Investice čínských firem v zahraničí vzrostly za poslední dekádu více než osminásobně. Vyhledávanou destinací se pro čínské investory stává Evropská unie, kterou vnímají jako region s dobrým podnikatelským, technickým i právním zázemím, kvalitní pracovní silou a relativně stabilním prostředím. Nejčastějšími cíli se stávají velké evropské země, jako je Francie, Německo či Velká Británie. Začátky na půdě EU však nejsou pro většinu investorů úplně bez bariér. Podle studie Chinese Outbound Investment in the European Union se zde 78 procent firem setkalo s byrokracií a vysokými vstupními náklady, situaci navíc komplikuje nejednotnost národních předpisů.
Čínské investice v zahraničí od nového tisíciletí rostou, v roce 2011 činily 65 miliard USD. Stále většímu zájmu se přitom těší Evropa, která je vnímána jako bezpečný a stabilní region.
„Čínské investice nejsou v Evropě rozloženy rovnoměrně, stejně jako nejsou zcela jednotné podmínky v jednotlivých státech. Většina investic se koncentruje v západních zemích Evropské unie, která je vnímána jako oblast s vyspělými technologiemi, kvalifikovanou pracovní silou a transparentním právním prostředím,“ vysvětluje Jan Linhart, Partner, Daňové poradenství, KPMG Česká republika.
Evropská unie – neomezené odbytiště i zdroj
Pro většinu čínských firem (85 procent) je hlavní motivací investic v Evropské unii snaha získat podíl na tomto trhu a nabídnout zde své produkty a služby. Téměř polovina podniků (47 procent) chce naopak evropské zboží a služby nabízet v Číně. Třetina firem vidí jako výhodu zdejších investic atraktivní lidské zdroje a dobré zázemí pro výzkum a vývoj.
„O konkrétní cílové zemi se čínští investoři rozhodují na základě mnoha faktorů, jako je místní odbytiště, přítomnost lokálního obchodního partnera, dostupnost potřebných technologií, pracovníků, logistických podmínek i daňového režimu. Významnou roli hraje i celkové podnikatelské prostředí a právní systém, který v Evropské unii není zcela jednotný. V poslední instanci jsou pak důležité také tzv. měkké faktory, jako je jazyk a přítomnost čínské komunity. Čínské firmy přitom EU vnímají jako poměrně otevřenou oblast s nízkou averzí vůči čínským investicím z pohledu národní bezpečnosti,“ upřesňuje Jan Linhart a dodává: „Česká republika je v tomto směru zatím spíše okrajovou destinací, i když i zde se stále častěji setkáváme s poptávkami po možných investicích.“
I v Unii jsou ale překážky
Ani investice v Evropské unii však nejsou podle čínských firem zcela bez komplikací. Celých 78 procent investorů se při vstupu na její trhy potýkalo s byrokracií a vysokými vstupními náklady. 48 procent se pak setkalo s překážkami u regulátorů, především na lokální úrovni. Bariérou je také množství nejednotných místních předpisů a celkem 23 oficiálních jazyků, které ztěžují porozumění právním či třeba daňovým požadavkům jednotlivých států.
Kam míří čínské firmy?
Podle neoficiálních dat nejvíce investic v EU v posledních deseti letech směřovalo do Francie, Velké Británie, Německa, Švédska a Nizozemí. V roce 2010 se velkému zájmu těšilo Lucembursko, kam čínské firmy investovaly 5,8 miliardy USD. Podle počtu transakcí je nejčastějším cílem odvětví telekomunikací (přístroje i služby), průmyslu (zejména výroba průmyslových strojů) a obnovitelných zdrojů. Z hlediska hodnoty transakcí je pak na špici chemický a gumárenský průmysl, veřejné služby a automobilový sektor.
„V počtu i hodnotě mírně převažují investice na zelené louce nad fúzemi a akvizicemi. To platí nejen v Evropě, ale i v ostatních regionech. Mnohem více investic přitom pochází od soukromých firem; pokud jde o jejich objem, jsou štědřejší státní podniky,“ uzavírá Jan Linhart.
