Na téma Finanční řízení podniku pořádal Controller-Institut dvoudenní seminář, který se konal ve dnech 13. až 14. března v Praze. Jednalo se o přípravný seminář vzdělávacího cyklu Diplomovaný controller.
Každý podnikatel by měl mít představu, k čemu by měla jeho firma směřovat – měl by mít jasně stanovený cíl, definovaný podnikatelský sen neboli životní plán podniku. Pokud ho nemá, je dříve nebo později odsouzen k problémům.
Na počátku devadesátých let odsoudilo mnoho firem plánování jako přežitek socialismu a doufalo, že vše bude řízeno trhem. Avšak bez plánování, důsledného sledování trhu a dalšího okolí se mohou firmy dostat do značných problémů. Pramenilo to nejen z neznalosti fungování trhu, ale zejména z touhy rychle zbohatnout. Generovat rychle hotovost, protože to znamenalo mít se dobře. „Jste-li majitel, musíte mít jasno, co od podniku chcete. A jste-li manažer, musíte mít jasno, co od podniku chtějí majitelé,“ uvedl na úvod Vojtěch Kostiha, MBA, specialista prezidenta Skupiny Metrostav pro věci ekonomické a správní.
Co spojuje všechny úspěšné firmy?
Jsou to tři základní vlastnosti: dobrý manažer (nebo majitel), dobrý obchodní systém a kvalitní personál. Dobrý obchodní nápad je podle Kostihy důležitý, ale to neznamená, že musí být geniální nebo převratný. „Proč složitě vymýšlet něco nového? Vezměme nápad, který existuje, a tzv. inkrementálním zlepšováním ho povyšme na novou kvalitu. Například firma Alza CZ nepřišla de facto s ničím novým, ale díky skvěle fungujícímu systému dnes patří mezi nejúspěšnější na trhu.“
Mnohé globálně působící firmy se například dopracovaly téměř k dokonalosti tím, že pro své provozovny vyhledaly prvotřídní lokality. Stačí se podívat na řetězce rychlého občerstvení. I když je známo, že jejich produkty nejsou nikterak zdravé ani převratně chutné, umístění restaurací jim zajišťuje skvělé zisky. „Leckdo si umí doma udělat lepší hamburger než nabízí McDonalds nebo uvařit lepší kávu než prodává Starbucks. Je to ale lokalita a systém, co nás jako zákazníky do těchto typů občerstvení znovu a znovu přivádí,“ dodal Kostiha.
Finanční plánování hladce a obrace
Patří k základním pilířům firmy, na základě kterých management řídí a následně vyhodnocuje její činnost. Při finančním plánování se zvažují možnosti financování a zhodnocování kapitálu do budoucnosti, posuzují se důsledky, jak se tyto možnosti projeví v hospodaření a vůbec nezáleží na tom, zda se jedná o malou soukromou firmu nebo o velkou společnost. Struktura finančního plánu je vždy plně v kompetenci řídících pracovníků, statutárních orgánů a vlastníků podniku. Podle Vojtěcha Kostihy finanční plánování zahrnuje: plánování výnosů, nákladů a zisku (plánovaný výkaz zisků a ztrát), tj. plánování tržeb a odpovídajících nákladů ze všech činností podniku. Dále pak je to plánování aktiv a pasiv a plánování peněžních příjmů a výdajů (plánovaný výkaz cash flow) ve struktuře odpovídající peněžním tokům z provozní, investiční a finanční činnosti.
Finanční plán je využíván nejen interními uživateli podniku, tj. managementem, vlastníky, statutárními orgány, ale i externími subjekty, jako jsou orgány státní správy, banky, pojišťovny a mnoho dalších subjektů, které mohou podnik ovlivňovat. Pokud chce například firma získat úvěr, musí bance předložit reálný finanční plán. „Bitva nikdy nejde podle plánu, ale bez plánu ji nevyhrajete,“ dodal Kostiha.
Principy finančního plánu
Nejdříve se stanoví podle strategických záměrů firmy hodnoty klíčových ukazatelů. Často jimi jsou rentabilita vlastního kapitálu, avšak klíčovým ukazatelem mohou být i jiné ukazatele. Následně mohou být stanoveny vnitropodnikové ceny a poté jednotlivé dílčí plány, které jsou porovnány se stanovenými záměry. Základním zdrojem vstupních informací při tvorbě finančního plánu v podniku jsou tedy výstupy dílčích podnikových plánů. V závěrečné fázi je vyhotoven celkový finanční plán, který se rozpracovává na jednotlivé vnitropodnikové jednotky, jako jsou provozy, úseky a dílny. Současně jsou rozpracovány plánové kalkulace, které slouží jako podklad pro oceňování vlastní výroby a stanovení prodejních cen.
Finanční plánování lze rozdělit na dlouhodobé, krátkodobé, které je spojeno s operativním řízením a zabývá se rozhodováním o výši pracovního kapitálu, o struktuře oběžných aktiv, především zásob (materiál, rozpracované výrobky, nákup materiálu, řízení provozu, prodej), řízení závazků (vůči státu, bankám, řízení pohledávek). Prosté vystavení faktury je spojeno s rizikem jejího nezaplacení, vzhledem k tomu je třeba se chránit například formou vystavení směnky nebo tzv. factoringem při využití odkupu pohledávek factoringovou společnosti, což je ale spojeno s určitým poplatkem za tuto službu a dlužník platí přímo factoringové společnosti.
Plánování hotovosti: v každé firmě je třeba zajistit obdobně jako ve výrobě určitou plynulost, při finančních operacích je třeba mít dostatek peněz v pokladně (na BÚ) a mít také dostatek prostředků, které se dají v krátké době na hotovost převést. Stav hotovosti je třeba udržet na přiměřené úrovni vzhledem k výši závazků, velikosti firmy, počtu zaměstnanců, podnikatelských záměrů.
Stavem hotovosti pak rozumíme zůstatek k určitému datu (poslední den měsíce – čtvrtletí, pololetí, rok.) Sleduje také pohyb hotovosti mezi vymezenými obdobími, kdy zvýšení hotovosti představuje kladný peněžní tok a snížení hotovosti záporný peněžní tok.
