Původní teze ekonomického experta české sociální demokracie a stínového ministra financí Jana Mládka o nebezpečné hře s ohněm v případě církevních restitucí a následnou níže zmíněnou reakci Romana Češky lze najít zde.
Jádrem celého textu, jehož autorem je kromě Jana Mládka rovněž Lubomír Zaorálek, místopředseda ČSSD a stínový ministr zahraničních věcí, je tvrzení, že Pandořina skřínka otevření nároků mnohých (právnických a fyzických) osob, které přišly o majetek v letech 1945 až 1948 – včetně sudetských Němců – bude po uzákonění církevních restitucí otevřena „nikoliv novým zákonem, ale skrze soudy, u kterých se budou domáhat rovnosti před zákonem vůči katolické církvi.“
K postulátům obou politiků je „přilepena“ replika, kterou formuloval Roman Češka, bývalý šéf Fondu národního majetku, v níž mj. relativizoval dosavadní zásadu českého právního řádu, která stanovuje, že restituční hranicí má být zásadě den geneze nesvobody, jímž je 25. únor 1948: "je obrana ,prolamování restituční hranice´ takovým zlatým teletem, za jaké se vydává? Je tato hranice důležitější než principy spravedlnosti, nedotknutelnosti vlastnictví, morálky, než církev a její hodnoty," ptá se na České pozici Roman Češka.
Odpověď Jana Mládka Romanu Češkovi a následnou zajímavou Mládkovu polemiku s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem si přečtete zde.
Komu ku prospěchu?
Jana Bobošíková, která stojí v čele mimoparlamentní politické strany SUVERENITA – Blok Jany Bobošíkové (SBB), redakci napsala: „V případě, že budou církevní restituce schváleny v současné podobě, Suverenita je připravena zákon napadnout u Ústavního soudu. Pokud jde o argumentaci pana Mládka, jeho obavy z možnosti tlaku na prolomení dekretů prezidenta Edvarda Beneše jednoznačně sdílíme. Zajímavé je, že naši tiskovou zprávu (poznámka redakce: přinášíme ji níže v plném znění) jsme zaslali do redakcí všech relevantních médií minulý týden dvakrát. Jediný, kdo ji zveřejnil, byl server www.prvnizpravy.cz. Jsme znepokojeni i tím, že o tématu, jaký majetek vydat církvím, se nevede vážná a věcná debata. Důsledky tohoto kroku, včetně soupisu majetku a původu jeho nabytí jednotlivými farnostmi a jinými subjekty, se mírně řečeno, aktivně nezveřejňují. Z informací, které jsou dosud dostupné, lze vysledovat, že zákon může přinést prospěch právnické tuzemské i zahraniční lobby (vleklé soudní spory), zahraničním a tuzemským developerům a realitním makléřům (pozemky) a zahraničním bankám (českou nemáme), kdy je ve hře správa vyplácených miliard. Česká republika a její občané, včetně duchovních a věřících v tomto výčtu chybějí.“
Plné znění tiskové zprávy, kterou vydala v Praze 4. června 2012 SUVERENITA – Blok Jany Bobošíkové (SBB)
Církevní restituce jsou protiústavní
Suverenita trvá na tom, že návrh zákona o církevních restitucích je v současné podobě nepřijatelný. Suverenita vždy prosazovala a prosazuje zásadu: „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“. V případě tzv. církevního majetku však tato zásada není dodržena, neboť církvím, na rozdíl od všech ostatních právnických osob, kterým majetek zabavený po 25. únoru 1948 vrácen nebyl, má být tímto zákonem vrácen nejen majetek, jehož nezpochybnitelné vlastnictví církve nikdy neprokázaly a ani prokazovat nebudou, ale navíc zjevně dochází k pokusu vrátit se daleko před rok 1948 a navíc vyplatit církvím paušální finanční náhradu, což se v případě žádného jiného restituenta, kterému byl vracen majetek podle zákona o půdě č. 229/1991, nestalo.
Vady zákona lze shrnout do těchto šesti bodů
1) Pouze v případě církevních restitucí jsou za oprávněné osoby uznány i osoby právnické, což se v případě zákona č. 229/1991 nestalo a Česká republika se tak vystavuje nebezpečí hromadných žalob, které mohou na dlouhá léta zcela paralyzovat nejen soudy, ale zároveň i všechny další převody nemovitostí.
2) Církve nemusí tak jako fyzické osoby, kterým byl navracen nemovitý majetek zabavený po 25. únoru 1948, prokazovat vlastnictví těchto nemovitostí.
3) V řadě případů jdou restituce tzv. církevního majetku daleko před rok 1948 a prolamují tedy samotné základy polistopadového pokusu o napravení křivd spáchaných minulým režimem, neboť tak budou nastoleny křivdy nové.
4) Protože v případě fyzických osob nebyla nikomu přiznána finanční náhrada, jsou zde občané a jejich dědici, kteří byli poškozeni komunistickým režimem, v nerovnoprávném postavení vzhledem k církvím, což je nemravné a je to porušení Ústavou zaručené rovnosti občanů před zákonem.
5) Finanční náhrady jsou církvím přiznávány dle cen tržních, navíc budou v průběhu následujících třiceti let zvyšovány o inflaci, což je opět zcela nemravné.
6) Ve vztahu k římskokatolické církvi je pak touto smlouvou chápán Vatikán jako smluvní partner, avšak Česká republika nemá doposud žádnou smlouvu s papežským státem.
Suverenita doporučuje, aby se v případě církevního majetku postupovalo striktně dle stejného zákona, kterým byl navracen majetek osobám fyzickým, tedy bez jakékoliv finanční náhrady. Výjimečnost a zvláštní postavení církví nechť je dáno tím, že budou jedinými právnickými osobami, jimž bude navrácen majetek za stejných podmínek jako osobám fyzickým. Samotné financování činnosti církví a náboženských společností, které ostatně tento zákon stejně v podstatě neřeší, nechť je řešen zcela jiným zákonem, tedy zákonem o oddělení církví od státu a to například dobrovolnými daňovými asignacemi. Pokud bude schválen zákon v současné podobě, je Suverenita připravena okamžitě jej napadnout u Ústavního soudu ČR.
Redakce CFO Worldu vyzývá v zájmu hledání pravdy, společenského konsensu a prospěchu České republiky další kompetentní osoby nebo subjekty, aby se k problému dále vyjádřily.
