“Pohled na bitcoin může být různý. Lze na něj nahlížet jako na určitou formu platebního systému (zjednodušeně řečeno počítačovou síť, která umožňuje odesílání a přijímání plateb). Bitcoin však můžeme brát také jako druh zboží, které je předmětem plateb v tomto systému. Obě pojetí jsou tedy spolu vzájemně provázaná,” vysvětluje Karin Pomaizlová, právní expertka advokátní kanceláře Taylor Wessing
Mimo regulace ČNB
Pro bitcoin je vžité označování virtuální měna (digitální měna, kryptoměna). Také zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění, s tímto označením pracuje. Pomaizlová dodává: “Protože ale bitcoiny nejsou oficiálně uznanou měnou, je to označení částečně zavádějící. Sama ČNB resp. její zaměstnanci vydali dne 10. února 2014 stanovisko, podle kterého bitcoiny nejsou považovány za peněžní prostředky ani za elektronické peníze ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm c) a ust. § 4 z. č. 284/2009 Sb., o platebním styku v platném znění.” Podle uvedeného stanoviska bitcoiny nevykazují ani znaky investičního nástroje tak, jak je definuje ust. § 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění. Stejně tak směna bitcoinů za české koruny (jinou měnu) nenaplňuje znaky směnárenského obchodu podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti, v platném znění. Z těchto skutečností je pak dovozeno, že obchodování s bitcoiny (v jejich základní podobě) nepodléhá povolení, regulaci a ani dohledu ČNB.
Právní úprava virtuálních měn
Konkrétní podrobná zákonná úprava tzv. virtuálních měn, resp. bitcoinu jako jednoho z nejznámějších reprezentantů této kategorie, chybí. Definici bitcoinu jako virtuální měny zavedl výše uvedený zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění ve svém ust. § 2 odst. 1 písm. l): virtuální měnou je elektronicky uchovávaná jednotka bez ohledu na to, zda má nebo nemá emitenta, a která není peněžním prostředkem podle zákona o platebním styku, ale je přijímána jako platba za zboží nebo služby i jinou osobou odlišnou od jejího emitenta.
Pomaizlová upozorňuje: “Z náležitostí a způsobu fungování bitcoinu dovozujeme, že se jedná o věc v právním smyslu, jak ji specifikuje ust. § 489 a násl. zákon č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, a to o věc nehmotnou ve smyslu ust. § 496 odst. 2 téhož zákona, kterou mohou být vedle práv též různá plnění. ”
Obchodování s bitcoiny
Bitcoiny jsou tedy věcí nehmotnou. Jsou také věcí univerzálně směnitelnou, fungující na jedné straně na základě důvěry nakupujících osob v to, že je budou moci směnit za pro ně užitečné věci či práva, a na druhé straně na základě důvěry platbu akceptujících osob, že přijaté bitcoiny v systému dále uplatní. Kontinuální existence bitcoinů a stabilita bitcoinového platebního systému je tedy odvozena a závislá právě na víře zúčastněných osob v tento systém a jeho fungování podobně jako tomu je při obchodech se zlatem či diamanty. Ztráta důvěry v bitcoiny (vyvolaná např. hackerskými útoky) může mít pro zúčastněné nedozírné následky a finanční ztráty. Jako praktický příklad lze uvést pád tokijské bitcoinové burzy Mt. Gox (v dané době největší na světě), která na sebe musela na počátku roku 2014 podat právě po útoku hackerů a krádeži cca 650 milionů USD návrh na bankrot.
Stejně jako je dobře známá určitá míra nejistoty při obchodování na akciovém trhu, je nezbytné počítat s fluktuací cen bitcoinů (kryptoměn). Burza má však navíc svá pevná pravidla, která u minimálně regulovaných „virtuálních měn“ chybí (pokud pomineme zákazy kryptoměn či obchodování s nimi v některých zemích např. v Bolívii, Ekvádoru, ve Vietnamu, na Islandu a donedávna také v Rusku). Veškerá rizika z obchodních aktivit v rámci tohoto typu obchodního a platebního systému na sebe berou osoby, které se rozhodly si bitcoiny (či jiné virtuální měny) opatřit a aktivně je využívat. Na rizika spojená s obchodováním s bitcoiny nakonec preventivně upozorňují i společnosti, které poskytují služby s virtuálními měnami spojené. Například provozovatel bitcoinmatů společnost wBTCb.cz, s.r.o., uvádí na svých přístrojích i internetových stránkách1, že obchodování s virtuálními měnami je vysoce spekulativní investicí s ohledem na volatilitu kurzu, která umožňuje klientovi zaznamenat jak vysoký zisk, tak značné ekonomické ztráty. Doporučením, aby jejich zákazníci pečlivě zvážili investici do virtuálních měn s ohledem na svou finanční situaci a schopnost posoudit riziko obchodu a aby investovali pouze přiměřené množství svých disponibilních finančních prostředků, naznačují, že veškerá odpovědnost leží na osobách, které s bitcoiny nakládají.
V potaz je třeba brát také varování Evropského orgánu pro bankovnictví, které upozorňuje na možná zneužití bitcoinů k praní špinavých peněz, financování terorismu a značnou míru absence spotřebitelské i podnikatelské ochrany.
Krádež bitcoinů
Pomaizlová v tomto případě uvádí: “Považujeme-li virtuální měnu (bitcoin) za věc, byť nehmotnou, je za její zcizení v případě prokázání viny pachatel odpovědný podle ust. § 205 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku v platném znění, které upravuje trestný čin krádeže. Trestná je i příprava takového protiprávního jednání. Trestní sazba může dosáhnout až 10 let. V úvahu připadá také kvalifikace konkrétního protiprávního jednání jako trestného činu podvodu (ust. § 209). V případě trestné činnosti, realizované v kybernetickém prostoru, však vyvstává otázka místní příslušnosti policejních orgánů a soudů a případně také aplikace práva konkrétního státu.”
