Dosavadní kritika stávající právní úpravy dědického práva poukazující na nedostatečné respektování vůle zůstavitele, na možné nepředvídatelnosti práva pro zůstavitele či na omezené možnosti věřitelů domoci se svých práv, přispěla k tvorbě nové koncepce dědického práva. Zatímco dosud se zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („OZ“) věnoval dědickému právu pouze v § 460-487, nyní se bude zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („NOZ“) zabývat dědickým právem v rozmezí § 1475-1725.

Rekodifikace dědického práva se zaměřuje zejména na zvýšení jistoty zůstavitele o následcích jeho jednání pro případ smrti. Na dědické právo je nutné vždy nahlížet s vědomím specifik dané oblasti, zůstavitel po své smrti již nemůže nijak ovlivnit průběh dědického řízení ani zřídit případnou nápravu. Nezřídka jsou zůstaviteli i podnikatelé či osoby s významným vlivem na chod obchodních společností. Pokud nebude v takovém případě řádně zajištěna kontinuita podnikání zůstavitele, mohlo by komplikované a zdlouhavé dědické řízení negativně ovlivnit nejen dědice, ale i zaměstnance či obchodní partnery zůstavitele. Nová právní úprava dědického práva přináší široké možnosti, jak pořídit pro případ smrti, vedle dědění ze zákona a závěti přibude nový titul – dědická smlouva. Zůstavitel nyní může ve své závěti pomocí příkazů a podmínek i omezit dosavadní praxi dědiců, kteří mezi sebou uzavírají zůstavitelem nepředvídané dědické dohody a výsledné rozdělení předmětu dědictví přizpůsobují své vůli. Nová právní úprava rovněž umožňuje zůstaviteli pořídit tzv. negativní závěť, ve které zůstavitel určí, který z jeho zákonných dědiců nebude dědit.

S účinností NOZ bude rozlišováno „dědictví“ od „pozůstalosti“. Zatímco pozůstalost je nutné chápat v širším smyslu daném § 1475, odst. 2: „Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci,“ dědictvím se rozumí jen ta část pozůstalosti, která náleží dědici dle § 1475, odst. 3: „Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.“

1.             Dědic

1.1         Způsobilost být dědicem

I dle nové úpravy NOZ mohou být dědicem jak fyzické, tak právnické osoby. Fyzickým osobám zůstala zachována možnost dědit bez ohledu na věk a svéprávnost. Nově je § 1479 NOZ výslovně stanoveno, že nedědí ten, kdo zemře před nebo současně se zůstavitelem. Úpravou prošly i důvody dědické nezpůsobilosti, avšak důvody obsažené v současném občanském zákoníku (úmyslný trestný čin proti zůstaviteli nebo jeho příbuzným, zavrženíhodné jednání proti zůstavitelově poslední vůli) zůstaly zachovány s tím, že došlo ke zpřesnění jejich formulace. Zcela novými důvody dědické nezpůsobilosti jsou případy domácího násilí mezi manželi nebo zneužití, resp. zanedbání rodičovské zodpovědnosti. V obou těchto případech bude osoba vyloučena z dědického práva jako zákonný dědic.

Právnická osoba může dědit za podmínky, že existuje v den úmrtí zůstavitele, anebo vznikne nejpozději do jednoho roku od tohoto dne. Právnické osoby mohou dědit pouze na základě závěti nebo dědické smlouvy, nezískávají však nároky z intestátní dědické posloupnosti.

1.2         Nepominutelný dědic

Nová úprava dědického práva i nadále poskytuje ochranu potomkům zůstavitele a přiznává jim status nepominutelných dědiců. Oproti stávající úpravě v OZ však dochází ke snížení nároku nepominutelných dědiců – u nezletilého nepominutelného dědice ze stávajícího celého zákonného podílu na ¾ dědický podíl a v případě zletilého nepominutelného dědice ze stávající ½ na ¼ podílu ekvivalentnímu pro případ dědění ze zákona.

Významnou změnu přináší NOZ v pojetí nároku nepominutelných dědiců. Dnešní koncepce povinného podílu, kdy dědic získá skutečný podíl na předmětu dědictví, je opouštěna a dle nové úpravy již bude nepominutelným dědicům náležet z pozůstalosti pouze nárok na povinný díl, který bude vyplácen přednostně v penězích. Tento způsob nejen umožní opět respektovat ve vyšší míře vůli zůstavitele, ale zejména odstraňuje nechtěný vznik spoluvlastnictví mezi dědicem zůstavitelem určeným a nepominutelným.

1.3         Intestátní dědická posloupnost

Dědění ze zákona představuje ultimativní posloupnost v rámci dědického řízení, jehož cílem je udržení majetku v blízkém okruhu zůstavitele v soukromoprávní sféře. Pokud nedojde k dědění dle dědické smlouvy nebo závěti, nastupují postupně dědicové povolaní zákonem. NOZ přináší dílčí změny v jednotlivých dědických třídách a konstruuje novou pátou a šestou dědickou třídu. Toto rozšíření dědických tříd a okruhu možných dědiců si klade za primární cíl minimalizovat případy, kdy majetek zůstavitele přechází na stát.

Zatímco první tři třídy zůstávají beze změny, ve čtvrté třídě se vypouští dědění strýců a tet a dědí pouze zůstavitelovi prarodiče. Nová pátá dědická třída umožňuje dědění prarodičům rodičů zůstavitele, přičemž dle § 1639 odst. 1, druhá věta NOZ stanoví, že „Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá.“ Poslední šestá dědická třída pak pamatuje na děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, přičemž pokud nebude dědit některé z dětí prarodičů zůstavitele, připadne nárok jeho dětem.

Nepřipadne-li dědictví žádné z povolaných osob, připadne pozůstalost státu, na který se bude dle NOZ hledět jako na zákonného dědice, zatímco dosud státu připadá pouze tzv. právo odúmrtní. Změna postavení státu v dědickém řízení eliminuje případy, kdy zejména nemovitý majetek českých občanů v zahraničí připadá státu, na jehož území se nemovitost nachází, a nikoli České republice.

1.4         Vydědění

Vydědění patří mezi krajní možnosti zůstavitele, jak vyloučit právo nepominutelných dědiců na jejich zákonný nárok. Zůstaviteli NOZ umožňuje zkrátit povinný díl nepominutelnému dědici pouze částečným vyděděním.

Dle dosavadní úpravy, pokud nebyl v listině o vydědění uveden přesný důvod vydědění, způsobovala tato absence důvodu její neplatnost. Nová právní úprava tento požadavek nepřejala a nebude nutné důvod vydědění uvádět v prohlášení o vydědění. Posun nastává i ve skutečnosti, že důvod k vydědění nemusí existovat již v době prohlášení o vydědění. Dle § 1648 NOZ však „Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění.“ NOZ dále upravuje jednotlivé důvody vydědění v § 1646-1647.

2.             Závěť

2.1         Pořizovací způsobilost

Způsobilost pořídit závěť má osoba svéprávná. Osoba starší 15 let však může pořídit závěť ve formě veřejné listiny, a to i bez souhlasu zákonného zástupce. Výjimky se vztahují na osoby omezené ve svéprávnosti dle § 1526-1528 NOZ.

2.2         Formální hledisko

Z hlediska formálního zachovává NOZ stávající formy závěti.  Po více než šedesáti letech se však do právní úpravy vrací tzv. privilegovaná závěť s úlevami - ústní závěť, závěť před starostou a závěť na palubě letadla, lodi a závěť učiněná ve válečném konfliktu. Jedná se o instituty umožňující pořídit závěť za mimořádných situací (např. bezprostřední ohrožení života nebo jiný obdobný vážný důvod), přičemž zákon v takovém případě klade nižší formální nároky na pořízení závěti. Konkrétní požadavky na závěť pořízenou s úlevami stanoví § 1542-1549 NOZ.

Pro závěť zakotvuje NOZ i několik výkladových pravidel ke zvýšení jistoty zůstavitele, že jeho vůle bude respektována, jedno z výkladových pravidel představuje např. § 1494, odst. 2 NOZ.

2.3         Vedlejší doložky v závěti – podmínka, doložení času, příkaz

Pravděpodobně největší a nejzásadnější změnu v souvislosti se závětí přináší NOZ v možnosti připojit k závěti tzv. vedlejší doložky, kterými jsou podmínka, doložka času a příkaz. Jedná se o zásadní změnu, neboť současný OZ stanoví, že podmínky připojené k závěti jsou bez právních účinků. Z důvodu ochrany dědice před případnými nepřiměřenými vedlejšími doložkami zůstavitele stanoví NOZ v § 1551 a 1552, že se nepřihlíží k doložkám, které směřují ke zjevnému obtěžování dědice, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo k doložkám přikazujícím nebo zakazujícím uzavřít manželství, setrvat v něm, anebo manželství zrušit. Zůstavitel však může určit, že vymezené právo připadne dědici pouze na dobu do uzavření manželství.

NOZ výslovně stanoví, že splnění podmínky musí (byť opakovaně) nastat až po zůstavitelově smrti, není-li zřejmá jiná vůle zůstavitele. Dle § 1563, odst. 1 a odst. 2 NOZ „Uděluje-li se někomu právo s nemožnou rozvazovací podmínkou, nepřihlíží se k ní“ a „Ustanovení závěti, kterým se někomu uděluje právo s nemožnou odkládací podmínkou, je neplatné.“ Má se za to, že na řádné splnění podmínky budou dohlížet zejména zákonní dědicové, jimž v případě nesplnění podmínky připadne daná část dědictví.

Doložka času je institutem blížícím se podmínce, avšak na rozdíl od podmínky, u které není jisté, zda v budoucnu nastane, doložka času se váže k určité události v budoucnu, která v budoucnu nastat musí, a právo přechází jako nepodmíněné, anebo není jisté, zda čas nastane, a dané právo je považováno za podmíněné.

Vedlejší doložka ve formě příkazu umožňuje zůstaviteli přikázat, aby dědic určitým způsobem konal, nebo se určitého konání zdržel. NOZ výslovně uvádí možnost zůstavitele na přiměřenou dobu s odůvodněním vážného zájmu zakázat dědici zcizení či zatížení věci, kterou mu zůstavitel zanechal. Soud však může vždy konkrétní příkaz v závěti posoudit a rozhodnout, že se k danému příkazu nepřihlíží.

2.4         Vykonavatel závěti a správce pozůstalosti

V rámci možností zůstavitele uspořádat majetkové poměry po své smrti se umožňuje zůstaviteli v závěti ustanovit vykonavatele závěti, jehož hlavním posláním je dohlížet na dodržení poslední vůle zůstavitele a hájit platnost závěti. Zůstavitel může vykonavateli uložit povinnosti, případně stanovit odměnu. Vykonavatel je povinen vykonávat svoji funkci s péčí řádného hospodáře a má všechna práva potřebná k splnění svých úkolů.

Dále má zůstavitel možnost určit ve své závěti i správce pozůstalosti, který vykonává správu pozůstalosti, a zároveň se řídí pokyny vykonavatele v závěti. Zůstavitel může rovněž i správci uložit povinnosti, případně stanovit odměnu.

2.5         Dědická substituce

Další zcela nový institut v NOZ  představuje dědická substituce, přičemž náhradnictví je rozlišováno na obecné a svěřenecké. Na základě institutu obecného náhradnictví může zůstavitel stanovit náhradníka pro svého dědice, který dědictví nenabude. Omezení uložená dědici postihují i náhradníky, ledaže zůstavitel nebo povaha věci stanoví něco jiného.

Pomocí svěřenského nástupnictví určí zůstavitel svému dědici svěřenského nástupce, který nabude dědictví po smrti původního dědice či v jiných zůstavitelem určených případech. Dědic je de facto pouze dočasným poživatelem předmětu dědictví, který je omezen na možnosti tento předmět dědictví zcizovat nebo zatěžovat. Zůstavitel však může dědici přiznat právo s dědictvím volně nakládat.

3.             Zřeknutí se, vzdání se a odmítnutí dědictví

Odmítnutí dědictví nedoznává žádných výrazných změn. I nadále se po odmítnutí dědictví hledí na dědice, jako kdyby se smrti zůstavitele nedožil, a nárok na dědictví přechází na potomky odmítnuvšího dědice. Vedle možnosti dědice odmítnout dědictví NOZ přináší možnost zřeknout se nebo vzdát se dědictví.

Zavedení institutu zřeknutí se dědictví požadovala praxe. Dědic se může zříci dědického práva smlouvou ve formě veřejné listiny se zůstavitelem, řešit tak lze např. situaci darování za života zůstavitele jednomu z potomků. Zříci se lze vůči všem ostatním dědicům, anebo jen vůči konkrétnímu dědici, přičemž nestane-li se osoba, vůči které bylo zřeknutí se učiněno, dědicem, účinky zřeknutí nenastanou. Zřeknutí se má účinky i vůči potomkům dědice a není odporovatelným úkonem ani v případech, pokud by byl dědic předlužen, a mohl by dědictvím získat majetek k uspokojení svých věřitelů.

Nově se může dědic vzdát dědictví ve prospěch druhého. Toto právo se realizuje v průběhu dědického řízení a nezbytností je, aby došlo k přijetí dědictví, kterého se následně dědic vzdá. Dědictví se ovšem může vzdát jen dědic, který ho neodmítl, a se vzdáním musí souhlasit osoba, v jejíž prospěch se dědic vzdal. Jestliže se vzdá dědictví ten, kdo je obtížen osobním příkazem či odkazem, musí jej přesto splnit. Vzdání se má rovněž účinky i pro potomky dědice.

4.             Ochrana věřitelů

Zásadní koncepční změnou, kterou NOZ přináší, je povinnost dědiců hradit dluhy zůstavitele primárně v plné výši. Dědicové si však mohou vyhradit soupis inventáře majetku a vyhradit si hrazení dluhů jen do výše nabytého majetku. Toto právo nemůže zůstavitel dědici odejmout. Uplatňuje se ústně u soudu nebo písemně v případě zaslání poštou soudu. Pokud se ale prokáže, že při soupisu dědic zatajil úmyslně majetek, výhrada soupisu zaniká a dědic je povinen hradit dluhy zůstavitele v plné výši.

5.             Závěr

Rekodifikace dědického práva přináší mnoho změn, které jistě naleznou příznivou odezvu a budou hojně využívány v praxi. Již nyní je možné pořídit závěť dle NOZ za předpokladu, že ke smrti zůstavitele dojde až za účinnosti nové právní úpravy. Ačkoli často dědické právo představuje v soukromé sféře z důvodu ostychu jedno z tabuizovaných témat, bylo by vhodné, aby zůstavitel patřičně zhodnotil možnosti, které mu nová právní úprava pro jeho pořízení pro případ smrti nabízí, a tyto možnosti s rozvahou využil.

Infobox

• možnost připojit vedlejší doložky v závěti – podmínka, doložení času, příkaz;
• možnost určit dědici obecnou i svěřeneckou substituci;
• právnická osoba může dědit za podmínky, že existuje v den úmrtí zůstavitele, anebo vznikne nejpozději do jednoho roku od tohoto dne;
• snížení nároku nepominutelných dědiců o ¼; nepominutelným dědicům bude náležet z pozůstalosti pouze nárok na povinný díl, který bude vyplácen přednostně v penězích;
• rozšíření okruhu zákonných dědiců;
• možnost zřeknutí se, vzdání se dědictví;
• povinnost dědiců hradit dluhy zůstavitele primárně v plné výši, při výhradě soupisu hradí pouze do výše zděděného majetku.

Autoři pracují v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners (advokát a advokátní koncipientka)