Letošní program setkání členů Klubu finančních ředitelů uzavřel ve středu 12. prosince v pražském Grand Hotelu Bohemia vánoční společenský večer, jehož partnerem byla již tradičně společnost RWE Transgas. Zatímco loni a předloni se hovořilo o sportu, tématem letošního setkání byl film. Hosty diskuse, kterou moderoval Martin Chalupský, Head of PR & Press Services společnosti RWE Transgas, byli režisérka Marie Poledňáková a Jan Bradáč, předseda představenstva produkční a distribuční společnosti FALCON.
Intuice a měření neměřitelného
„Jak se tedy tvoří filmové hity?,“ zeptal se hned v úvodu Martin Chalupský. Podle Marie Poledňákové (na úvodním snímku), jejíž filmografie zahrnuje desítky především komediálních hitů, na to není žádný přesný recept. Velikou roli hraje vždy intuice a nikdy není jisté, že film bude hitem. Sama se vždy snaží dívat se na vznikající nápad očima diváka, kterému je film určen. Zároveň však musí jít také o téma, které se líbí i jí, musí jít o film, na který by šla sama do kina, z filmu musí čišet pozitivní energie. Klíč k úspěchu je tedy zřejmě v respektování obou těchto hledisek. Mnoho režisérů, uvedla, natočí a na plátně velmi zajímavě zobrazí své potíže, neptají se už ale, jestli stejné problémy řeší i diváci a zda je zajímají.
Jan Bradáč se z titulu své role představitele produkční společnosti dívá na film především investiční optikou. I on připustil, že úspěch je vždy nejistý, ale „přestože je to neměřitelná disciplína, museli jsme se naučit ji měřit,“ uvedl. Klíčem k úspěchu jsou tak například důkladné analýzy návštěvnosti v českých kinech, k tomuto bodu se ostatně později vrátil mnohem podrobněji.
Společnost RWE zaměřuje své marketingové a PR aktivity na dvě oblasti. První z nich je podpora rekreačního lyžování, konkrétně zvyšování bezpečnosti v lyžařských areálech, druhou oblastí je právě film, uvedl při představování koncepce podpory českého filmu ze strany společnosti RWE Martin Chalupský. RWE každoročně podporuje vznik tří českých filmů, přičemž výše příspěvku je 3 miliony korun. Na dotaz z auditoria podle jakého klíče se RWE rozhoduje, uvedl, že pro případnou podporu musí být splněny tři podmínky. Film musí být koprodukován některou z českých televizí, musí mít nejméně z 80 procent zajištěno financování (nepočítaje v to příspěvek RWE) a start filmu musí být podpořen masivní reklamní a PR kampaní. Letos například posuzovali dvacet pět žádostí o finanční partnerství a vybrat nebylo vůbec snadné, dodal. Nemalé investice do podpory českého filmu však jednoznačně přinášejí pozitivní efekt. Dle průzkumů veřejného mínění, které si společnost RWE nechala zpracovat, je vnímána jako jeden z hlavních sponzorů českého filmu. Filmové aktivity také přispěly k rozšíření známosti značky RWE – dle výsledků průzkumů ji zná devět z deseti lidí.
Na český film si český divák cestu najde
„Kolik stojí průměrně výroba českého filmu?,“ ptal se dále Martin Chalupský. Průměrná výše nákladů je dle Jana Bradáče v rozmezí 25 až 35 milionů korun, výjimečně se jde i výše. Coby příklad uvedl prozatím poslední film Marie Poledňákové "Líbáš jako ďábel", jenž stál zhruba 40 milionů. Pokud jde o kalkulaci předpokládané návratnosti, pak stěžejními proměnnými je predikovaná návštěvnost, předprodej filmu televizním stanicím, uvedení na DVD či moderní formou video on demand. Konkrétně v případě filmu "Líbáš jako ďábel" velmi pomohly také státní investiční pobídky ve výši 6 milionů korun – bez nich by se zřejmě vůbec netočilo.
Jan Bradáč dále prezentoval již zmíněnou analýzu návštěvnosti českých kin v uplynulých letech. Top dvacet nejnavštěvovanějších filmů si v každém roce z hlediska návštěvnosti i finančního obratu „sáhne“ nejméně na 50 procent trhu – přitom jde ale jen o deset procent filmů, které se v daném roce v kinech objeví. České tituly se podílejí na návštěvnosti kin zhruba z 30 procent, uvedl dále Jan Bradáč. „Na český film si český divák cestu najde,“ dodal a vše dokladoval zajímavou tabulkou nejúspěšnějších filmů za posledních dvacet let, ze které bylo zřejmé, že kromě amerických megahitů Titanik a Avatar „okupují“ české snímky drtivou většinu předních míst žebříčku.
Příliš rychlý digitál
Velmi zajímavým tématem byly též důsledky přechodu z klasického „kotoučového“ promítaní na digitální technologie (ze zhruba 380 pláten v České republice už bylo digitalizováno cca 160). Film jde dnes do kin v mnohem více „kopiích“, tudíž jej v době premiéry může vidět více diváků. Na druhou stranu ale film zůstává na programu kina mnohem kratší dobu. Pokud mělo dříve běžné kino film na programu čtyři až pět dní, pak dnes to jsou často jen dva dny. V důsledku toho film často „uteče“ i divákům, kteří by ho rádi viděli, ale o promítání se dozví až poté, co byl promítán. Distributoři i samotná kina tak stojí před výzvou optimalizovat systém distribuce a promítání tak, aby se do kin vracely jak filmy, tak diváci.
Vzhledem k velkému množství dotazů, se kterými se členové CFO Clubu na diskutující obrátili, je zřejmé, že téma financování českého filmu přítomné finančníky zjevně zaujalo. Otázky směřovaly na ochotu bank financovat české filmy či výběr nejvhodnějšího měsíce pro premiéru filmu z hlediska maximalizace návštěvnosti. Velmi zajímavé bylo též povídání o okolnostech vzniku již zmiňovaného snímku "Líbáš jako ďábel".
Po diskusní části následoval společenský večer, jehož atmosféru zpříjemnilo pěvecké vystoupení Heleny Krausové a Josefa Štágra, kteří připomněli několik známých filmových a muzikálových melodií.
Ještě předtím ale Dean Brabec, Managing Director CEE společnosti Arthur D. Little a prezident Klubu finančních ředitelů, krátce zhodnotil letošní činnost Klubu, představil program pro příští rok a na závěr poděkoval všem členům a partnerům za přízeň.
