Rozhodnutí se týkají uplatnění odvodu z elektřiny ze slunečního záření, jejž zavedla novela zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Odvodu podle tohoto zákona podléhala podpora hrazená výrobcům fotovoltaické elektřiny vyrobené v letech 2011 až 2013ze solární energie, a to v zařízeních uvedených do provozu v letech 2009 a 2010. Od odvodu byla osvobozena elektřina vyrobená v malých výrobnách (zařízeních s instalovaným výkonem do 30 kW) umístěných na střechách nebo obvodových zdech budov. Zákonem o podporovaných zdrojích energie, přijatým v průběhu roku 2012, pak byly některé parametry odvodu upraveny a osvobození od odvodu bylo rozšířeno na veškeré malé výrobny bez ohledu na to, kde jsou instalovány.
První ze zmiňovaných rozhodnutí NSS (č. j. 9 Afs 25/2013-32 ze dne 7. listopadu 2013) se týká okamžiku, od nějž se mělo aplikovat rozšířené osvobození pro malé výrobny. Orgány finanční správy zastávají názor, že osvobození od odvodu rozšířené na malé fotovoltaické elektrárny, které nejsou umístěny na střešní konstrukci nebo obvodové zdi budov, nabývá účinnosti ke dni 1. ledna 2013. Naproti tomu NSS konstatoval, že rozsah osvobození byl legislativou rozšířen již s účinností od 30. května 2012. S ohledem na tento rozsudek by se pro dotčené provozovatele mohla otevřít určitá možnost získat zpět částku odvodu sraženého za období od května do prosince roku 2012.
Další z předmětných rozsudků NSS (č. j. 1 Afs 76/2013-39 ze dne 23. října 2013) se zabývá otázkou, jaký procesní přístup by měl být zvolen v případě jednotlivých výrobců ohledně posuzování námitky protiústavního působení odvodu z důvodu tzv. rdousícího efektu. V nálezu Pl. ÚS 17/11 ze dne 15. května 2012 vyhodnotil Ústavní soud solární odvod v obecné rovině jako souladný s ústavním pořádkem. Připustil nicméně, že v některých individuálních případech by uplatnění tohoto odvodu mohlo mít na výrobce elektřiny likvidační dopad, a tedy by mohlo působit protiústavně. V návaznosti na výše zmíněný nález řešily správní soudy celou řadu žalob a kasačních stížností výrobců solární elektřiny, kteří argumentovali mimo jiné právě rdousícím efektem odvodu. Zatímco až do nedávné doby byli tito výrobci před NSS s tímto argumentem neúspěšní, uvedeným rozhodnutím prvního senátu byla jedna z těchto kauz postoupena rozšířenému senátu NSS. Rozšířený senát bude muset zodpovědět otázku, zda se námitkou rdousícího efektu odvodu má věcně zabývat finanční orgán v řízení o stížnosti výrobců na postup plátce daně nebo zda je třeba využít jiných institutů daňového práva (např. posečkání daně, prominutí daně). Avšak vzhledem k tomu, že platná legislativa neobsahuje žádný institut nebo postup, jenž by individuální zohlednění situace jednotlivých výrobců při aplikaci odvodu umožnil, je pravděpodobné, že praktické naplnění požadavků Ústavního soudu se neobejde bez nutnosti přijetí dodatečného legislativního nebo exekutivního opatření.
Zdroj: KPMG
