Důsledné odkrytí možných zločinů a potrestání viníků je jistě prvním krokem. V druhém sledu je však tento stav víc než čím jiným výzvou, abychom se konečně pustili do potřebných strukturálních reforem státní správy a samosprávy. Právě EU nás k nim tlačí.
Zamést si před vlastním prahem
V rozpočtovém období 2007 až 2013 by mohla Česká republika z kohezních fondů vyčerpat zhruba 752,7 miliardy Kč. Ve srovnání s velikostí státního rozpočtu nejde o zanedbatelnou příležitost, jak podpořit růst, posílit konkurenceschopnost a vytvořit nová pracovní místa. Erární kohoutky se navíc dále utahují. Alternativa, kdybychom nemohli z fondů čerpat, by pro nás znamenala obrovskou konkurenční nevýhodu a promarněnou šanci na kvalitnější život. Je tedy velmi varovné, že špatná zkušenost s čerpáním fondů spojená s korupcí a plýtváním dnes v ČR často vede spíše ke kritice unie než ke snaze zamést si před vlastním prahem.
Když už se Irsko vyšvihlo...
Podle některých kritiků je chybná již sama existence evropských fondů, neboť veřejné dotace nevyhnutelně zvyšují korupční riziko. Takový argument však především popírá přínos každého státu. Evropský rozpočet představuje jen zhruba jedno procento HDP unie, zatímco národní rozpočty přerozdělují v průměru 50,3 % HDP v EU-27. Navíc v řadě členských zemí fondy odvedly velmi užitečnou práci. Společně se zahraničními investicemi byly například významným faktorem toho, že Irsko se během 15 let vyšvihlo z 65 % takřka na 100 % životní úrovně Velké Británie.
Pokud by unie vyžadovala....
Jiní kritizují vysokou míru spolufinancování ze strany unie. Tvrdí, že pokud by unie vyžadovala větší spoluúčast českého státu na evropských projektech, vznikal by i větší tlak na efektivitu, úspornost a zacílení projektů. Zde jistě existuje prostor pro změnu, ale radikální snížení unijního podílu by popřelo smysl kohezní politiky. Tím je solidární podpora regionů, které zaostávají za evropským průměrem, snaha zabránit polarizaci a zlepšit fungování vnitřního trhu.
Počet operačních programů je třeba výrazně snížit
Tato kritika bohužel pomíjí pravý základ českého problému - nepřehledné a komplikované nastavení dotačních programů, nedostatečnou kontrolu a obecně nízkou kvalitu veřejné správy. Fungování a formální nároky na administraci evropských fondů ze strany EU by jistě šlo zefektivnit. Složité nastavení jejich čerpání skrze dvacet šest operačních programů jde však na vrub Česku. Pro budoucí zlepšení je třeba dosavadní systém operačních programů v nadcházejícím období zjednodušit a zprůhlednit. Počet operačních programů je třeba výrazně snížit a koncentrovat do několika národních, průřezových priorit, podobně, jak tomu funguje v jiných členských státech.
Jestli se Česko něčím blíží řecké cestě...
Kromě komplikovaného nastavení systému fondů si Česko vytváří předpoklady pro špatné hospodaření politizací nejenom vrcholných postů ve veřejné správě. Stejně tak k dnešnímu kritickému stavu výrazně přispívá nízká odbornost a diskontinuita ve státní správě. Mnohé z nitek se sbíhají u nefunkčního zákona o státní službě. Ten přitom Česko potřebuje jako sůl. Podle Zprávy o globální konkurenceschopnosti Světového obchodního fóra pro rok 2011-2012 se ČR umístila na 123. místě mezi 142 státy v žebříčku „klientelismus v rozhodování vládních úředníků“ a na 117. místě v kritériu „plýtvání veřejnými prostředky“. Jestli se Česko něčím blíží řecké cestě, tak právě svým korupčním potenciálem a „špatným“ vládnutím. Krize v čerpání evropských fondů nám dává příležitost realizovat strukturální reformy, které jednak podpoří růst a jednak nalomí korupční prostředí, které i českým občanům vadí čím dál víc.
Proč že je členství pro českou společnost výhodné
Dnešní situace svým způsobem ukazuje další důvod, proč je členství v EU pro českou společnost výhodné – nutní nás ke zvyšování standardů v hospodaření s veřejnými prostředky. Ačkoli ani unie v tomto ohledu není zdaleka bezchybná, v českém kontextu může sehrát velice pozitivní roli. Byla by proto škoda, kdybychom příležitost, kterou nám také v této oblasti dnešní stav okolo evropských fondů, nechali ležet ladem a nevyužili ji.
Autor je ředitel Francouzsko-české obchodní komory
