Bohumír Štědroň: Jak Kocourkovští zaváděli e-government

3. 2. 2011

Sdílet

„V oblasti informatiky může stát ušetřit miliardy,“ říká Bohumír Štědroň, před nedávnem vyhlášený vítěz celojustiční soutěže Právník roku 2010 pro informační technologie.

Kde vidíte v současné době největší překážky v rozvoji e-governmentu v ČR? 

Hlavním problémem je absence dlouhodobé koncepce a vize, jak by se měl e-government vyvíjet. Takováto koncepce by měla být vytvořena na úrovni vlády nebo Ministerstvem vnitra jakožto resortem odpovědným za rozvoj informatiky v ČR. V dnešní době si jednotlivé resorty (ministerstva a ostatní státní organizace) budují své vlastní informační systémy (IS) bez jakékoliv centrální koordinace. V důsledku toho se řada informačních systémů (IS) dubluje, neexistuje jednotný datový formát a jednotlivé IS tak spolu často nekomunikují. Vynakládají se další prostředky pro dodatečné IS zajišťující vzájemnou komunikaci, centralizaci atd.

 

Bohumír ŠtědroňJakých největších chyb se dopouštějí orgány veřejné správy při budování informačních systémů? 

Největším problémem je katastrofální licenční politika veřejné správy. Představte si, že byste si nechali postavit dům a stavební firmě, která dům postavila, byste garantovali, že pouze tato firma může dům uklízet a dělat veškeré budoucí stavební úpravy. Je to absurdní závislost na jednom dodavateli, ale bohužel přesně na stejném principu je budována řada IS ve veřejné správě. Dodavatel ve většině případů vnutí státu jako investorovi svoji licenční smlouvu, na jejímž základě stát (ministerstvo) není oprávněn software nechat spravovat nebo aktualizovat třetí nezávislou firmou. Jde o v soukromém sektoru nemyslitelný postup.

 

Existuje řešení? 

V oblasti licenční politiky je potřeba, aby byla vytvořena vzorová licenční smlouva, kterou budou muset úřady zohlednit při uzavírání smluv na dodávky a tvorby IS. Smlouva musí především upravovat majetková práva k IS tak, že objednatel (orgán veřejné správy) může software pro smlouvou určený účel užívat a dotvářet pro svoje potřeby nezávisle na dodavateli. Stejně tak by dodaná řešení měla být v maximální možné míře technologicky neutrální, což znamená, že jejich funkčnost se nebude omezovat jenom na konkrétní hardware a software. V neposlední řadě se ve veřejné správě musí prosadit ve větší míře open source software.

 

Jak by mohl open source software přispět ke zlevnění ICT? 

Jednou ze základních myšlenek využití open source softwaru je skutečnost, že do budoucna bude existovat dvojí software. Za prvé to budou běžné aplikace jako textový a tabulkový editor, internetový prohlížeč atd., které musí být dostupné občanovi – laikovi a podnikatelům zdarma. Druhý typ softwaru, složité aplikace pro odborníky – profesionály (např. grafická studia atd.) – se budou i nadále komerčně prodávat. Pokud Ministerstvo vnitra ČR a ostatní ministerstva chtějí úspěšně v ČR vybudovat e-government, potom e-government nesmí občana ani podnikatele nic stát. Není tedy možné, aby stát provozoval aplikace, které fungují pouze pod MS Explorer (nutností je zakoupit MS Windows od firmy Microsoft) nebo na internetu – webu ministerstev byly soubory ke stažení pouze ve formátu MS Word. Vše by mělo být v otevřených formátech, což umožňuje občanovi, aby si zvolil vždy sám program, který si bude moci opatřit a to i zdarma. Navíc open source samozřejmě díky své povaze i výrazně sníží softwarové pirátství v ČR. Věřím, že veřejná správa, podnikatelé a například školy budou moci nemalé ušetřené finanční prostředky za softwarové licence využít podstatně efektivněji.

 

Co znamená pojem otevřený formát a zveřejnění zdrojových kódů? 

Otevřený formát znamená, že výrobce softwaru zároveň zveřejní standardy – základní definiční znaky, které používá. V praxi když si například uložíte textový soubor ve svém textovém editoru a pošlete ho libovolné třetí osobě, tak tato třetí osoba, i když používá úplně jiný textový editor, bude moci bez problémů s vaším souborem pracovat a poslat vám jej zpátky upravený. Bez problému bude možné konvertovat textový nebo tabulkový soubor z jednoho softwaru do jiného. Potom už je jenom na uživateli, zda si software pořídí zdarma (např. open source) nebo za peníze. Zveřejnění zdrojového kódu pomáhá programátorům, aby když vyvíjejí svůj software, zabezpečili kompatibilitu s jiným softwarem. Například téměř monopolní výrobce kancelářského softwaru společnost Microsoft samozřejmě zdrojový kód nerada zveřejňuje a logicky nemá ani zájem na otevření svých formátů. Zcela oprávněně se bojí toho, že kdyby umožnila plnou komunikaci svého softwaru například s open source, lidé by jednoduše na open source (např. Open Office, konkurent MS Office) přešli, protože je na stejné úrovni, ale zdarma. Na tyto klíčové výhody open source by ale měl upozornit především stát a stát by měl také být první, kdo výhody open source začne využívat.

 

Často zmiňujete, že je možné uspořit miliardy korun…. 

Podívejte se jenom na medializovaný případ Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), který si od roku 2003 pronajímá vždy na rok IS za částku 600 milionů. K dnešnímu dni již zaplatil přes čtyři miliardy a nemá žádná majetková práva k produktu. Raději pomlčme o dalším medializovaném projektu pražské Opencard. Jenom u zmíněných řešení je patrná jasná úspora. A podobných projektů najdeme ve veřejné správě bezpochyby řadu. Nebo se na vše můžeme podívat z jiného pohledu. Špičková česká softwarová společnost má tržní hodnoty někde mezi 0,5 až jednou miliardou Kč. Za v těchto případech vynaložené prostředky si mohl stát koupit minimálně jednu takovou softwarovou společnost a veškeré IS by vlastnil a žádné další licenční poplatky by neplatil. Samozřejmě, že poněkud zjednodušuji, ale v dnešní době ministerští úředníci často nemají ani přehled o tom, kolik jednotlivé IS stojí, jaké má funkcionality a kolik stojí vývoj a proto se nakupují služby, které jsou často zbytečně předimenzované a stát je neupotřebí. Jak jsem se už zmínil, velmi špatná licenční politika státu je kapitolou sama pro sebe.

 

Doc. JUDr. Ing. Bohumír Štědroň, Ph.D., LL.M., MBA (* 1979) je advokát, informatik a soudní znalec pro výpočetní techniku, počítačovou kriminalistiku, autorská práva a životní prostředí. Dále působí jako člen rozkladové komise pro veřejné zakázky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, vysokoškolský pedagog, člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro soukromé právo. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity karlovy v Praze, Právnickou fakultu Curyšské univerzity (Švýcarsko), informační technologie na Nottingham Trent University (Anglie), Fakultu životního prostředí České zemědělské univerzity a v roce 2005 získal Diploma in European Law and Common Law z Cambridge University (Anglie).

Bohumír Štědroň má rozsáhlé zkušenosti z realizace projektů informačních systémů ve veřejné správě, s jejich oponenturou, znaleckou, právní a poradenskou činností v oblasti IT a ISVS. Bohumír Štědroň má platnou prověrku Národního bezpečnostního úřadu na stupeň tajné.

bitcoin_skoleni

Bohumír Štědroň je držitelem mezinárodních certifikací v oblasti projektového řízení, informačních technologií a informační bezpečnosti, a to ISO 10006:2003 Project Manager (projektant managementu jakosti), ISO 27001 Lead Auditor (auditor bezpečnosti informačních systémů), ISO 20001 Lead Auditor (auditor služeb v IT), ITIL V3 a PRINCE2 (mezinárodní metodiky řízení projektů).

V neposlední řadě je Bohumír Štědroň držitelem prestižního ocenění Právník roku 2010 pro obor právo informačních technologií, jež je udělované Českou advokátní komorou ve spolupráci s Ministrstvem spravedlnosti ČR a profesními právnickými organizacemi (Notářská komora ČR, Unie soudců atd.).