„Česká republika se tak zařadila mezi země s největším meziročním procentuálním nárůstem. Ukazuje se, že factoring se u nás stává zcela běžným finančním instrumentem na zajištění provozního kapitálu, podobně jako je tomu na tradičních západních trzích. V absolutních objemech ale máme stále co dohánět,“ říká Tomáš Morávek, místopředseda představenstva České leasingové a finanční asociace (ČLFA), která sdružuje přední tuzemské poskytovatele leasingových, úvěrových a factoringových produktů.
Náklady na factoring se skládají ze dvou složek
Factoring je vhodným zdrojem financování především pro menší a střední podniky, jejichž odběratelé vyžadují delší dobu splatnosti faktur. Factoringová společnost od nich převezme pohledávky, které jim na základě sjednaných platebních podmínek vznikají. Bezodkladně po postoupení pohledávky uvolní factoringová společnost na účet klienta sumu, která představuje podstatnou část nominální hodnoty pohledávky. Potom, co odběratel uhradí fakturovanou částku na účet factoringové společnosti, je tato transakce zúčtována a klient má k dispozici doplatek. Factoringové služby jsou přitom poskytovány takřka výhradně na bázi dlouhodobé spolupráce mezi poskytovatelem a klientem, a nejsou tak primárně určeny k řešení jednorázových transakcí nebo problémových obchodních vztahů.
Náklady na factoring se skládají ze dvou složek: z factoringového poplatku za administraci spojenou s postoupením i správou pohledávek a z úroku z čerpaných částek. Zatímco factoringový poplatek se stanovuje procentem z nominální hodnoty pohledávky a obvykle nepřekračuje 1,5 %, úroková sazba se pohybuje na úrovni běžných sazeb účtovaných bankami u kontokorentních úvěrů.
