Zákoník práce stanoví, že je-li zaměstnanec dočasně přidělen k jinému zaměstnavateli do jiného místa výkonu práce, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, které je současně odlišné od bydliště zaměstnance, přísluší mu stejné náhrady včetně stravného jako při tuzemských pracovních cestách za každý den dočasného přidělení. Poskytování náhrad při dočasném přidělení v rámci České republiky je tak jednoznačně upraveno. V praxi však často vznikaly nejasnosti ohledně cestovních náhrad, které náleží zaměstnanci při dočasném přidělení do zahraničí.
Navrhovatel se domníval, že zaměstnancům dočasně přiděleným do zahraničí, by měly být poskytovány cestovní náhrady jako při běžné zahraniční pracovní cestě, i když to ze zákoníku práce jednoznačně nevyplývá. Argumentoval, že jinak by zaměstnanci dočasně přidělení do zahraničí byli znevýhodněni oproti zaměstnancům dočasně přiděleným v rámci České republiky.
Generální finanční ředitelství však s tímto názorem nesouhlasilo a potvrdilo předchozí výklady ministerstva práce a sociálních věcí. Dle nich zaměstnanci dočasně přidělenému do zahraničí s výkonem práce mimo území České republiky náleží cestovní náhrady pouze za dny první cesty z České republiky do místa výkonu práce (tj. při odjezdu) a poslední cesty domů (tj. při návratu).
Zaměstnavatelé v podnikatelské sféře samozřejmě mohou zaměstnancům dočasně přiděleným do zahraničí poskytovat i vyšší cestovní náhrady než zákonné. V takovém případě se však poskytnuté náhrady projeví ve zdanění zaměstnance.
Zdroj: KPMG
