Výsledky průzkumu, který každé dva roky sleduje největší rizika pro banky, komentuje Petr Kříž, vedoucí partner sektoru finančních služeb, PwC Česká republika:
1. Makroekonomický vývoj
„Výkonnost českého hospodářství je silně závislá na stavu evropské ekonomiky a na politickém řešení dluhové krize. To má zase zásadní přímý vliv na výkonnost bank. Správná kombinace řízení rozpočtového schodku a růstových stimulů je klíčová pro trvalou ziskovost a stabilitu českého bankovního systému.“
2. Přílišná regulace
„Regulace zůstává i nadále důvodem k obavám, a to zejména v kombinaci s rizikem politických zásahů. Je zde totiž řada světových a evropských regulačních iniciativ a přitom neexistuje žádné spolehlivé hodnocení kombinovaných účinků všech navržených opatření. Je třeba zdůraznit, že Česká národní banka si je vědoma těchto rizik a snaží se najít správnou rovnováhu a vhodný mix politik. Nežijeme však v izolaci.“
3. Úvěrové riziko
„Český bankovní sektor se úspěšně vyhnul finanční krizi. Nicméně úvěrové riziko nadále zůstává nejvýznamnější finanční hrozbou a stále přetrvává riziko dominového efektu v případě, že rozkolísaný a nestabilní vývoj v Evropě bude pokračovat. I když pozorujeme rostoucí počet insolvencí a konkurzů, stávající trendy nesvědčí o systémové obavě z úvěrového rizika, alespoň ne v krátkodobém horizontu. Je však možné, že brzy zaznamenáme politické tlaky na banky, aby podpořily křehký ekonomický růst měkčími úvěrovými podmínkami.“
4. Politické zásahy
„Politické tlaky nejsou v České republice tak výrazné, protože zde během uplynulé krize neproběhly žádné záchrany finančních institucí. Na globální scéně očividně nikdo neocenil ochranu zájmů budoucích generací, kterou poskytují finanční trhy. Mnoho politických činitelů stále věří, že opatření uvalená na bankovní sektor nebudou přenesena na klienty bank a neovlivní reálnou ekonomiku.“
5. Dostupnost kapitálu
„Obavy o dostupnost kapitálu jsou vlastně výsledkem vývoje regulatoriky a stavem křehkých kapitálových trhů. Regulační tlak na zvýšení kapitálové přiměřenosti bank v kombinaci s omezenými kapitálovými zdroji vedou k poklesu objemu aktiv a ke snahám o snížení jejich rizikovosti, což může vést k negativním dopadům na celou ekonomiku.“
6. Ziskovost
„Obava o ziskovost se stává novou hrozbou, a to jak na globální, tak i lokální úrovni. Zdá se být přímým důsledkem kombinace stavu ekonomiky, regulačních tlaků a politických zásahů.“
7. Likvidita
„Likvidita je nadále považována za klíčové riziko, ale lokálně zřejmě představuje více „dováženou obavu“ než aktuální nebezpečí, neboť na zdejším trhu je v současnosti hotovosti dostatek. Obavy týkající se zavádění nových daní na finanční transakce k obavám o dostatek likvidity jistě přispívají.“
8. Úrokové sazby
„Stávající prostředí nízkých úrokových sazeb negativně ovlivňuje ziskovost bankovních operací. V kombinaci se znepokojením z možných inflačních tlaků plynoucích z globálního kvantitativního uvolňování představuje zřejmou obavu bankéřů.“
9. Úroveň řízení rizik
„Kvalita řízení rizik v kombinaci s oceněním rizika patřily mezi klíčové obavy před dvěma lety, a to jak na globální, tak i lokální úrovni. Zdá se, že tyto hrozby byly „překonány“ jinými, což lze přičíst jednak zlepšením v oblasti řízení rizik a jednak všeobecnému přijetí nových limitů tváří v tvář velmi nestabilní a nepředvídatelné budoucnosti.“
10. Deriváty
„Jsem přesvědčen, že deriváty v naší zemi představují spíše teoretickou hrozbu, jakožto původního iniciátora globální finanční krize, než bezprostřední riziko pro zdejší trh.“
Zdroj: PwC
Foto: © Alx - Fotolia.com
