Neetickému prostředí nahrává lhostejnost manažerů k neférovému jednání zaměstnanců a tlak na pracovní výkon pod pohrůžkou trestů. Češi mají na neetické chování dvojí metr: poklesky druhých kritizují, ale svoje si umí ospravedlnit.
Čtyřicet procent českých zaměstnanců jedná neeticky
Etická pravidla občas poruší většina českých zaměstnanců, vyplývá z analýzy společnosti Zaměstnanci.com, která firmám umožňuje porozumět stereotypům v chování zaměstnanců. „Etický kodex opakovaně porušuje 40 procent českých zaměstnanců, tedy téměř každý druhý. Neetické jednání je přitom vždy používáno účelově s cílem osobně z něj profitovat,“ říká Filip Brodan, ředitel společnosti Zaměstnanci.com, která pracuje s diagnostickou metodou CAmethod.
Data o neetickém chování ve firmách vycházejí z analýzy psychologického profilu více než 100 000 respondentů, jejichž odpovědi byly zpracovány mezi lety 2007 až 2011. Analýza byla provedena individuálním dotazováním za asistence psychologa či odborně vyškoleného pracovníka.
Nejčastěji se podle analýzy Zaměstnanci.com ve firmách kradou myšlenky a nápady. „Modelovou situací je, že manažer prezentuje nápady svých podřízených jako svoje vlastní,“ vysvětluje Filip Brodan. „Dalším běžným přestupkem proti etice je používání firemních věcí pro soukromé účely počínaje telefonem, počítačem či kopírkou a kancelářskými potřebami až po služební automobil,“ vypočítává Filip Brodan.
Manažeři často neetickému chování nahrávají
Živnou půdou pro neetické jednání jsou zbytečný stres a represe. Společnosti si za problematické chování svých zaměstnanců často mohou samy, když ve firemní kultuře namísto důvěry převáží tresty a výhrůžky. „Pokud manažeři využívají k motivaci svých podřízených psychologický model trestu, automaticky tím v lidech spouštějí neetické chování. Lidově řečeno: čím více vedení utahuje šrouby, tím více jsou zaměstnanci frustrovaní a začínají se více projevovat rizikovější formy chování, které by za jiných okolností zůstaly skryty,“ říká Filip Brodan.
Ekonomická krize a přístup některých manažerů mají jednoznačně negativní dopad na míru etického chování ve firmách. Společnosti jsou nuceny snižovat stavy svých zaměstnanců a po těch zbylých pak vyžadují více práce za stejnou, nebo dokonce nižší mzdu, ruší zaměstnanecké benefity, zpřísňují firemní pravidla a nařízení. „Pokud vedení tuto situaci zaměstnancům nekompenzuje alespoň zvýšeným zájmem o ně samotné, obvykle na tuto situaci reagují snížením osobní angažovanosti a zvýšenou touhou po osobním profitu,“ vysvětluje Filip Brodan.
Nepoctiví a neloajální zaměstnanci přitom mohou být pro firmu časovanou bombou. Aby se zaměstnavateli pomstili, mohou záměrně intrikovat a lhát, pouštět ven diskrétní informace týkající se firmy a jejího know-how nebo zneužívat svoji pracovní pozici k přijímání úplatků či manipulaci výběrových řízení. „Skutečnost, že ve firmě převládla atmosféra strachu a intrikářství, si vedení často uvědomí až ve chvíli, kdy odcházejí stálí zákazníci nebo nejlepší pracovníci, kteří jsou na intrikaření velmi citliví,“ doplňuje Filip Brodan.
Dvojí metr samozřejmostí...
Analýza společnosti Zaměstnanci.com zjistila, že Češi mají na neetické jednání dvojí metr. „Pokud pravidla poruší někdo jiný, snadno ho odsoudí, ale když se sami zachovají stejně, tak si pro sebe najdou omluvu a rozumové zdůvodnění,“ říká Filip Brodan. Lidské psychice je totiž vlastní si nečestné jednání nějak racionálně vysvětlit a obhájit. „Pokud se zaměstnanec cítí platově podhodnocený a přetížený, přirozeně si to kompenzuje jinak,“ vysvětluje Filip Brodan.
Na základě těchto argumentů se nabízí otázka: co je ještě etické, a co už za hranicí slušného chování? Podle psychologů společnosti Zaměstnanci.com je důležitý především kontext. Činnost, která je v jedné situaci přijatelná, bude v jiných souvislostech vnímána jako ryze neetická. Zaměstnanci si tak často ani neuvědomují, že jednají nemorálně. „Obecná pravidla etiky totiž ve své podstatě neexistují, jediným spolehlivým regulačním mechanismem je vlastní svědomí. Každý totiž podvádí jen tolik, aby mu ze sebe samotného nebylo špatně,“ vysvětluje Filip Brodan.
Lhostejnost a tichá tolerance vedou k vytváření neetického prostředí
Atmosféra v českých firmách neetice také svědčí. „V české mentalitě přežívá názor, že kdo na nějaké nefér chování upozorní, je ,práskač‘. Kolegové a bohužel často i manažeři poklesky ostatních raději přehlížejí, aby je nemuseli řešit a náhodou se nedostali do konfliktu,“ konstatuje Filip Brodan. „Mechanismus lhostejnosti a tiché tolerance neetickému prostředí nahrává. Pokud jsou totiž kompetentní osoby vůči neetickému jednání netečné, v očích ostatních ho vlastně schvalují a to se pak stává běžnou normou,“ dodává Filip Brodan.
Zajímavým zjištěním, které v rámci výzkumu naměřila společnost Zaměstnanci.com, je souvislost mezi pojmem neetika a učitel u žáků základních škol. „Přestože skupina učitelů nevykazuje žádnou výraznou odchylku od etické normy, vnímání žáků je jiné. Důvodem je právě skutečnost, že učitelé neetické jednání svých žáků často tolerují a nezasáhnou tak, jak by děti v souladu s přirozeným cítěním pro morálku očekávaly,“ uzavírá Filip Brodan, ředitel společnosti Zaměstnanci.com.
