Správce daně má zásadní povinnost zdůvodňovat své rozhodnutí
Ti, kdo se zabývají daňovou legislativou, a ti, kdo mají ve svých praxích možnost být konfrontováni se zvyklostmi v oblasti správy daní a poplatků, vědí, že praxe přístupu finančních úřadů v této věci je velmi rozdílná. Autor změny vycházel z názoru, že je nemožné, aby rozhodnutí, které ukládá daňovému poplatníku povinnosti zaplatit daň, nebylo zdůvodňováno. A to zejména s ohledem na spravedlivé postavení a na spravedlivé a rovné zacházení se zákonem. Zejména v nepřehledných situacích (např. když byla daň doměřena na základě pomůcek) zatím daňový poplatník neměl žádnou možnost seznámit se s prostředky a s pomůckami, které byly použity, a už vůbec neměl možnost kontrolovat, zda jsou v té či oné daňové situaci používány stejně jako na finančním úřadě v jiném místě.V odůvodnění rozhodnutí, které bylo stanoveno na základě dokazování, musí být uvedeno, které skutečnosti má správce daně za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jak věc posoudil po právní stránce.
Odvolání proti doměření daně po provedené daňové kontrole bude mít odkladný účinek, tzn. doměřená daň bude případně splatná až nabytím právní moci rozhodnutí o odvolání
Tento instrument je novým prvkem v systému daňové správy. V novém daňovém řádu je také zakotven. O jeho přijetí se na půdě Poslanecké sněmovny dlouhodobě a opakovaně diskutovalo. Zvítězily argumenty vyrovnání postavení plátce – správce daně a tlak na efektivní práci finančních orgánů. Odkladný účinek má mimo jiné také ten efekt, že správce daně jako ten, který represi, respektive povinnost daň zaplatit vyvolal, se tím odvoláním velmi efektivně zabývá. Tam, kde není omezen lhůtami, a tam, kde je díky doměrku založena prostá povinnost zaplatit daň bez možnosti pozastavit účinky příslušné povinnosti, vede v řadě případů k výrazné kolizi v konkrétních situacích, kdy pak daňový poplatník na konci dojde dovolání a stát, Česká republika, je nakonec ještě povinen uhradit újmu způsobenou tomuto daňovému poplatníku. Je to také jedna z možných ochran, kterou daňový poplatník zabrání situaci, kdy povinnost zaplatit daň mu způsobí takovou újmu, že mu například zabrání nebo znemožní v podnikání.
Potvrzena je dříve judikovaná lhůta pro vyměření daně v délce tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost (potvrzení tzv. Teorie 3 + 0).
Potvrzení o daňové bezdlužnosti obdrží i daňový subjekt, který sice má daňový nedoplatek, ale má zároveň povolení posečkání daně nebo povolení zaplacení daně ve splátkách a plní podmínky stanovené těmito povoleními.
Naopak vůči daňovým dlužníkům bude uplatňováno tvrdší daňové zástavní právo. Daňové zastavní právo nebude vznikat až nabytím právní moci rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva, ale již doručením tohoto rozhodnuti daňovému dlužníku. Zástavní právo k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí a k dalším věcem, o nichž jsou vedeny veřejné registry, bude vznikat doručením rozhodnutí katastrálnímu úřadu nebo tomu, kdo vede veřejný registr.Uplatňování zástavního práva by touto změnou mělo být pro daňovou správu efektivnější. Daňoví dlužníci, kterým hrozí zastavení jejich majetku, budou mít relativně méně času na případný převod svého majetku na jiné osoby.
Autorka působí v České asociaci finančních ředitelů (CACFO) při Svazu průmyslu a dopravy ČR