Ve srovnání např. se spořicími účty je nevýhodou menší likvidita. Je možné požádat o předčasné splacení, investor však nedostane peníze ihned a v případě jednoletého dluhopisu nedostane ani poměrnou část úroku. U pětiletého dluhopisu je předčasný prodej také nevýhodný – jde o dluhopis s rostoucí kuponovou sazbou, 3,1% p.a. tedy klient vydělá pouze při držení do splatnosti. Je otázka, jestli výrazně nižší výnos při předčasném splacení pokryje alespoň inflaci.
Proč vlastně stát nové dluhopisy vydává? Ministr říká, že chce nabídnout občanům výhodnou investici a zainteresovat je na stavu státní kasy. Ve skutečnosti si spíše chce zajistit i jiné věřitele než banky a další instituce. Velcí investoři stát za rozpočtové prohřešky potrestají výprodejem dluhopisů, tedy vyšším požadovaným úrokem. V případě drobných střadatelů ministr zřejmě sází na to, že budou mít větší setrvačnost.
Z pohledu daňového poplatníka je zajímavé, že stát získává finance dráž, než by musel. Pro investory je to nepochybně dobrá zpráva. Jenže výhodnost investice pro občany (a nejen občany, ve velkém kupovaly i instituce, např. církve) zaplatí ze svých daní – občané.
Politici, kteří prohlašují státní dluhopisy za nejlepší způsob spoření, mají pravdu z krátkodobého hlediska. Česká republika je jistě bezpečným dlužníkem. Z dlouhodobého pohledu je to ale dosti krátkozraké. Úspory by měly financovat ekonomický růst, tedy hlavně investice do rozvoje firem, ne černé díry ve veřejných financích.
Autor je analytik Partners, odborník na investice a podílové fondy
