Nejenže ve smlouvě jsou platební podmínky a platbu obdrží až po šedesáti a více dnech, ale navíc musí brát v úvahu riziko odběratele (že nezaplatí, zkrachuje atd.), jakož i riziko jeho země (cross-border risk, political risk), případně celého teritoria.
Existuje ovšem finanční instrument, který tuto „zapeklitou“ situaci, může elegantně vyřešit – a tím je forfaiting. O jaký produkt se jedná a jaké jsou možnosti jeho praktického využití? Forfaiting je jednou z forem financování tuzemského a mezinárodního obchodu. Jedná se o odkup v budoucnu splatných středně- a dlouhodobých pohledávek z dodavatelských úvěrů bez zpětného postihu vůči původnímu vlastníkovi pohledávek (dodavateli). Z právního hlediska jde o postoupení pohledávek.
Počátky užívání forfaitingu sahají již do středověku, masověji se však rozšířil v 60. letech minulého století, kdy centrálně plánované ekonomiky socialistických států potřebovaly profinancovat hlavně dovozy velkých investičních celků ze západní Evropy a exportéři se obávali rizika (cross-border risk) a tudíž do tohoto procesu zapojili nejdříve své banky. Tyto transakce mají v bankách na starosti oddělení Trade Finance. Některá tato oddělení se postupně osamostatnila (převážně v 80. letech) a založila nezávislé forfaitingové společnosti, které ovšem stejně byly nějak vlastněné velkými bankami, jejichž finanční sílu potřebovaly a víceméně se jejich aktivity doplňovaly.
Odkupované pohledávky musí splňovat:
1. jejich splatnost je zpravidla delší než 60 dnů (časové hledisko),
2. ve většině případů jsou za zahraničním subjektem,
3. jsou denominovány ve volně směnitelné měně (EUR, USD, GBP, CHF),
4. jednotlivé transakce mají hodnotu vyšší než 50,000,- USD (nebo ekvivalentu v jiné měně),
5. musí být zajištěné (akreditivem, směnkou nebo bankovní zárukou).
Na rozdíl od faktoringu je vedle doby splatnosti a ručení rozdíl také v tom, že v praxi se forfaitují zpravidla jednotlivé pohledávky. Stejně jako u faktoringu přebírá odkupem pohledávky forfaitingová organizace veškeré riziko nesplacení odběratelem i ručitelem.
Jak forfaiting funguje?
1. Uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mezi forfaiterem (bankou) a dodavatelem. (Obě strany vymezí konkrétní pohledávku, náklady spojené s odkupem, požadovanou dokumentaci a termín realizace).
2. Dodavatel dodá zboží zahraničnímu odběrateli.
3. Pokud forfaitér (banka) obdrží od dodavatele dohodnutou dokumentaci a po kontrole její pravosti a platnosti,
4. následuje úhrada dohodnuté finanční částky (hodnota pohledávky snížená o náklady forfaitingu) od forfaitera (banky) na účet dodavatele.
5. Ke dni splatnosti pak forfaitér (banka) inkasuje nominální hodnotu pohledávky přímo od odběratele, respektive jeho banky. Pokud se tak nestane, vystupuje jako věřitel a zajišťuje postup vedoucí k vymožení pohledávky.
Pro koho je zajímavý?
Forfaiting je vhodný pro firmy dodávající zahraničním odběratelům zboží či služby větších hodnot, zejména investiční celky. Pomocí této služby jednak omezí, respektive zcela vyloučí rizika spojená s odběratelem, jeho teritoriem a riziko změny měnového kurzu, jednak získají provozní kapitál, ke kterému by se jinak dostaly až po velmi dlouhém čase.
Forfaitér (banka) neposuzuje riziko odběratele, nýbrž jeho banky (vystavující, resp. potvrzující akreditiv, ručící banky). Po odkoupení si může pohledávku ponechat, nebo ji opět prodat na sekundárním trhu.
Požadované záruky
* V případě směnky je to aval nebo bankovní záruka prvotřídní banky.
* V případě akreditivu bude akreditiv otevřen nebo potvrzen prvotřídní bankou.
Náklady na forfaiting
Celkové náklady forfaitingu tvoří:
* diskontní sazba,
* poplatky.
Diskontní sazba se skládá z aktuální úrokové sazby na mezibankovním trhu (většinou 3 měsíční LIBOR) plus marže zohledňující riziko forfaitera, použitou měnu, výši a splatnost pohledávky a administrativní náklady. Uvádí se v procentech a je vypočtena za časový úsek ode dne odkupu pohledávky do její splatnosti.
Poplatky – Nejčastěji se jedná o tzv. Arrangement Fee (fixní poplatek za administrativní zpracování transakce) a Commitment Fee (závazková provize).
Výpočet diskontní sazby
Diskontní sazba (DS) = refinanční sazba (3M LIBOR) + marže
Refinanční sazba se fixuje vždy 2 dny před dnem postoupení pohledávky. Marže je stanovena ve smlouvě o postoupení pohledávky.
Metoda výpočtu
Diskontní úrok se vypočítává:
1. metodou Straight Discount
2. metodou Discount to Yield
1. Straight Discount
Základem výpočtu diskontního úroku je NOMINÁLNÍ HODNOTA POHLEDÁVKY
D sd = N * i sd * T / 36000
D sd - diskontní úrok
N - nominální hodnota pohledávky
i sd - úroková sazba v %
T - počet dní, po které je úrok účtován
Diskontovaná hodnota pohledávky se potom vypočítává jako:
SD = N – D sd = N * (36000 – i sd * T) / 36000
Metoda Straight Discount se většinou používá na primárním trhu.
2. Discount to Yield (DTY)
Základem výpočtu diskontního úroku je DISKONTOVANÁ HODNOTA POHLEDÁVKY.
D dty = N * i dty * T / (36000 + i dty * T)
D dty - diskontní úrok
N - nominální hodnota pohledávky
i - úroková sazba v %
T - počet dní, po které je účtován úrok
Diskontovaná hodnota pohledávky se potom vypočítává jako:
SD = N – D dty = N / (1 + (T * i dty / 36000)
Metoda Discount to Yield se hlavně používá na sekundárním trhu.
Jaké jsou hlavní výhody forfaitingu
* Okamžitý přístup k hotovosti.
* Forfaiting zajišťuje profinancování pohledávek se splatností delší než šedesát dní, délka financování může být až deset let.
* Nabídku na odkup je možné od forfaitéra (banky) obdržet velmi rychle (cca 2 dny).
V České republice forfaiting nabízejí jak velké „tuzemské“ banky (ČSOB, KB, ČS), tak i pobočky a dceřiné společnosti velkých zahraničních bank.
Autor je finanční konzultant
