Zpráva přichází nedlouho poté, co média, analytici i politici sotva vstřebali nepříjemnou informaci o opětovném poklesu reálného HDP podle dat se sezónním očištěním. Proč je vlastně takový rozdíl mezi klesající ekonomikou a rostoucím předstihovým ukazatelem Českého statistického úřadu, v jehož trendu začala růst důvěra spotřebitelů už loni v červnu a u firem prudce od letošního května? Selhávají tyto leading indikátory? Věc má hned několik háčků. Předně k podnikatelské důvěře, u ní je vysvětlení jednodušší a pomůže s ním metodická „kuchařka“ statistiků.
Průmysl „váží“ nejvíc
Průmyslu se nepochybně daří, těží ve velké míře z nadějné zahraniční poptávky, ale i z růstu svých tržeb na domácím trhu. Stouplo využití výrobních kapacit ve zpracovatelském průmyslu, po dlouhé době manažeři v celém odvětví zamýšlejí investovat (sice převážně jen do obnovy zařízení, ale i tak jde po deseti čtvrtletích meziročních poklesů investic v české ekonomice o příznivou zprávu). Přitom právě průmysl má v konstrukci indikátoru důvěry podnikatelů dvoupětinovou váhu a to je hodně. Připočteme-li tradičně poněkud inertní odpovědi podnikatelů ve službách (30 % váhy v indikátoru důvěry firem), u nichž jsou salda odpovědí dlouhodobě kladná, stejně jako nyní už několik měsíců za sebou v obchodě, tak relativně malá váha (5 %) stavebnictví v hluboké depresi příznivý vývoj podnikatelského indikátoru neovlivnila.
V roce 2009 domácnosti krizi příliš necítily...
Ve vývoji důvěry spotřebitelů se ukazuje významná role „výchozího“ bod jejího růstu. Začněme zeširoka. Od druhé poloviny roku 2008 se slunečná nálada českých spotřebitelů začala kazit (aby se v jeho závěru propadla nejhlouběji od měnové krizi z 90. let). Poté lidé zjistili, že pro ně samotné – na rozdíl od firem – je krizový rok relativně snesitelný vzhledem k dopadu legislativních změn v pojistném, dani z příjmů, i některých dalších opatřeních tlumících krizové projevy. Paradoxně tak v roce krize narůstala důvěra českých spotřebitelů téměř stejnou rychlostí, jako se rok předtím propadala.
...na rozdíl od dalšího období
Druhá půle roku 2010 však přinesla vystřízlivění – už v červenci začaly zprudka růst ceny potravin (z květnového meziročního poklesu na +3,3 %), plynu (z červnových -6,5 % na +3,9 %), regulované nájemné bylo vyšší o téměř 17 procent. Zdražil významně i alkohol, pivo, cigarety… To byl počátek zatím posledního prudkého zhoršení sentimentu obyvatel České republiky. Koncem roku 2010 už bylo jídlo dražší skoro o šest procent meziročně, benzín a nafta o téměř sedmnáct. Avizovaná a posléze realizovaná redukce výdajů státu už byla posledním hřebíčkem do rakve spotřebitelské důvěry. Následné navyšování daňových sazeb v letech 2011 a 2012 dál zdražovalo nabízené zboží a služby – jen v menší míře bylo možné přičíst část inflace jejímu „importu“, tedy zvýšeným cenám potravinářských komodit na světových trzích – a poslalo indikátor důvěry na nejnižší úroveň od roku 1998, hlouběji než byl za krize počátkem roku 2009. Teprve v tomto období, zhruba od podzimu 2010 do začátku léta 2012, vylekala české domácnosti možnost recese a ta také se dostavila.
Slabé příjmy a optimismus?
Ale není tu jen strana „dal“, tedy utrácení, ale i strana „má dáti“, tedy příjmy. Proč lidé ekonomice věří, respektive přesněji, jejich hluboká nedůvěra postupně ztrácí na síle, když reálná mzda klesá, ta nominální roste nepatrně, zisky živnostníků podle dat za poslední tři čtvrtletí v průměru každý kvartál mírně klesaly, kolísavé čisté příjmy z majetku dokonce o dost výrazněji a u těch z přerozdělení v podobě sociálních výdajů stát uzdu nepopustil? Míra nezaměstnanosti sice neklesá, ale počet zaměstnaných roste – pracuje více lidí, ale na kratší dobu (třeba po návratu z mateřské nebo odložením odchodu do důchodu s prací v částečných úvazcích). To přece nemusí vést k nepříznivému hodnocení finanční situace takové domácnosti, která odpovídá v průzkumu. Lidé mají možná v paměti ujištění, že daňové sazby se pro ně v dalších dvou letech zvyšovat nebudou, optimismus mohl – před krokem ČNB – navozovat i fakt, že tempo růstu cen potravin se začalo mírnit a ceny energií od nového roku dokonce poklesnou. Stále však příliš neutrácejí.
Důvěryhodnost křivek
Při hodnocení očekávaného vývoje hraje roli dynamika, tedy tvar křivky indikátorů důvěry, spíše než jejich úroveň v danou chvíli, což někdy poněkud mate v interpretaci mezinárodních srovnání. V ČR, zdá se, není důvod, proč by měly předstihové indikátory v podobě výsledků konjunkturálních průzkumů ve své vypovídací schopnosti selhávat. Jde o měkká data a ta jsou v „nominálních“ podmínkách. A HDP v nominálním vyjádření letos ve třetím čtvrtletí podle bleskového odhadu stoupl…
