Finanční ředitel je ten, kdo předkládá svým nadřízeným všechny důležité finanční ukazatele, které jsou pak rozesílány auditorům, bankám, burze, investorům, majitelům atd. On je sice jejich tvůrce, ale je na představenstvu (případně dozorčí radě), zda jeho interpretaci přijme. Velká většina mladých, kteří nastoupí do finančního úseku jakékoli společnosti, sní o tom, že se jednou, nejlépe co nejrychleji, stanou CFO. Ale ne vždy to musí končit „happy-endem“. Pojďme se podívat na případy, kdy hlavní role hráli finanční ředitelé, kteří se z miláčků všech, skoro přes noc, stali nepřáteli všech.
Píše se srpen 2005 a na pět let odnětí svobody je odsouzen bývalý finanční ředitel telekomunikačního gigantu WorldComu Scott Sullivan. Hrozilo mu přitom za finanční machinace až dvacet pět let. Mírnější trest si vysloužil za to, že se dobrovolně přiznal a především aktivně spolupracoval s prokuraturou. Sullivan byl minulý rok v srpnu propuštěn na svobodu, ale ještě do srpna tohoto roku je v „domácím vězení“.
Sullivan byl klíčovým svědkem v procesu s bývalým generálním ředitelem WorldComu Bernardem (Berniem) Ebbersem. Ten byl červenci téhož roku odsouzen k 25 letům vězení. Výkon trestu nastoupil po neúspěšném odvolání v září 2006. Nejdříve může být propuštěn v červenci 2028, to mu bude 85 let. Ebbers se za podvod omluvil a vzdal se veškerého svého majetku, který byl odhadován na 45 miliónů dolarů ve prospěch bývalých akcionářů. Prokurátoři soudu poslali zprávu, ve které Sullivana pochválili za spolupráci na případu. Uvedli, že k úspěchu soudního stíhání přispělo především Sullivanovo svědectví. "Každý den lituji toho, co se stalo ve WorldComu, a přijímám zodpovědnost za klamné a zavádějící informace, které byly poskytovány investorům. Věděl jsem, že je to špatné. Mým záměrem však nebylo poškodit lidi," řekl Sullivan.
Paralelou kauze WorldComu byl krach energetického obra Enronu. Proces s nejvyššími šéfy firmy Kennethem Layem a Jeffreyem Skillingem proběhl v říjnu 2006. Lay se však procesu nedočkal, zemřel během své dovolené v červenci 2006. Skilling byl odsouzen ke 24 letům a čtyřem měsícům odnětí svobody.
A kdo byl hlavním svědkem obžaloby? Nikdo jiný než bývalý finanční ředitel koncernu Andrew Fastow. V září 2006 byl odsouzen na šest let odnětí svobody. Mírnější trest dostal hlavně za svou aktivní spolupráci.
Uveďme jen krátké připomenutí, o co v obou kauzách šlo: WorldCom použil trik starý jako sama profese účetního. V jeho výkazech se výdaje odkládaly na další čtvrtletí a uváděly se jako kapitálové investice. Náklady tak klesaly a zisky dramaticky rostly. Podvody WorldComu byly tedy velmi jednoduché v porovnání s „černou skříňkou“ Enronu, který výdaje utajoval a „přehrával“ na konta firem v Karibiku, jež byly speciálně za tímto účelem zřízeny.
Co je zajímavého na obou aktivně „spolupracujících“ finančních manažerech? Oba, Sullivan i Fastow, byly již od mladých let považováni ze hvězdy své profese, což dokumentuje fakt, že Sullivan byl vyhlášen nejlepším finančním manažerem roku 1998, poté, co WorldCom úspěšně dokončil převzetí svého většího konkurenta MCI
Communications za USD 37 miliard a Fastow v roce 2000, kdy Enron vykázal pohádkové zisky. Později se bohužel ukázalo, že tyto „úspěchy“vznikly hlavně „díky“ účetní kreativitě obou zmíněných.
Zajímavými precedenty jsou tyto případy i z právního hlediska. Jde o nalezení nejslabšího článku v naprosto vrcholné struktuře společnosti. Sullivan se hájil tím, že upozorňoval Ebberse, že v účetnictví WorldComu jsou nesrovnalosti. Také mu prý kladl na srdce, aby investorům přiznal, že se hospodaření firmy nevyvíjí dobře. Ebbers mu na to prý odpověděl:“Dej ta čísla do latě!“. Ebbers naopak tvrdil, že o ničem nevěděl. Bylo to tvrzení proti tvrzení a porota uvěřila Sullivanovi.
Není divné, že se porota přiklonila na stranu Sullivana. Jestliže byl Ebbers President a CEO – Chief Operating Officer – tedy nadřízený Sullivana a nejvyšší výkonný šéf, jeho zdůvodnění nemůže obstát. Z praxe je známo, že dobrý finanční ředitel vždy upozorňuje svého nadřízeného na všechna rizika, která mohou nastat. Je pak ně něm (nadřízeném), pro jaké řešení se rozhodne.
Výroční zpráva (Annual Report) má své standardy. Za společnost podepisují Chairman of the Board of Directors (Předseda představenstva), President a CEO (většinou jedna osoba). V některých společnostech výroční zprávu podepisuje i CFO – Chief Financial Officer (finanční ředitel). Měl jsem možnost podívat se na výroční zprávu Enronu z roku 2000, kde byli podepsáni pouze K. Lay (Chairman) a J. Skilling (President a CEO). Fastow nikde podepsán nebyl. Bohužel jsem neměl k dispozici výroční zprávu WorldComu za rok 2000 ani za jiné roky, tak nevím, zda
Sullivan „pod čísly“ podepsán byl či nebyl.
Aféry kolem Enronu a WorldComu mají podobné rysy. Vedení obou firem podlehlo pokušení velmi rychle vykázat značné zisky. Jedním z důvodů k takovému počínání mohla být obava ze ztráty hodnoty akcií obou podniků. Zarážející je, že riziko takové strategie, totiž ohrožení samotné existence firem, si vedení obou společností muselo velmi dobře uvědomovat, a to včetně svých finančních „mágů“. Jejich pády vedly ke zpřísnění regulačních mechanismů na americkém trhu a také k faktu, že americké firmy už nemohou podnikat v tak benevolentním prostředí, na jaké byly zvyklé v devadesátých letech minulého století.
Autor je finanční konzultant
