Experiment: vysoké daně vedou ke státnímu bankrotu

18. 3. 2010

Sdílet

Jen málokdy v dějinách se stane, že můžeme srovnávat dvě země podobné velikosti se stejnými výchozími podmínkami a radikálně odlišnou vládní politikou. Kalifornie a Texas.

Kalifornie a Texas jsou dva nejlidnatější státy USA (35 milionů, respektive 22 milionů), oba jsou na jižním okraji unie, v obou tvoří asi třetinu obyvatelstva přistěhovalci ze střední Ameriky. Kalifornie má mnohem příznivější podnebí, láká více turistů a netrpí hurikány. Přibližně před 15 lety na tom byly oba státy velmi podobně. Dnes je Texas státem unie asi nejméně postiženým současnou krizí, nezaměstnanost je zde nižší než unijní průměr, veřejné finance jsou ve velmi slušném stavu. A to navzdory tomu, že jsou zde silně zastoupeny nadprůměrně zasažená odvětví – tedy energetika a těžký průmysl.

Kalifornie je na hranici státního bankrotu. Věznice propouštějí část vězňů, protože vláda nemá peníze na jejich provoz. Učitelé jsou zase nuceni si vybírat neplacené prázdniny. A to navzdory tomu, že kalifornská ekonomika stojí spíše na odvětvích, která krizi odolávají – software a filmová studia.

V čem je tedy rozdíl? Ve vládě!

V Texasu mají po celou dobu jasnou většinu Republikáni. Ovládají místní parlament a mají své guvernéry. V posledních 10 letech Perryho a před ním Bushe. Neplatí se tu daň z příjmu (lidé ovšem platí federální daně). Zákonodárci se scházejí jen jednou za dva roky na 90 dnů, aby nebylo příliš mnoho zákonů. Ve státním sektoru prakticky neexistují odbory.

V Kalifornii mají dlouhodobě jasnou převahu Demokraté. V posledních pár letech tu sice působí centristický guvernér Arnold Schwarzenegger, ale proti demokratickým většinám v zákonodárném shromáždění neprosadí prakticky nic. Když se v roce 2005 obrátil přímo k voličům, v referendu o změně poměrů prohrál. Není divu, jen samotné kalifornské odborové centrály tehdy utratily astronomických 100 milionů dolarů za kampaň – převážně z peněz daňových poplatníků. Jsou tu jedny z nejvyšších daní v Americe. Kromě příjmu se zdaňuje všechno možné i nemožné. Jsou tu nejpřísnější ekologické normy, nejpřísnější zákony proti obtěžování, zákony o rovnosti příležitostí a vše, co k tomu patří. Legislativci zasedají nepřetržitě. A jakže dopadl tento pokus realizovat levicový sen technologicky vyspělé trvale udržitelné společnosti? Chaos, bída, zhroucení veřejných služeb a rostoucí nároky nejrůznějších nátlakových skupin.

K tomu ještě přistupují demografické trendy. Z Kalifornie se za posledních 9 let odstěhovalo 1,5 milionu lidí do jiných částí USA. Vesměs příslušníci té nejvzdělanější a pracovně nejvýkonnější části populace. Místo zaplnili čerství přistěhovalci ze střední Ameriky (další nápor na sociální systém). Texas je naproti tomu státem, kam přichází nejvíc lidí z jiných částí USA. Za stejných 9 let jich byl téměř milion.

Lisabon, Lisabon, překrásné město? Neplač holka, nenaříkej...

Rozdíly jsou vidět i v dalších oblastech. Přestože mají učitelé v Texasu výrazně menší platy než jejich kolegové v Kalifornii, texaské děti dopadají ve srovnávacích testech podstatně lépe, a to i když se zohlední etnické a sociální faktory. Kdysi skvělé kalifornské dálnice se postupně rozpadají, zatímco v Texasu rostou nové. Seznam rozdílů by mohl dlouho pokračovat. Některé z nich jsou vyjmenovány v článku Michaela Barona na stránce American Entreprise Institut.

Je možné představit si pádnější argument v debatě o tom, jaká ekonomická politika vede k jakým důsledkům?

Pro Evropany z toho vyplývá ještě jedno poučení. Právě schvalovaná hospodářská politika unie (Lisabon 2020) totiž staví na představě, že prosperity se nejlépe dosáhne vysokým zdaněním, vysokou regulací a masivními investicemi do výzkumu. Přesně podle kalifornského modelu.

ICTS24

Petr Hampl je sociolog a manažerský konzultant. Přednáší na Vysoké škole ekonomie a managementu.