Poradenská společnost Grant Thornton představila svůj výzkum vycházející z dat pravidelného výzkumu International Business Report (IBR). Vyplývá z něj, že dvě největší ekonomiky eurozóny – Francie a Německo – představují dva světy, jejichž názory na budoucnost tohoto bloku se stále vzdalují. Znovu tak vyvstávají obavy z toho, že nedostatek jasné vize ohledně budoucnosti eurozóny může dále zvýšit ekonomickou nejistotu a nakonec zničit výhled na ekonomický růst.
Data IBR ukazují, že německá ekonomika, která podporuje výzvy německé kancléřky Angely Merkelové k užší evropské spolupráci, je v porovnání s francouzskou mnohem otevřenější budoucí integraci. Zatímco 61 % německých podniků podporuje pevnější evropskou politickou integraci a 76 % z nich volá po intenzivnější ekonomické spolupráci, stejné požadavky ve Francii podporuje jen 35 %, respektive 69 % podniků.
Tvrdé jádro unie se rozpadá
V rámci výzkumu padla rovněž otázka, jak podniky v této chvíli hodnotí členství své země v eurozóně. I zde se nůžky mezi oběma zeměmi rozevírají. Zatímco podpora eura ze strany firem v Německu meziročně stoupla ze 78 % na 86 %, ve Francii poklesla ze 71 % na pouhých 64 %. Navíc každý pátý francouzský byznysmen (20 %) uvedl, že přistoupení země k euru byla chyba. To je nejvyšší podíl těchto odpovědí v rámci celé eurozóny; v Německu takto odpovědělo jen 7 % tázaných.
Jan Kincl, partner společnosti Grant Thornton Advisory k výsledkům průzkumu uvedl: „Diskuse týkající se případného přistoupení České republiky k eurozóně dostala se změnou v prezidentském křesle nový impuls. Informace o rozdílech ve směřování Německa a Francie a nejistotě, která je s tím spojená, nicméně dávají do ruky nové argumenty odpůrcům eura. Pro další směrování České republiky proto bude klíčové, zda, jak a kdy se dokážou političtí vůdci dvou nejsilnějších evropských ekonomik dohodnout a najít společnou řeč.“
Eurobondy to nezachrání...
Paul Raleigh, který v Grant Thornton vede business development, situaci komentoval slovy: „Francie a Německo byly historicky motorem evropských integračních snah – od vytvoření jednotného trhu až po zavedení společné měny. Bohužel dnes vidíme, že se názory dvou největších ekonomik eurozóny stále více rozcházejí. Podniky se obávají nedostatku jasné vize. Celý region prochází zřejmě nejnáročnějším obdobím od chvíle založení EU a výsledky italských voleb nebo záchrana Kypru ukazují, že konec krize je v nedohlednu. Potřebujeme silné a jednotné vedení, které by ukončilo pokračující nejistotu a povzbudilo ekonomické lídry v investicích, které přinášejí pracovní místa a růst.“
Zatímco Německo letos směřuje k rozpočtovému přebytku a Francie zřejmě nesplní cíl nepřekročit 3% hranici schodku, ekonomičtí lídři v obou zemích mají pochopitelně rozdílné názory na řešení současné situace. Zatímco 60 % francouzských podniků podporuje myšlenku takzvaných eurobondů, v Německu je to jen přibližně 32 % podniků.
Paul Raileigh k tomu dodává: „Otázka eurobondů je zástupným problémem, na kterém se ukazuje důvěra ekonomických lídrů ve schopnost vlastní ekonomiky vypořádat se s dluhem. Celková výše veřejného dluhu není v těchto dvou ekonomikách příliš rozdílná, ale německá ekonomická komunita je prostě jasně sebevědomější, než ta francouzská.“
EU už není sexy
Podniky mimo eurozónu jsou k budoucí evropské integraci ještě skeptičtější, což znovu přivolává obavy před možnou „dvourychlostní Evropou“. Mimo eurozónu podporuje pevnější evropskou politickou integraci 14 % podniků, intenzivnější ekonomickou spolupráci pak 32 % podniků. Ale například ve Velké Británii je tato podpora ještě nižší – 6 %, respektive 20 %. Celých 29 % podniků mimo eurozónu nechce žádnou další integraci (v eurozóně je to jen 9 % podniků). Přitažlivost EU se obecně snižuje: zatímco před rokem uvedlo 62 % podniků z evropských zemí stojících mimo EU, že další integrace by byla prospěšná, dnes si to myslí jen 51 % z nich.
