Účetnictví, které používají vlády mnoha zemí světa a jehož účelem je dosažení větší transparentnosti hospodaření, neodpovídá standardům pro 21. století. Průzkum, který provedla poradenská síť PwC ve sto zemích, ukázal, že jen 24 % z nich používá podvojné účetnictví, a tedy akruální principy. Dalších 37 % plánuje na tuto formu účetnictví, kterou musí používat téměř každá firma, přejít v následujících pěti letech.
Většina zemí dnes stále ještě spoléhá na hotovostní účetnictví, tedy evidenci příjmů a výdajů, které bylo primárně používáno ve veřejném sektoru po mnoho let. Tato forma účetnictví, jež vychází z hotovostních plateb a účty jsou evidovány tak, jak přichází, nezachycuje informace o majetku a závazcích veřejného sektoru, a proto poskytuje velmi krátkodobý pohled na stav veřejných financí.
Mezi rozvojový svět už nepatříme od roku 2007
Výzkum ukazuje na to, že paradoxně největší vlna přechodu k podvojnému účetnictví se očekává v rozvojových zemích. Polovina států mimo OECD, kde průzkum probíhal, plánuje na tento účetní systém přejít v následujících pěti letech. Tento trend vedou africké země (11), následovány asijskými (10) a latinsko-americkými (8) zeměmi. V jednotlivých zemích očekávají, že z účetních reforem budou prosperovat hlavně občané (77 %) a politici (69 %).
„V České republice byla účetní reforma v oblasti veřejných financí zahájena již v roce 2007. Od roku 2010 bylo postupnými kroky budováno účetnictví státu. Vedle samotného zpřesnění použití akruálního principu a standardních účetních metod je kladen důraz na centralizaci účetních informací na úrovni ústřední vlády i územních samospráv. Z tohoto důvodu byl též vytvořen Centrální systém účetních informací státu, jako nástroj pro shromáždění včasných a relevantních informací pro řízení a rozhodování na úrovni státu,“ uvedl před nedávnem Ladislav Minčič, první náměstek ministra financí České republiky.
Konsolidované finanční výkazy za celý vládní sektor
„Stát reguluje účetnictví v soukromém sektoru, a měl by proto jít příkladem a mít vysokou vypovídající úroveň svých finančních výkazů, sestavených na základě svého vlastního účetnictví. To bohužel dnes neplatí ve většině zemí, protože dříve si státy vystačily s rozpočtovým účetnictvím a výkaznictvím, které je založené na hotovostním principu, stejně tak, jako jednoduché účetnictví u podnikatelů. Česká republika díky probíhajícím reformám v účetnictví ve veřejném sektoru patří k těm pokrokovějším, protože od roku 2010 zavedla standardní účetní metody do veřejného sektoru a začíná sestavovat konsolidované finanční výkazy za celý vládní sektor,“ říká Peter Chrenko, vedoucí partner v Daňovém a právním oddělení PwC Česká republika.
V podvojném účetnictví se transakce a jiné ekonomické změny evidují ve chvíli, kdy nastanou, a ne až v době, kdy došlo k přesunu hotovosti – např. zaplacení za službu. Podvojné účetnictví tak dává lepší celkový pohled na vládní aktiva a pasiva, stejně jako na finanční výkonnost a hotovostní toky (cash flow). Vycházet je přitom možné z Mezinárodních účetních standardů pro veřejný sektor IPSAS (International Public Sector Accounting Standards).
I politici musí rozumět
„Finanční výkazy sestavené na úrovni státu musí odrážet ekonomické dopady politických rozhodnutí i s riziky, která budou mít dopad na potenciální závazky státu v budoucnosti. Řádné a transparentní výkaznictví je tedy možné pouze pomocí podvojného účetnictví. Vlády mohou skrze tento krok dosáhnout větší transparentnosti a odpovědnosti a přitom nabídnout lepší podklady pro rozhodovací procesy. Ten by měl následně vést k lepšímu nakládání s veřejnými prostředky,“ zmiňuje Peter Chrenko.
„Finanční data by měla být občanům k dispozici. Jako daňoví poplatníci mají nárok chtít po vládě, aby byla odpovědná za nakládání s veřejnými prostředky, a vidět výsledky její výkonnosti. Daňoví poplatníci jsou vlastně akcionáři státu a ve volbách si volí management, který by měl jejich investice dlouhodobě zhodnocovat. I politici musí rozumět a mít přehled o stavu veřejných financí z pohledu rozvahy, ne jenom výsledovky (výše deficitu), aby mohli rozhodovat o budoucí nabídce veřejných služeb a investic zhodnocujících stát a jeho potenciál vytvářet přebytky. Kdykoliv se bavíme o účetnictví a řízení veřejných financí, vždy vyvstává táž otázka: vytváříme dědictví pro budoucí generace, anebo toto dědictví utrácíme,“ dodává Peter Chrenko.
