ČR si v žebříčku světové konkurenceschopnosti v následujících pěti letech mírně pohorší

Kdo všechno půjde do kytek

„V současné době významně klesá podíl a vliv technologií na zvyšování konkurenční výhody společností. Moderní a pokrokové technologie jsou dostupné prakticky každému podnikateli s dostatečným kapitálem na jejich financování. Zásadním rozdílem v konkurenceschopnosti společností je schopnost získat, rozvíjet, využívat a udržet talentované zaměstnance na všech úrovních, jež z daných technologií vytěží maximální produktivitu při minimálních nákladech a očekávané kvalitě, “ uvedl Bronislav Pánek, vedoucí partner společnosti Deloitte pro odvětví výroby a spotřebního průmyslu v regionu střední Evropy. 

Podle studie se za pět let očekává vzestup rozvíjejících se výrobních trhů v Indexu: Brazílie se posune ze současného osmého místa na třetí místo a Indie ze čtvrtého na druhé. Čína zůstane i nadále jasnou jedničkou. Pokles v žebříčku konkurenceschopnosti se netýká pouze Německa, ale také několika dalších evropských zemí, včetně Velké Británie, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemska, Portugalska, Polska a České republiky, u nichž se očekává dramatické snížení konkurenceschopnosti. Například Polsko klesne v Indexu ze 14. na 18. příčku, Velká Británie pak z 15. na 19. místo.  

„Amerika a Evropa v posledním desetiletí neustále sledují, jak jsou rozvíjející se trhy čím dál vyspělejší a mění se ve znepokojivou konkurenci,“ dodal vedoucí globální skupiny společnosti Deloitte pro odvětví spotřebitelské a průmyslové výroby Craig Giffi.

Talent je hlavním faktorem úspěchu 

Studie zjistila, že přístup k talentovaným zaměstnancům je hlavním indikátorem konkurenceschopnosti jednotlivých zemí – k dalším faktorům patří obchodní, finanční a daňový systém dané země a dále například cena práce a materiálů. 

„Ze všeho nejdůležitější v naplňování inovačních plánů byla pro ředitele a vedoucí manažery kvalita, dostupnost a produktivita pracovní síly dané země. Podpora a výchova efektivní talentové základny zůstává pro tradiční špičky ve výrobním průmyslu klíčem konkurenceschopnosti – a totéž stále více platí také pro konkurenty z rozvíjejících se trhů,“ dodává Craig Giffi. 

„Právní, daňový a regulatorní rámec podnikání je také důležitým faktorem konkurenceschopnosti. Dle názoru ředitelů a vedoucích manažerů ve výrobních společnostech je stabilita a srozumitelnost právního a daňového systému významnou konkurenční výhodou rozvinutých zemí. Bohužel vzhledem častým a chaotickým změnám v českém právním řádu nelze Českou republiku v tomto smyslu považovat za příliš konkurenceschopnou.“ doplnil Aleš Kubáč, advokát z advokátní kanceláře Deloitte Legal.  

Faktory světové konkurenceschopnosti ve výrobě

Zdroj: Deloitte a Rada pro konkurenceschopnost ve Spojených státech - Index světové konkurenceschopnosti ve výrobě pro rok 2013.

Studie popisuje několik výrazných rozdílů v konkurenceschopnosti mezi zavedenými výrobními podniky a jejich rozvíjejícími se protějšky.

K nejdůležitějším patří následující: 

Tradiční zavedené výrobní podniky mají výhodu v oblasti inovací vznikajících díky talentům. Více než 85 % světových vedoucích ředitelů uvedlo, že „důrazně souhlasí“ nebo „souhlasí“ s tím, že dostupnost kvalitních a nadaných talentovaných zaměstnanců, kteří jsou potřební ve vyspělých výrobách v USA, Německu a Japonsku, je principem vysoké konkurenceschopnosti těchto zemí – zatímco v případě Číny a Indie to tvrdí 58 % a 40 % ředitelů. 

Zavedené výrobní země měly daleko lepší umístění nežli rozvíjející se výrobní země v otázce jednotlivých místních ekonomických, obchodních, finančních a daňových systémů. Více než 7 z deseti světových ředitelů v tomto odvětví vyslovilo „důrazný souhlas“ nebo „souhlas“ s tím, že Německo a USA mají v tomto ohledu obrovskou konkurenční výhodu. Naopak pouze 43 % dotázaných se takto vyjadřuje o Indii.

Kdo všechno může překvapit. A jak...

Rozvinuté zdravotní systémy v zavedených výrobních zemích představují nespornou výhodu oproti rozvíjejícím se trhům, a to díky dostupnosti kvalitní péče a regulatorních politik v oblasti veřejného zdravotnictví. Více než 7 z deseti podnikových ředitelů si myslí, že zdravotní systémy v USA, Německu a Japonsku těmto zemím umožňují velkou konkurenceschopnost, přičemž v případě Číny, Indie a Brazílie tento názor zastávají pouze 3 z 10 dotázaných. 

S ohledem na cenu a dostupnost pracovní síly jsou v jasné nevýhodě tradiční výrobní země. Téměř 9 z deseti výrobních ředitelů se domnívá, že konkurenceschopnost Číny a Indie týkající se ceny a dostupnosti místních pracovních sil je výrazně velká. Naopak méně než 4 z 10 dotázaných si totéž myslí o USA, Německu a Japonsku. 

Nejnovější z rozvíjejících se výrobních ekonomik mají před sebou ještě dlouhou cestu k vytvoření dodavatelských sítí. Méně než 5 z 10 ředitelů si myslí, že Indie a Brazílie mají velkou konkurenceschopnost ve vztahu k dodavatelským sítím, zatímco o USA, Německu a Japonsku si totéž myslí více než 8 z 10 dotázaných. 

Rozvíjející se výrobní ekonomiky budou pravděpodobně usilovat o zajištění své konkurenceschopnosti týkající se právních systémů. Méně než 4 z 10 ředitelů v tomto odvětví z celého světa vyslovuje „důrazný souhlas“ nebo „souhlas“ s tvrzením, že Čína, Indie a Brazílie mají velkou konkurenceschopnost v oblasti svých právních systémů, přičemž v případě USA, Německa a Japonska má tento názor přes 8 z 10 dotázaných. 

Novější výrobci se musí snažit svou konkurenceschopnost zvyšovat v oblasti fyzické infrastruktury. Že infrastruktura Indie této zemi zajišťuje velkou konkurenceschopnost, si myslí méně než čtvrtina dotazovaných výrobních ředitelů. Naopak téměř 9 z 10 dotázaných tvrdí, že USA, Německo a Japonsko mají díky infrastruktuře velkou výhodu.