ůzkum ukázal, že dvoutřetinová většina respondentů se k ohlašovací povinnosti staví kladně. Nutno však dodat, že 57 % respondentů sice zvažované opatření podpořilo, ale myslí si, že bude mít jen omezený efekt. Dalších 9 % manažerů naopak vyjádřilo přesvědčení, že toto opatření dá kontrolorům účinný nástroj k identifikaci podezřelých transakcí,“ řekl Pavel Klein, vedoucí partner daňového oddělení Mazars. Podle zbývající třetiny respondentů by ohlašovací povinnost měla jen minimální nebo žádný dopad.
V ráji neprší
Jako daňové ráje se označují země s výhodným (tedy nízkým nebo žádným) zdaněním zahraničních firem. Cílem jejich vlád je přilákat zahraniční kapitál a vytvořit z příslušné země – většinou s malou rozlohou a nízkým počtem obyvatel – významné finanční centrum. Firmy a jednotlivci, kteří svá sídla a daňovou povinnost z pragmatických důvodů přesouvají, dělají vrásky mnoha evropským ekonomikám. Peníze pak totiž chybí ve státním rozpočtu zemí, kde tyto firmy působí. V Česku se o stěhování za nižším zdaněním v poslední době hovořilo například v souvislosti s tenistkou Petrou Kvitovou a jejím bydlištěm v Monaku.
Obliba daňových rájů stoupá celosvětově
Významné mezinárodní korporace vykazují v daňových rájích rekordní zisky. Řada mezinárodních společností si pomocí daňových přesunů snižuje daňové zatížení a zvyšuje svou konkurenceschopnost na celosvětovém trhu. Daňové ráje umožňují výrazně snížit daňové odvody na dani z příjmu právnických osob a na dani z příjmu fyzických osob. Na omezení daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem se ovšem zaměřují členské země OECD, pravidelně bývá například zveřejňována „černá listina“ daňových rájů.
Mezi daňové ráje patří řada ostrovů či malých zemí. Tradičními daňovými ráji jsou země jako Bermudy, Barbados, Kajmanské ostrovy, Maledivy nebo Seychely. V posledních letech však značně stoupá i obliba Singapuru, Hongkongu nebo Švýcarska, sídlo společnosti na malém ostrovu nemusí být totiž pro některé obchodní partnery dostatečně věrohodné.
