Dokumentární akreditiv představuje dokumentární závazkový platební instrument, který patří mezi nejrozšířenější nástroje platebního styku využívaný zejména při koupi a prodeji zboží, resp. služeb. Jde o jeden z nejstarších bankovních instrumentů vůbec. Jeho kořeny sahají až do 12. století. Do podoby, v níž jej známe dnes, se vyvinul v polovině 19. století v Anglii. Akreditiv vždy sloužil a stále slouží jako jeden z nejvýznamnějších platebních instrumentů v zahraničním obchodě. Jeho rozvoj vděčí nebývalému rozmachu zahraničního obchodu v 18. a 19. století, kdy bylo nutné najít způsob, jak financovat dovoz zboží ze zaoceánských kolonií. V tomto období byla nadvláda britského impéria v zahraničním obchodě naprosto zřetelná, a tak vývoj akreditivu určovaly především velké londýnské obchodní banky.
Jedná se o velmi sofistikovaný bankovní instrument, jehož správné pochopení a používání je pro každého uživatele nutností. V případě správného provedení významně snižuje či odstraňuje některá rizika, se kterými se setkáváme v zahraničním obchodě, na druhou stranu jeho podcenění či neznalost může vést k velkým časovým i materiálním ztrátám.
Dokumentární akreditiv je i jakýmsi „kompromisem“ mezi platbou předem, která zvýhodňuje prodávajícího, tedy vývozce (obdrží platbu dříve, než odešle či předá zboží) a platbou po dodání zboží, která upřednostňuje naopak kupujícího – dovozce (zpravidla platí až poté, co obdržel sjednané zboží).
Podstata dokumentárního akreditivu je uvedena v následujícím přehledu:
- jedná se o závazek banky (v písemné nebo jiné akceptovatelné formě – elektronické podobě např. SWIFT),
- jedná se o závazek poskytnout určité peněžité plnění a to buď formou odložené platby, akceptace a zaplacení směnky při splatnosti či negociaci směnky, platby na viděnou),
- banka má závazek poskytnout plnění podle akreditivu pouze proti předložení akreditivem odpovídajících dokumentů,
- musí být splněny všechny další podmínky akreditivu (nutnost předložit dokumenty včas, na správném místě a splnění dalších požadavků vyplývajících z UPC 500 i z mezinárodní standardní bankovní praxe),
- jedná se o závazek dokumentární povahy – banky se zabývají pouze předloženými dokumenty,
- jedná se o abstraktní závazek banky vůči beneficientovi, který je podmíněn splněním akreditivních podmínek.
Právní úprava dokumentárních akreditivů
Dokumentární akreditiv se řídí v ČR zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění. Dokumentární akreditiv může otevřít pouze banka, proto se na ně vztahuje také zákon č.21/1992 Sb., o bankách. Jiná osoba může otevřít dokumentární akreditiv pouze tehdy, je-li k tomu oprávněna.
UCP (Uniform Customs and Practice for Documentary Credits)
Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, revize 2007, publikace ICC č. 600 (dále jen UCP 600), představují poslední revizi těchto celosvětově používaných pravidel pro dokumentární akreditivy. Přestože se akreditivy používají již velmi dlouho, k celosvětové unifikaci docházelo pozvolna. První pokusy o vytvoření mezinárodních pravidel proběhly ve dvacátých letech minulého století.
V Paříži byla v roce 1919 ustavena Mezinárodní obchodní komora s cílem napomoci mezinárodnímu obchodu cestou vytváření pravidel a samoregulací podnikatelských subjektů. Ve třicátých letech vytvořila první Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy (UCP), jednalo se o publikaci ICC č. 69 přijatou v roce 1933. Tato pravidla však nebyla bankovní komunitou přijata tak, jak se očekávalo. Používala se především v kontinentální Evropě, nicméně dominantní hráči na mezinárodním finančním trhu – anglické banky – tato pravidla nepřijaly. První revize se objevila v roce 1952 – UCP 151. Až UCP 222 z roku 1962, které byly připravovány ve spolupráci s anglickými bankami, se těšily celosvětovému přijetí a staly se skutečně celosvětovým standardem.
Další revize následovaly v letech 1974 – UCP 290, 1983 – UCP 400, 1993 – UCP 500 a konečně v roce 2007 v současné době platící UCP 600. UCP 600 platí od 1. července 2007.
Co přinesla UCP 600 nového?
Proti svému „předchůdci“ UCP 500, revizi z roku 1993, přinesla UCP 600 několik velmi zásadních změn, například:
* objevují se definice nejužívanějších výrazů v akreditivní praxi;
* zavádí se nový termín „honorovat“;
* zavádí se nové možnosti pro vystavující banku, jak nakládat s odmítnutými dokumenty;
* doba, kterou mají jmenovaná banka, potvrzující banka a vystavující banka na přezkoumání dokumentů předložených v rámci akreditivů byla upřesněna, nyní je nejvýše 5 bankovních dní následujících po dni předložení dokumentů;
* jmenovaná banka je nyní vystavující bankou v případě akreditivu použitelného akceptací směnky nebo odloženou platbou výslovně pravidly zmocněna k předplatbě nebo k odkupu jí akceptované traty nebo závazku k odložené platbě, který na sebe vzala;
* UCP 600 obsahují článek řešící komplexněji problematiku originálů dokumentů a kopií;
* články týkající se přezkoumání dopravních a pojistných dokumentů zahrnují nové formulace reagující na praxi.
Kromě podstatných změn UCP 600 představují značné množství méně významných změn, např. některé články či ustanovení byla vynechána, mnohé formulace byly změněny, zestručněny apod. Můžeme oprávněně konstatovat, že se jedná o velmi rozsáhlou revizi, kdy s cílem text UCP zjednodušit a zpřehlednit ve prospěch jejich uživatelů byl víceméně každý článek částečně přeformulován či pozměněn.
Výhody a nevýhody dokumentárního akreditivu a jeho využití
Výhody dokumentárního akreditivu
Placení prostřednictvím dokumentárního akreditivu představuje jak pro kupujícího, tak i pro prodávajícího nejvyšší možnou jistotu. Odběratel (příkazce) uvede ve svém příkazu k otevření akreditivu přesné informace o tom, v jakém čase a na základě kterých dokumentů má být zaplacen sjednaný obnos, dokdy je akreditiv platný, dokdy nejpozději musí být uskutečněna dodávka, jak mají vypadat dokumenty atd.
Odpovídají-li předložené dokumenty akreditivním podmínkám a UCP 500, je vystavující, případně také potvrzující banka povinna zaplatit buď ihned nebo v termínu, který je stanoven v akreditivu. Odběratel má tak jistotu, že zaplatí až poté, kdy byla na základě předložených dokumentů prokázána realizace dodávky nebo služby.
Dodavatel má jistotu, že za realizovanou dodávku nebo službu dostane zaplaceno. Pro pořádek je třeba zmínit, že dodavatel není vždy schopen předložit dokumenty odpovídající po všech stránkách podmínkám akreditivu. Stane-li se tak, zaniká závazek placení na základě akreditivu. Vystavující banka musí v takovém případě kontaktovat příkazce akreditivu a informovat jej o nedostatcích v dokumentech s dotazem, zda takové nedostatky akceptuje a zmocňuje banku proplatit dokumenty i přes tyto nedostatky. Nutno však poznamenat, že téměř všechny dokumenty, přestože vykazují nedostatky, bývají příkazcem akceptovány. V takovýchto případech je samozřejmě výhodou dobrý vztah k obchodnímu partnerovi.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že akreditiv je vhodný zejména při obchodování mezi partnery, kteří spolu nemají dlouhodobější obchodní styky a ještě se příliš neznají. Velkou výhodou zejména pro obchod s politicky a ekonomicky méně stabilními zeměmi je pak možnost potvrzení akreditivu. Je-li akreditiv potvrzen, nemusí se dodavatel bát, že nedostane zaplaceno například z důvodu embarga na zahraniční platby ze strany země odběratele. Platí zde však samozřejmě podmínka předložení dokumentů v naprostém souladu s akreditivními podmínkami.
Nespornou výhodou akreditivu je také možnost bezregresního odkoupení dokumentů v rámci akreditivu (tj. forfaitingu) v případě, že akreditiv stanoví odložené placení. Pro dodavatele se zde tedy skýtá možnost nabídnout odběrateli výhodné platební podmínky při zachování de facto platby na viděnou pro dodavatele.
Pomocí převoditelného akreditivu a back-to-back akreditivu je také možné financovat nákup určitého zboží za účelem dalšího prodeje, aniž by prostředník měl dostatek financí na nákup zboží od původního dodavatele.
Akreditiv může dále být využíván při předfinancování exportu. Banka tak financuje výrobní fázi určité exportní zakázky s podmínkou, že tato exportní zakázka bude kryta akreditivem (případně směnkou nebo i jiným způsobem). Výnos takového akreditivu je potom použit přednostně na splacení pohledávky z předexportního úvěru, zbylá částka je vyplacena klientovi.
Pomocí akreditivu lze realizovat v podstatě každý druh obchodu, tj. dodávku zboží, služby, prodej nemovitostí, převod podílů ve společnostech, finančně náročné lékařské operace nebo např. prodej fotbalových hráčů. Fantazii se meze nekladou, musí být zachován jen právní a etický rozměr.
Nevýhody dokumentárního akreditivu
Zpracování dokumentárního akreditivu je náročné a složité. Změnu dokumentárního akreditivu lze provádět pouze se souhlasem všech zúčastněných stran. Nevýhodou jsou také vyšší bankovní výlohy ve srovnání například s dokumentárním inkasem. V závislosti na bonitě příkazce akreditivu může vystavující banka požadovat po příkazci, aby deponoval v této bance akreditivní částku jako ručení pro úhradu akreditivní částky. Při stanovení špatných podmínek nebo nedodržením podmínek ze strany dodavatele mohou být značně znehodnoceny nebo dokonce potlačeny výhody akreditivu.
Základní podmínky k otevření dokumentárního akreditivu
* klient musí mít veden účet u banky oprávněné k otevření dokumentárního akreditivu;
* klient musí řádně vyplnit příkaz k otevření dokumentárního akreditivu;
* uzavření a podpis smlouvy o otevření dokumentárního akreditivu.
Autor je finanční konzultant
