Evropská komise (EK) požadovala po žalovaných státech, aby zvláštní režim DPH pro cestovní služby (v případě českého zákona o dani z přidané hodnoty se jedná o § 89) mohl být uplatněn pouze v případech, v nichž je zákazníkem osoba, která cestovní službu skutečně spotřebuje („traveller“).
Pokud existují rozdílné jazykové verze textu směrnice, musí být příslušné ustanovení směrnice dle vyjádření Soudního dvora interpretováno s ohledem na obecné zásady a účel příslušného ustanovení. Soudní dvůr potvrdil, že je nutné umožnit poskytovatelům cestovních služeb, aby využili zvláštní režim DPH bez ohledu na typ zákazníka, jemuž služby poskytují.
Žaloba Evropské komise vůči České republice tak byla v plném rozsahu zamítnuta. Soudní dvůr tímto rozhodnutím potvrdil svůj dřívější výklad pojmu „traveller“, jejž interpretuje v širším smyslu než „konečného zákazníka“.
Zdroj: KPMG