Bude automatická výměna informací o daňových poplatnících mezi daňovými správami běžnou záležitostí?

6. 3. 2014

Sdílet

 Autor: © OutStyle - Fotolia.com
V návaznosti na mandát představitelů států G20 vydala OECD v únoru návrh nového jednotného standardu pro automatickou výměnu informací.

Výše zmíněný standard by měl být standardem s celosvětovou platností, na jehož základě budou jurisdikce sbírat od finančních institucí informace o příjmech daňových poplatníků a na roční bázi je budou automaticky vyměňovat s jinými zúčastněnými orgány.

 

Pro úplnost dodáváme, že standard v oblasti výměny informací na dožádání prosadila OECD již v roce 2009 a tento standard je v zásadě celosvětově respektován. Jedná se o čl. 26 modelové smlouvy OECD. Globální fórum pro transparentnost a výměnu informací v daňových záležitostech jako mezinárodní platforma kontroluje a monitoruje dodržování tohoto standardu na celosvětové úrovni. Účastníky Globálního fóra je 121 jurisdikcí. Nově navržený standard pro automatickou výměnu informací je dalším krokem v oblasti transparentnosti daňových systémů a spolupráce daňových správ. Státy G20 se zavázaly, že standard schválí do září letošního roku. 

 

Standard obsahuje dvě složky – CRS (Common Reporting Standard) a CAA (Competent Authority Agreement).

 

CRS

Standard obsahuje:

  • informace, které se mají vyměňovat, tj. všechny typy investičních příjmů – úroky, dividendy, příjmy z určitých pojišťovacích kontraktů – a obdobné příjmy;
  • vymezení finančních institucí, jejichž úkolem je reportovat; jedná se o banky, správce (custodians), makléře, zprostředkovatele, instituce kolektivního investování a pojišťovny;
    • subjekty, o nichž se mají informace vyměňovat, tj. fyzické a právnické osoby, včetně trustů a nadací;
    • procedury due diligence pro finanční instituce, jejichž úkolem je identifikovat účty, o nichž se má reportovat.

 

CAA

CAA je modelová smlouva pro automatickou výměnu informací mezi jednotlivými jurisdikcemi. Obsahuje podrobná pravidla výměny informací pro příslušné úřady. Dohoda může být uzavřena mezi dvěma či více stranami. Právním základem pro uzavření dohody je buď čl. 26 konkrétní smlouvy o zamezení dvojího zdanění, nebo mnohostranná Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech (vytvořená pod patronátem OECD a Rady Evropy). Dalšími předpoklady jsou samozřejmě organizační a technické požadavky: Konkrétní daňová správa musí zejména disponovat potřebnou kapacitou a mít takové kompetence, aby mohla automatickou výměnu uskutečňovat. 

Česká republika má v současné době uzavřeno na 80 smluv o zamezení dvojího zdanění. Od letošního roku je také členem výše zmíněné mnohostranné úmluvy, jež vyšla ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 2/2014. Ze strany ČR se úmluva začne uplatňovat až od 1. ledna 2015.

 

Úmluva umožňuje výměnu informací na žádost, automatickou a spontánní výměnu, souběžná daňová šetření, přítomnost daňových úředníků při daňových kontrolách v zahraničí, dožádání a vymáhání předběžných opatření a doručování dokumentů. Seznam 64 států, které se k úmluvě připojily, naleznete zde

 

Úloha zákona FATCA v oblasti automatické výměny informací 

Americký zákon FATCA se stal doslova katalyzátorem v oblasti automatické výměny informací. Zákon byl schválen v roce 2010, nicméně začne se uplatňovat až od července letošního roku. Účelem zákona je zabránit americkým občanům, aby se vyhýbali zdanění příjmů tím, že je převedou do zahraničních finančních institucí nebo že investují do zahraničních aktiv. Zákon byl od počátku velmi kontroverzní, protože zasahoval do jurisdikcí jiných států – nutil totiž zahraniční finanční instituce uzavírat s americkou daňovou správou (IRS) dohody o reportování o amerických občanech. Státy proto začaly jednat s vládou USA o mezivládních dohodách.

 

V mezidobí se pět států EU (Francie, Německo, Itálie, Španělsko a Velká Británie) dohodlo s USA na pilotním projektu a společně vyvinuly model pro mezivládní dohodu FATCA, tzv. IGA (Intergovernmental Agreement). Na základě IGA sbírají finanční instituce informace o příjmech amerických občanů, reportují o nich lokálním úřadům a ty je na automatické bázi vyměňují s informacemi z IRS. 

IGA se stala modelem pro obecnou automatickou výměnu informací (tj. nejen pro výměnu informací s americkou daňovou správou) a k pilotnímu projektu se k lednu 2014 hlásí celkem 40 jurisdikcí. Lze očekávat, že Česká republika uzavře IGA s vládou USA v řádu měsíců.

 

Právní základ pro automatickou výměnu informací v rámci EU  

V EU existují dva nástroje pro automatickou výměnu informací:

  • Směrnice o příjmech z úroků (Savings Directive): Od 1. července 2005 si na jejím základě vyměňují státy EU automaticky informace o úrokových příjmech fyzických osob.
  • Směrnice o správní pomoci v daňových záležitostech: Od 1. července 2015 se začne uskutečňovat automatická výměna informací o 5 kategoriích příjmů (závislá činnost, odměny členů statutárních orgánů, produkty životního pojištění, penze a příjmy z nemovitého majetku).

 

Očekávaný vývoj standardu 

OECD by měla vydat komentář k CRS, technické podrobnosti a uživatelskou příručku. Konkrétní termíny pro zavedení standardu sice nejsou stanoveny, ale – jak bylo řečeno výše – státy G20 se zavázaly, že jej schválí do září letošního roku.

 

Ostatní kroky již záleží na jednotlivých státech. Lze je shrnout do následujících bodů:

  • Je třeba přizpůsobit domácí legislativu standardu CRS.
  • Dále je nutné uzavřít CAA se zúčastněnými státy.
  • Finanční instituce musí přizpůsobit své systémy IT.
  • Daňové správy musí zavést správní procedury.
  • Systémy IT daňových správ se musí přizpůsobit tak, aby umožňovaly jak automatickou výměnu informací s ostatními státy, tak zpracování informací přijatých od jiných států.

 

Zdroj: KPMG

ICTS24