Hojně navštívené novoroční setkání Klubu se konalo již tradičně v pražském Grand Hotelu Bohemia. Hlavní hvězda večera Miloš Zeman však nezastínil další zajímavá vystoupení, jež za moderování Deana Brabce, prezidenta Klubu finančních ředitelů, přednesli Jiří Jech, generální ředitel společnosti SAS Institute ČR, pod jehož záštitou se setkání konalo, a Radim Dohnal, konzultant ze Saxo Bank Praha, kteří promluvili na téma „Jak elegantně vybruslit z krize? Snižování nákladů není dostatečným řešením...“. Dalším řečníkem byla Hana Pavlištová, výkonná ředitelka a jednatelka České informační agentury, která hovořila na téma ohlasy krize v médiích, zmínila názory manažerů a analytiků a očekávání pro rok 2010.
Miloš Zeman ve svém příspěvku nazvaném Prognóza ekonomického vývoje a ohlédnutí za rokem 2009 dal ostatním přednášejícím v jejich základní tezi za pravdu v tom, že ten finanční ředitel, který na ekonomickou krizi reaguje pouze tlakem na ořezávání nákladů, vede firmu do zkázy.
A pak už to jenom „lítalo“: zjevně odpočatý „důchodce z Vysočiny“ sršel nápady a přicházel s neotřelými řešeními s takovou rétorickou suverenitou, že v následné diskusi jeho teze žádný CFO v zásadě nezpochybnil ani nenapadl. Zeman možná poněkud kontroverzně přirovnal současnou ekonomickou a bankovní krizi k lokální české krizi v roce 1997, kdy společným jmenovatelem je podle jeho názoru vysoký podíl nesplatitelných úvěrů. Americké banky Zeman zkritizoval za úvěry insolventním dlužníkům, Evropskou unii za omezení výroby klasických žárovek a za zatímní neochotu zavést Tobinovu daň, české pobočky mezinárodních bank za rekordně vysoké bankovní poplatky. Od makroekonomických sond přešel Miloš Zeman plynule k předvolební kampani své strany, když se vyslovil pro zvýšení daní a snížení sociálních a vládních výdajů a pro omezení daňových výjimek. Ušetřené prostředky by Zeman hodlal směrovat na vládní rozvojové investice, protože podle jeho slov „podnikatelé nepotřebují nižší daně, ale zakázky“ a zaměstnanci nepotřebují podporu, ale práci“, jak znějí jeho zvučné slogany, které se spíše než na setkání finančních ředitelů dobře poslouchají na náměstích.
Zeman neodolal, aby nezacitoval přímo ze svého volebního programu, ušitého na míru Ústeckému kraji, když se vyslovil pro prolomení těžebních limitů: „Těžba uhlí dá práci tisícům lidí, umožní provoz elektráren a jelikož pak nebudeme uhlí dovážet, nezhorší obchodní a platební bilanci,“ dodal. Zeman by také na dolním Labi postavil jezy, aby zvýšil kapacitu lodní dopravy a dokončil D8 přes České středohoří. Ve všech třech citovaných severočeských případech asi nepřinesl nic originálního, spíše se možná „prolomil“ do otevřených dveří mainstreamové politiky.
V roli prognostika se Miloš Zeman úplně neosvědčil, když „ekonomickou krizi nepředvídal, protože hřmění na obzoru nepřikládal náležité důležitosti“, ale to bychom byli nespravedliví, protože krizi ve světě předpovídal málokdo. Za rok či dva bude možné ověřit si včerejší Zemanovu prognózu, která věští další průběh krize v podobě zlověstného tvaru písmene „L“: Miloši Zemanovi se dále nelíbí ukazatel HDP, který nepovažuje za přehledný, vždyť “HDP se zvyšuje, když někdo kopá díry a jiný je zase zahazuje“ a vyslovil se pro ukazatel Human Development Index, který ovšem v sobě HDP silně zahrnuje. Za důležitou alternativu měření HDP považuje Miloš Zeman míru nezaměstnanosti, protože lidé bez práce mimořádně trpí po všech stránkách, především z hlediska sociálního a psychického.
A jakou radu měl Zeman pro přítomné CFO? Byl upřímný, když řekl, že málo zná jejich práci a nechce být tím, kdo radí suverénně ve všem. Poradil jim, aby se stali řediteli generálními či vlastníky – podnikateli z rodu Baťů a ne Kožených.
