Vývoz z Česka vzrostl v roce 2015 meziročně o více než 7,2 % a dosáhl celkové hodnoty téměř 4 biliony korun. Největší podíl má na tomto růstu export do Německa (9% nárůst), naopak vývoz do tradičně silného Ruska poklesl o téměř 31 %. I z tohoto důvodu bylo možné zaznamenat nárůst orientace českých exportérů na mimoevropské trhy – Čínu, Brazílii, Indii, Vietnam nebo Turecko. Tedy zajímavé, ale zároveň rizikové oblasti.
„V případě vstupu na zahraniční trh stojí exportér před úkolem správně vyhodnotit nejen důvěryhodnost potenciálního partnera, ale i to, jak funguje tamní podnikání a jaké je v cílové zemi právní prostředí. Například jaká je naděje, že se v případě problému podaří vymoci jeho pohledávky,“ přibližuje rizika partner v advokátní kanceláři CHSH Kališ & Partners Pavel Široký.
I přes zmiňovaný pokles zůstává pro tuzemské exportéry největším cílem mimo EU Rusko. To se sice musí v současnosti potýkat s celkovou nedůvěrou zahraničí v tamní ekonomickou situaci, na druhou stranu ale přistupuje k úpravám legislativy, které by měly posílit tamní právní systém a jeho schopnost ochrany investic. Od roku 2013 dochází v Ruské federaci k významným legislativním změnám ve vztahu k zajišťování pohledávek, vedoucím mimo jiné ke zpřehlednění zástav (nemovitosti, movitého majetku či podílu obchodní společnosti) nebo směrem ke zvýšení efektivity prodeje majetku společností v insolvenčním řízení.
V Rusku došlo mezi lety 2013 a 2014 k nárůstu počtu insolvencí o více než 20 %. V loňském roce byl sice nárůst celkově nižší, přesto například v prvním čtvrtletí došlo oproti stejnému období roku 2014 k 22% navýšení počtu bankrotů tamních firem. Oproti tomu počet insolvencí společností v ČR od roku 2013 klesá, což ale neznamená, že u nás žádné riziko nehrozí. Snížení počtu insolvencí českých firem bylo mezi lety 2014 a 2015 mnohem méně výrazné (zhruba 16 %) ve srovnání s předchozím rokem (to počet insolvencí poklesl o více než 30%).
„Při zajištění pohledávek v případech, kdy se jeden ze subjektů nachází v ČR a druhý v zahraničí, by měla být smlouva v souladu s právními řády obou zemí. Ty ale mohou být výrazně odlišné. V případě problémů se obecně nedoporučuje podnikat jakékoli kroky bez právní pomoci. Pokud zůstaneme v Rusku, tak tamní soudy mnohem více zasahují do výkladu práva, které není v porovnání s tím českým zdaleka tak exaktní. Je proto složité odhadnout, jakými směry se případné soudní řízení může ubírat,“ doplňuje Pavel Široký.
