V posledním čtvrtletí roku 2012 se růst čínského HDP poprvé za poslední dva roky zrychlil (rostl o 7,9 %, v porovnání se 7,4 % předchozího čtvrtletí) a překonal tak očekávání trhu. Za celý rok 2012 vzrostl čínský HDP o 7,8 % a to ve srovnání s údaji z let 2010 a 2011 (růst o 10,4 a 9,3 %) není na první pohled žádná velká sláva. V porovnání s jinými ekonomikami světa (včetně nejdůležitějších rozvíjejících se trhů) je to ale vynikající výsledek – HDP Brazílie vzrostl loni o procento, ruský asi o 3,5 % a indický přibližně o 5 %. A to odhlížíme od rozvinutých zemí, ve kterých se loni růst HDP pohyboval kolem jednoho procenta.
Opětovný růst na konci roku 2012 je pro Čínu dobrým znamením pro letošní rok Hada. Mnohé nasvědčuje tomu, že bude stejně úspěšný jako předchozí rok Draka. Zejména ekonomická data z konce roku 2012 naznačují zotavení čínské ekonomiky. Vývoj HDP v posledním čtvrtletí roku 2012 byl milým překvapením, které potvrdilo, že Čína oficiálně ukončila období ekonomického zpomalení. Začaly se zde například projevovat proticyklické investice Pekingu, nicméně i další vyhlídky na pokračující zotavení jsou slibné. Růst investic pokračuje nejrychlejším tempem od roku 2009 a společně s výhodnými podmínkami půjček naznačuje další, silnější růst investic. Navíc je rok 2013 pro Čínu prostředním rokem dvanácté pětiletky (2011 – 2015), a také prvním rokem nové vlády, což v nejbližších čtvrtletích zvyšuje pravděpodobnost růstu investic. Jak ukazují rostoucí prodeje maloobchodu, více utrácejí také spotřebitelé. Přes zpomalení prvních tří čtvrtletí roku 2012 vzrostly loni příjmy domácností o 9 až 10 %, což znamená, že spotřeba domácností v nejbližších čtvrtletích opět poroste. Z toho všeho vyplývá, že i nadále předpovídáme Číně pro rok 2013 meziroční růst HDP ve výši 8,6 %. Ve stejném roce se růst HDP v ekonomikách eurozóny bude pravděpodobně pohybovat v záporných číslech a v USA tento ukazatel poroste o méně než 2 %.
Je situace přehledná?
Optimismus nevyplývá z toho, že bychom přehlíželi případná rizika. Přestože se Čína potýká s mnohými problémy, a některé jsou velmi vážné, jsou zde k dispozici pragmatická řešení, která sníží systémová rizika schopnázadusit čínský růst. Podíváme se na tři klíčové strukturální problémy: dluhy místních samospráv, finanční rizika a demografické faktory.
Dluhy místních samospráv se od roku 2009 rychle navyšují, z největší části díky ohromnému stimulačnímu balíčku, kterým se Peking bránil důsledkům světové finanční krize. Úhrnný dluh lokálních samospráv se na konci roku 2012 vyšplhal k 11 – 12 biliónům jüanů (1,7 – 1,9 biliónu dolarů). Na rozdíl od mnoha evropských států více než 70 % těchto prostředků padlo na investice do infrastruktury, které budou mít z dlouhodobého hlediska pozitivní dopad na ekonomický růst regionů a celé země. Problémem tedy není dluh samotný, ale jeho financování. 80 % dluhů bylo financováno formou bankovních půjček se splatností 3 – 5 let. To znamená, že místní samosprávy budou muset tyto půjčky v nejbližších letech refinancovat. Vzhledem k tomu, že většina této infrastruktury nevytváří dostačující zisk, znamená to riziko pro likviditu místních vlád.
Další oblastí, která může vzbuzovat znepokojení, jsou finanční rizika vyplývající z vysokého poměru mezi úvěry (poměřovanými měnovým agregátem M2) a HDP. Ten dosáhl na konci roku 2012 188 % (na konci roku 2008 byl přitom 151 %). Je třeba ale říci, že v Číně, na rozdíl od některých evropských států, tuto situaci nezpůsobily úvěry vynakládané bez jakéhokoliv pozitivního dopadu na ekonomický růst. Tyto prostředky byly použity na iniciativy spojené s programem ekonomických stimulů. V čínském finančním sektoru dominují banky. Přestože dluhopisový trh rychle roste, stále se ještě dostatečně nerozvinul a tak je reálná ekonomika závislá na bankovních úvěrech.
Čína okem českého trpaslíka
Poslední ze tří oblastí, která mohou vzbuzovat obavy, je demografický vývoj. Z pohledu České republiky, země s 10,5 miliony obyvatel a nulovým přirozeným přírůstkem populace, se může zdát, že demografický vývoj nemůže být pro nejlidnatější zemi světa (1,35 miliardy obyvatel) žádný problém. Nicméně podle uznávaného amerického centra pro demografické studie Population Reference Bureau dosahuje přirozený přírůstek čínské populace hodnoty 0,5, což je výrazně méně než ve zbytku Asie (1,1). Problém stárnutí populace a zmenšování pracovní síly je nevyhnutelný a bude mít dopad na všechny národy, kterých se týká, včetně Číny. V loňském roce počet čínských pracovníků klesl o 3,5 milionu lidí. Nicméně dopad by se neměl přeceňovat, protože růst počtu pracovních sil nikdy nebyl hlavním motorem růstu Číny. Rozbor čínského růstu v posledních třiceti letech ukazuje, že zvyšování počtu pracovníků představuje jen 1,3 procentního bodu z celkového průměrného růstu HDP, který je 10,4 %. To znamená, že investice do kapitálu, pracovní síly a celkové zvyšování produktivity přispělo dohromady k čínskému růstu téměř 90 procenty.
Zdar 12. pětiletce!
Pokračující nejistota a globální ekonomické zpomalení, které zasáhlo především hlavní čínské obchodní partnery, tedy rozvinuté ekonomiky, rozšiřuje seznam rizikových faktorů o čínskou závislost na exportu. Zmenšující se poptávka části obyvatel Západu, kteří bojují s krizí, je nyní problémem také pro Číňany. Peking na to reaguje opatřeními, která mají omezit vliv zahraničních turbulencí na výkon domácí ekonomiky. Tyto kroky jsou součástí plánů 12. pětiletky, v rámci kterých se má stát novou hnací silou čínské ekonomiky nikoliv export, ale domácí spotřeba.
Závislost čínského ekonomického růstu na exportu se nicméně přeceňuje. Čína je všeobecně považována za exportně orientovanou ekonomiku. Nominální hodnota samotného exportu byla v roce 2006 celých 36 % HDP, a i když od té doby klesá, je stále dost vysoká. Jak už ale dlouho upozorňují čínští experti banky HSBC, je to do značné míry statistická iluze. Vzhledem k tomu, že je Čína hlavním účastníkem světového produkčního řetězce, figuruje jednak jako výrobce hotových výrobků, jednak se zde sestavují výrobky z dovezených dílů. Proto úhrnná hodnota hotových výrobků v sobě obsahuje značné množství dovezených dílů a komponentů vyrobených v zahraničí, které pak uměle nafukují celkovou hodnotu exportu. Databáze OECD Trade in Value Added (TiVA) poskytuje pro potvrzení této hypotézy nezpochybnitelná data. Pokud od čínského exportu odečteme tu část, ke které se v Číně nepřidala žádná přidaná hodnota, vidíme, že v současné chvíli Čína exportuje objem zboží představující 18 % čínského HDP (na rozdíl od 28 % hrubého exportu). Podívejme se ještě na jedno relativně jasné měření. V posledním desetiletí přispěl čistý export k růstu HDP jen 3,3 procentními body. Pokud nezapočítáme obchod
v „zušlechťovacím“ režimu, je Čína závislá na exportu mnohem méně, než se na první pohled zdá. Ekonomové HSBC také vyvracejí mýtus, že Čína ztrácí svou exportní konkurenceschopnost. Nelze popřít, že mnoho vývozců je pod tlakem. Kombinace rostoucích mezd a snížení zahraniční poptávky stlačuje marže. Ale navzdory tomu si exportéři vedou dobře. Objem mezinárodního obchodu se po nástupu krize zmenšil, ale čínští výrobci na něm mají větší podíl, než kdy předtím.
Tato odolnost se odvíjí od dvou faktorů:
1) nízkonákladoví producenti využívají výhodu masové produkce a diferenciace kvality;
2) Čína je stále konkurenceschopnější při výrobě zboží s vysokou přidanou hodnotou.
Zdroj: banka HSBC
