Podle odborníků by reálné důchody mohly klesnout v poměru k čisté mzdě z poloviny na třetinu a přitom výrazně vzrostou náklady na potraviny, služby, bydlení a další položky. V Česku je zhruba 2,7 milionu starobních důchodců, jejich počet přibývá a nemá na ně kdo vydělávat. Jejich průměrný příjem je podle statistik 10 404 Kč a výdaje jsou zhruba o 400 Kč nižší. Do budoucna ale reálné příjmy lidí, narozených v sedmdesátých a osmdesátých letech, pokud si nebudou spořit, poklesnou na úroveň dnešních pěti tisíc korun měsíčně.
„Když uvážíte, že například za posledních pět let stouply náklady důchodců o 20 %, tak s takovým příjmem se opravdu nedá vyjít. Pokud tedy mladým lidem zbývají nějaké peníze navíc, měli by určitě uvažovat o možnostech pravidelného spoření,“ řekl generální ředitel ČSOB Penzijního fondu Stabilita Petr Beneš.
Spolehnout se výhradně jen sami na sebe
Už v současné době čeští důchodci často s penězi těžko vyjdou, přesto zatím jejich měsíční příjem pokryje průměrné náklady. Jejich vrstevníkům například na Slovensku, Polsku nebo Maďarsku a jiných středoevropských zemích už podle statistik státní penze nestačí. Často proto musejí sahat do úspor nebo jim finančně vypomáhají jejich děti. V řadě evropských zemí proto byly důchodové systémy reformovány, občané tak od státu dostanou jen část peněz, zbytek si musí povinně naspořit.
„Podobný systém funguje například ve Švýcarsku, Austrálii nebo sousedním Slovensku. V zemích jako Velká Británie, Irsko nebo USA se občané musí spolehnout výhradně jen sami na sebe a na vlastní spoření. Pokud v Česku nedojde v blízké době k penzijní reformě a zavedení povinného spoření, může snadno dojít ke krachu důchodového systému,“ řekl analytik ČSOB Petr Dufek.
Spoříme jen po malých částkách
Nedávný rozsáhlý průzkum na téma „Češi a spoření na stáří“, který si nechala ČSOB zhotovit, ukázal, že více než polovina Čechů (52 %) si sice již nějakou formou na stáří spoří, obvykle však jen do 1 000 Kč měsíčně. V jiných zemích je přitom běžné, že si občané spoří nejméně desetinu platu. Za tímto stavem nepochybně stojí přesvědčení celých 55 % Čechů, že by je ve stáří měl finančně zabezpečit stát. Z výsledků průzkumu je znát, že očekávání lidí vůči státu jsou již zčásti mírněna reálným vývojem, dalších 31 % respondentů si uvědomuje, že je zachování životní úrovně ve stáří na nich samotných.
Jako sumu, se kterou by v důchodovém věku vystačili, lidé nejčastěji v průzkumu uváděli 15 000 až 20 000 korun měsíčně. Například pětatřicetiletý muž, který by v důchodu vyšel s částkou 17 500 Kč při současné průměrné penzi 10 065 Kč, by tedy musel mít další příjem ve výši 7 435 Kč měsíčně. Dnes si ale takový člověk v průměru střádá pouze 806 Kč měsíčně, což mu po nástupu do důchodu ze spoření zajistí 2 727 Kč měsíčně. K dosažení cílové částky 17 500 Kč by musel pravidelně střádat 2 457 Kč (což k penzi přinese kýžených 7 435 Kč navíc).
„Každý si měl naplánovat, kolik peněz chce pobírat v důchodu, aby vyrovnal propad mezi současnou mzdou a budoucím důchodem a podle toho si odkládat měsíčně částky na spoření. Pokud například chci nahradit deset procent platu, měl bych během zhruba třiceti let spořit polovinu této částky. To však platí pouze v případě, že začnu spořit včas,“ dodává Petr Beneš.
Samotné „penzijko“ nestačí
Podle Petra Beneše je doba, kdy klient začne spořit, klíčová. Rozdíl v částce, kterou je nutné spořit na počátku spoření a požadovaném důchodovém poměru, je značný. Pokud klient začne spořit pozdě, bude muset odkládat mnohem větší částky. Když chce například zachovat důchod na 70 % z hrubé mzdy 30 000 Kč, potom je nutné při spoření na dobu 35 let odkládat měsíčně přibližně 1500 korun a při spoření na dobu 15 let přibližně 5720 korun. S rostoucí mzdou se pak vliv doby spoření na výši částky, kterou je nutné uspořit, zvyšuje.
Například zpěvačka Petra Černocká si začala spořit na stáří až v 50 letech. Podle ní by ale mladí lidé měli začít se spořením mnohem dříve, aby si v penzi zachovali svůj životní standard.
„Život je relativně dlouhý a přináší často nemilá překvapení. Mám ráda střídmý život a k němu patří i odkládání peněz na horší časy. Právě proto by mladí měli začít s penzijním připojištěním hned, jak je to možné, protože jinak by se své zasloužené penze taky nemuseli dočkat vůbec. To je sice velmi černý scénář, který se myslím nenaplní, ale proč to riskovat,“ říká zpěvačka.
Nejčastějším prostředkem pravidelného spoření na stáří je penzijní připojištění, kam peníze ukládá zhruba 4,5 milionů Čechů. Jak vyplývá ze statistik Asociace penzijních fondů, na svůj důchod si spoří sedm lidí z deseti, ale v penzijních fondech je umístěna stále jen desetina úspor domácností. Pro zachování stejného životního standardu i ve stáří však podle odborníků samotné penzijní připojištění nestačí. Mělo by se stát součástí portfolia produktů, kde by nemělo chybět například životní pojištění. U něj si střadatel může vybrat mezi investičním životním pojištěním, kde se vložené peníze mohou zhodnotit na kapitálovém trhu nebo běžné kapitálové pojištění s garantovaným výnosem. Vhodnými prostředky pro zajištění na stáří je i stavební spoření se stále výhodnou státní podporou nebo investice do podílových fondů.
Do fondů investuje jen 6 % domorodců
Investice do podílových fondů pro zajištění na stáří zatím mezi Čechy nejsou častým nástrojem. Jak ukazuje průzkum agentury STEM/MARK, do podílových fondů investuje jen 6 % lidí a dalších 16 % by rádo investovalo. Například fondy životního cyklu nabízejí proti penzijnímu připojištění nebo stavebnímu spoření mnohem flexibilnější přístup k penězům a možnost kdykoliv je převést na peníze.
„Tyto fondy zpočátku investují do výnosnějších, ale i rizikovějších akcií. S blížící se dobou splatnosti pak stoupá podíl bezpečnějších aktiv, jako jsou dluhopisy nebo instrumenty peněžního trhu, které jsou ve vlastnictví těchto fondů. Představují tak vhodnou alternativu pro spoření na stáří,“ řekl Jan Barta, generální ředitel ČSOB IS.
V krizi „zajišťáky“ obstály
Nedávná finanční krize provětrala pomyslné peněženky investorů. Například některé akciové indexy v jejím průběhu poklesly o 50 i více procent. I v tak náročném období dokázaly splnit svou roli zajištěné fondy – všechny ochránily původní investici klientů, některé navíc dokázaly v průběhu období 2007 až 2009 přinést velmi zajímavé zhodnocení, a to až ve výši 11 %.
Zajištěné fondy totiž při růstu trhů zhruba kopírují růstovou křivku a při poklesu klesají pomaleji. S trochou nadsázky lze říci, že jsou to fondy i do těžké finanční nepohody.
„Zpočátku se lidé dívali na zajištěné fondy jako na jednorázovou investici, ale postupně přicházejí na to, že je daleko výhodnější prostředky si postupně rozložit do více fondů. Vstup do nového fondu navíc není vůbec složitý. Za klienta může vše vyřešit jeho osobní bankéř, který mu také poradí, jak si sestavit portfolio přímo na tělo. Tento postup je stále častější – klienti považují zajištěné fondy za něco, co je třeba mít stejně jako třeba spořicí účet,“ dodal Pavel Kratochvíl, manažer segmentu ČSOB Spoření a investice.
Je z čeho vybírat
Poslední roky jasně naznačují, že nás čekají časy, kdy se bude hodit každá koruna příjmu navíc. Zajištěné fondy jsou jednou z cest a pro investory je důležité, že mají z čeho vybírat. Za více než deset let své existence vznikly na českém trhu skoro tři stovky zajištěných fondů, do kterých investoři vložili téměř 70 miliard korun. ČSOB má na tomto trhu zhruba 65% podíl a byla i první bankou, která v Česku zajištěné fondy ve velkém měřítku spustila.
Zdroj: ČSOB, ČSÚ
