Nejvyšší správní soud se vyjádřil k případu podnikatele nabízejícího v rámci podpory svých služeb zákazníkům při výměně autoskla bonus formou dálniční známky nebo poukázky na pohonné hmoty zdarma. Podnikatel náklady na nákup dálničních známek a poukazů na pohonné hmoty zahrnul mezi své daňové výdaje, což správce daně následně zpochybnil.
Nejvyšší správní soud konstatoval, že výdaje vynaložené na zmíněné bonusy obecně splňují podmínku daňové uznatelnosti dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Nicméně souhlasil s názorem městského soudu (rozsudek č. 9 Ca 66/2008), že v daném případě se nejedná o reklamu, neboť poskytnutí bonusu nemělo zákazníky primárně informovat či přesvědčit (což je pro reklamu příznačné), nýbrž o odměnu zákazníkům (což je znakem reprezentace). V uvedeném případě konstatoval, že se jedná o daňově neuznatelný dar dle § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů. Na faktické povaze daru nic nemění skutečnost, že poskytnutí bonusu bylo podle obecných cenových podmínek nárokové, neboť tuto povinnost vzal podnikatel na sebe dobrovolně. Ve skutečnosti se jednalo o snížení ceny, které však dle vyjádření soudu nemůže být daňově uznatelné.
Tento rozsudek na výzvu Komory daňových poradců komentoval předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v tom smyslu, že každé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je individuálním právním aktem pro konkrétní případ a musí být vykládáno v kontextu řešené kauzy. Josef Baxa v komentáři vyjádřil názor, že například ochutnávkové akce, nabízení vzorků či věrnostní programy se zásadně skutkově odlišují od předmětného případu.
Ačkoli tento judikát zprvu zpochybnil doposud zavedenou praxi daňového režimu marketingových akcí, následné vyjádření předsedy Nejvyššího správního soudu ukazuje na snahu soudců nepaušalizovat dopady tohoto rozsudku. Bude tedy vždy na poplatníkovi, aby případně obhájil daňovou uznatelnost svých výdajů na podporu prodeje.
Zdroj: KPMG
