Místo toho by stát každému občanovi až do jeho smrti měsíčně posílal stanovenou částku. Podle auditorské a poradenské společnosti BDO je základní nepodmíněný příjem pro Česko za současných ekonomických podmínek nereálným řešením. Nyní bychom si mohli dovolit výši garantovaného příjmu nižší, než je hranice chudoby.
Základní nepodmíněný příjem je jednou z možných odpovědí na vzrůstající objem prací, které místo člověka dokážou provádět moderní autonomní robotické jednotky. Pozitivním průvodním jevem nepodmíněného příjmu by bylo zjednodušení administrativně náročného systému sociálního zabezpečení. V případě základního nepodmíněného příjmu by stát posílal každému občanovi nehledě na to, zda pracuje, nemůže pracovat, nebo pracovat nechce, určitou částku. „Moderní variantu sociálního zabezpečení v současné době testuje na 2.000 občanech Finsko a prvním státem, který by měl základní nepodmíněný příjem uvést do praxe, by podle dostupných zpráv měla být Havaj. Švýcaři v referendu naopak základní nepodmíněný příjem odmítli,“ říká Lukáš Hendrych z BDO.
Základní nepodmíněný příjem dává smysl, pokud se jedná o ekonomicky vyspělý stát a rozesílaná částka je dobře nastavena.
„V případě Česka by bylo zavedení neefektivní, protože odstranění současného systému sociálního zabezpečení včetně důchodů a nezbytné administrativy by vygenerovalo pro jednoho českého občana měsíční částku, která by nemusela dosahovat výše dnešní minimální mzdy. Je zde vysoká pravděpodobnost, že by dokonce byla pod úrovní životního minima,“ uvádí Lukáš Hendrych a dodává: „Hlavní otázkou základního nepodmíněného příjmu je, zda dokáže lidi motivovat k práci a zda naopak nerozšíří skupinu občanů, kteří jsou pasivní, pracovat nechtějí a ve velké míře spoléhají na to, že se o ně stát téměř za každé situace postará. Základní nepodmíněný příjem klade vyšší důraz na osobní zodpovědnost, což může být problémem.“
