Jedná se o nový americký zákon, který má americkým úřadům umožnit shromažďování informací o příjmech amerických osob z investic v zahraničních finančních institucích s cílem omezit daňové úniky v USA. FATCA byla schválena v březnu 2010 a bude účinná na platby od 1. ledna 2013.
Cíle zákona FATCA jsou velmi podobné cílům evropské směrnice o úsporách (Savings Directive 2003/48), která rovněž ukládá finančním institucím zprostředkovat daňovým úřadům informace o úrokových příjmech daňových nerezidentů ze států EU i z některých třetích států. Tyto informace si pak daňové úřady zemí Evropské unie vzájemně vyměňují. FATCA jde ovšem mnohem dál, než to činí evropská směrnice v rámci EU. Evropské finanční instituce totiž poskytují informace o svých klientech vlastním daňovým úřadům. Na základě uvedeného amerického zákona by však každá zahraniční finanční instituce byla prakticky přinucena uzavřít smlouvu přímo s americkými úřady a tou se zavázat k poskytování informací o účtech amerických osob. Pokud finanční instituce odmítne uzavřít tuto smlouvu nebo nesplní její podmínky, příjmy plynoucí ze zdrojů na území USA budou podléhat 30% srážkové dani bez ohledu na to, zda je daná finanční instituce jejich skutečným vlastníkem nebo zda jde o příjmy klientů. Příjmy, kterých se tato srážková daň dotkne, budou zejména úroky, dividendy, licenční poplatky a příjmy z prodeje cenných papírů. Srážková daň bude primárně aplikována bez ohledu na existenci příslušných smluv o zamezení dvojího zdanění. Nicméně, skutečný vlastník daného příjmu by pak měl možnost refundace této daně (na úroveň podle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění) na základě daňového přiznání podaného v USA.
V praxi bude FATCA dopadat zejména na banky, investiční společnosti, fondy, obchodníky s cennými papíry a také některé pojišťovny. Pokud navíc jedna finanční instituce uzavře smlouvu s americkými úřady, budou se povinnosti vyplývající z této smlouvy automaticky vztahovat na celou skupinu společností, tzv. „expanded affiliated group“. Do ní budou patřit také ostatní finanční instituce ve skupině, pokud jsou více než z 50 % vlastněny (přímo nebo nepřímo) stejnou mateřskou společností jako finanční instituce, která uzavřela smlouvu podle FATCA.
Americké úřady již uveřejnily dva dokumenty, které mají sloužit jako prováděcí předpisy: Notice 2010-60 z roku 2010 a Notice 2011-34 ze dne 8. dubna 2011. Přestože tyto předpisy řadu nejasností odstranily, zůstává stále mnoho problematických oblastí, zejména pokud jde o praktickou aplikovatelnost nastavených pravidel, respektive rozsah působnosti FATCA (např. obsah pojmu „passthru payments“).
Evropský finanční sektor odhaduje, že administrativní náklady a náklady na změny IT systémů v důsledku aplikace FATCA budou pro evropské finanční instituce velmi vysoké. Proto se EU rozhodla zahájit dialog s americkými úřady s cílem využít synergie z již existujících nástrojů – zmíněné směrnice o úsporách, směrnice o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní a daní z pojistného (77/799) a smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které rovněž obsahují klauzule o výměně informací. EU chce rovněž urychlit práce na rozšíření věcného rozsahu směrnice o úsporách (rozšíření výměny informací i o jiné typy příjmů, než jsou úroky).
KPMG v USA disponuje speciálním týmem, který se FATCA intenzivně zabývá, sleduje vývoj v této oblasti a je také v úzkém kontaktu s americkými úřady.
Zdroj: KPMG
