Ekonomika České republiky meziročně klesá již třetí čtvrtletí v řadě, mezikvartálně již dokonce čtvrté čtvrtletí. Prohlubování poklesu je relativně rychlé a pokračuje s šokující pravidelností: jestliže letos v prvním čtvrtletí se HDP očištěný o cenové, sezónní a kalendářní vlivy snížil meziročně o 0,5 % a ve druhém čtvrtletí o procento, pak aktuální bleskový odhad ČSÚ za třetí čtvrtletí uvádí pokles o 1,5 %. Zdroje vytvářené v ekonomice se tak opět snížily, protože o jejich spotřebu není zájem.
O epizodu nejde
Také ve srovnání s předchozím čtvrtletím se pokles českého HDP zvětšil – reálně od července do září o 0,3 % oproti dubnu až červnu, kdy HDP mezikvartálně oslabil o 0,2 %. Mezikvartální poklesy trvají už čtyři čtvrtletí, takže o slabou epizodu technické recese určitě nejde. EU i eurozóna s největší pravděpodobností také vykáží mezičtvrtletní pokles, což potvrdí, že se obě uskupení ocitla v recesi. Česká republika však, podobně jako v Evropě podle dat Eurostatu ještě Španělsko, Itálie, Kypr, Portugalsko, Chorvatsko a do půli roku i Velká Británie, zažívá poklesy již více čtvrtletí za sebou. Naopak Pobaltí a sever Evropy spolu s Polskem rostly mezikvartálně v posledních čtyřech čtvrtletích v průměru silně v rozptylu od 0,6 % po 1,2 %, ale rostlo i Slovensko s 0,7 % ve srovnání s našimi -0,3 %. Lichotivěji pak pro Slovensko oproti ČR vyznívá i srovnání průměrného mezikvartálního růstu za posledních osm čtvrtletí, zachycujících i část období pokrizového vzepětí HDP – při skóre 0,8 : 0,1. Příčina tkví v síle přijímaných restrikcí a intenzitě jejich dopadů.
Zahraniční obchod na domácí oslabení nemá
Přebytky zahraničního obchodu se zbožím rostou vlivem slabých dovozů, kdy český trh v recesi tolik zboží z ciziny nepohlcuje. Je otázka, zda převis vývozu nad dovozem ve třetím čtvrtletí – čísla budou zveřejněna až počátkem prosince – stačil na pokrytí ztenčených výdajů na spotřebu (domácnosti je tlumí meziročně sedm čtvrtletí za sebou, vládní sektor pak už osm čtvrtletí). Možná by mohl, kdyby výdaje domácností tvořily jen nákupy, ale lidé šetří i na jiných položkách. V maloobchodě utratili v létě za zboží meziročně sice opět méně, ale propad nebyl tak hluboký jako ve druhém čtvrtletí. Také drakonické škrty ve státních financích – měřeno jen zhruba toky peněz –, jejichž vlivem se zlepšil schodek rozpočtu loni od července do září o 42 mld. korun, se v této síle neopakovaly (letos zůstal schodek prakticky stejný).
A pozitiva? Tržby za služby v ekonomice reálně rostly. Obchodní bilance byla rovněž příznivější než před rokem. V průběhu třetího čtvrtletí tempo exportů z ČR sice dramaticky klesalo, ale vlivem silné červencové dynamiky zůstal přírůstek vývozu meziročně stejný jako ve druhém čtvrtletí. Vztah dovozních a vývozních cen působil na nominální výsledek obchodu proti stejnému období loni sice nepříznivě, ale proti minulému čtvrtletí ho již dokázal vylepšit. Tím však výčet pozitiv končí. Výsledek zahraničního obchodu tak za třetí čtvrtletí nebude schopen kompenzovat vliv klesajících zásob a investic v kombinaci s omezovanou spotřebou domácností a vlády. A pokud se nespotřebovává, není třeba ani tolik produkovat. V ohrožení se tak proto ocitne i trh práce.
V riziku firemní sektor, zejména průmysl
Potíže se přesouvají od sektoru domácností a vlády do firem. Těm schází nejen oživení dlouhodobě deprimované domácí poptávky, jako je tomu ve stavebnictví, ale ohrožuje je i oslabující poptávka ze zahraničí zasahující průmysl. Jeho produkce klesla už druhé čtvrtletí, ale znepokojující je zejména v posledních měsících rychlá ztráta tempa v určujících zpracovatelských odvětvích s exportní orientací, zejména v automobilovém průmyslu. To může zhoršit i obchodní bilanci, která zatím bobtnala jen díky slábnoucím dovozům. Zamýšlená prorůstová opatření nebudou působit v ekonomice mávnutím kouzelného proutku, o budování důvěry nemluvě.
Více lze nalézt zde
