Často se však potýkají s názorem, zda i jiná cesta vede k udržitelné architektuře. Odpovědí jsou komponentní architektury založené na mikro službách nativně pracujících v elastických cloudových prostředích.
„Během uplynulých dvaceti pěti let jsme prošli několika vlnami IT evolucí. Nejprve jsme zjistili, že na trhu vlastně nejsou potřebné aplikace, jako je třeba CRM. Byznys lídři si nechávali systémy postavit draze a zdlouhavě na míru. Nedlouho poté i k nám dorazila vlna monolitických krabicových řešení, která vyžadují masivní transformační projekty. Ty nás postupně dovedly do stavu, kdy je třeba více než kdy dříve agilně dodávat širší škálu funkčností s lepší ergonomií uživatelských aplikací,“ říká Jaroslav Blažek, Technology Strategy & Advisory Lead ve společnosti Accenture.
Je zřejmé, že aplikace dnes vyžadují vyšší integrovatelnost, zabezpečení a garantovanou kvalitu dodávek. Staré IT přístupy tak v kontextu dnešní doby a v čase rychle se měnících byznysových požadavků neobstojí. Pomoci může inovační architektura, která stojí na komponentních systémech s vysokou přidanou hodnotou. Komponentní přístup je dnes běžný jak u zákaznického vývoje, tak u nových generací krabicových řešení. Jak si ale poradit s původním aplikačním portfoliem?
Inovační architektura
Měnit staré systémy je obtížné a takováto transformace se neobejde bez investic či diskontinuit. Inovační architektury jsou proto komponentní. Využívají nejnovější technologie a agilní dodávky tak, aby byla hodnota dodávána kontinuálně a v životním cyklu aplikačního ekosystému docházelo k pozvolným, menším a kontrolovaným změnám, a nikoliv k těm velkým, skokokovým. Zkrátka, aby byly snadněji naplňovány nové požadavky uživatelů a produktových manažerů. To se jeví i jako výhodné z hlediska plánovaných investic, o kterých rozhodujete.
„Nové aplikační platformy dnes využívají výhod cloudové elasticity, nativních cloudových platforem a služeb, které radikálně urychlují vývoj nových funkčností při zachování kvality a bezpečnosti. Inovační architektura klade velký důraz na podporu digitálních kanálů a jejich spolupráci, možnosti integrace sociálních sítí, integrace v rámci obchodního ekosystému, tedy nabídky produktů a služeb třetích stran. Díky ní můžete reagovat na události v reálném čase a využít umělou inteligenci jak v rámci aplikačních procesů, tak v oblasti konverzačních nástrojů a dalších,“ upřesňuje Blažek.
K čemu slouží Digital Decoupling?
Zajímavým vzorem může být například Digital Decoupling, tedy způsob rozdělení původních monolitických systémů na menší komponenty, které pak pracují ve vyšší digitální vrstvě architektury. Nová komponenta se implementuje například formou micro-služby, která má k dispozici vlastní kopii dat z původního systému, nebo systémů. Následně je umožněno postupné odstranění funkčností z legacy systémů a jejich vyřazení z provozu. Izolace nové vrstvy a postupné nahrazování funkčnosti umožňuje v přechodné době paralelní využití legacy systémů s rozsáhlou obchodní logikou a velkou účetní hodnotou.
„Samozřejmě platí, že zejména při výběru nových platforem pro komplexní funkčnosti je nutné učinit strategické rozhodnutí, jestli danou funkčnost vyvíjet, nebo koupit – ať už jako součást aplikačního balíku ‚best of suit‘, nebo jako sadu komponent ‚best of breed‘, tedy té nejlepší na trhu,“ uzavírá Blažek.
