důchod, sjednat pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti i na dobu neurčitou, neboť pro výdělečnou činnost vykonávanou v pracovněprávním vztahu již nebudou platit žádná časová omezení. Výplata starobního důchodu bude náležet osobám vykonávajícím výdělečnou činnost bez omezení. Právní úpravou nejsou stanovena ani žádná výdělková omezení pro pracující důchodce. Nová právní úprava dále též umožňuje zaměstnanci, který splnil podmínky pro přiznání starobního důchodu a požádal o něj, aby jej pobíral vedle příjmu z výdělečné činnosti a nemusí již žádat zaměstnavatele o změnu pracovního poměru z doby neurčité na dobu určitou.
Na základě výše uvedených změn zákona o důchodovém pojištění a zákoníku práce se na pracovní vztahy poživatelů starobních důchodů bude uplatňovat obecná právní úprava pracovního poměru na dobu určitou uvedená v ustanovení § 39 zákoníku práce umožňující jeho sjednání či prodlužování nejvýše na dobu dvou let. Pokud však od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynulo alespoň šest měsíců, podle uvedené právní úpravy se k této době jeho trvání nepřihlíží, a do přípustné doby dvou let se nezapočítává. Vzhledem k tomu, že přechodná ustanovení zákona neupravují výslovně problematiku, odkdy se bude na poživatele starobního důchodu, s nímž byl podle dosavadní právní úpravy pracovní poměr na dobu určitou (nejdéle na období 1 roku) sjednán před 1. lednem 2010, vztahovat jeho omezení dobou dvou let, dá se předpokládat, že dobu trvání dosavadních pracovních poměrů na dobu určitou před účinností nové právní úpravy nelze započítávat a nebude mít tedy vliv na možnost uzavření nového pracovního poměru na dobu určitou nebo prodloužení dosavadního, a to až do celkové doby dvou let. Doba dvou let, v níž bude možné uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou těchto zaměstnanců,tj. „pracujících důchodců“, se bude počítat od prvého skončení nebo prodloužení pracovního poměru po 1. lednu 2010, tj. po nabytí účinnosti uvedeného zákona.
Odpadne-li podle nové právní úpravy od 1. ledna 2010 dosavadní omezení výdělečně činných poživatelů starobních důchodů ve sjednávání pracovněprávních vztahů, odpadne i dosavadní výjimečný postup při sjednávání pracovního poměru na dobu určitou. V důsledku toho budou zaměstnavatelé sjednávat i s „pracujícími důchodci“ pracovní poměry podle obecných pravidel, tedy na dobu určitou nejvýše na dobu dvou let nebo na dobu neurčitou, a to se všemi nevýhodami s tím spojenými, například v případě rozvázání pracovního poměru.