První část zpravodajství ze semináře Daňová (ne)jistota, který se konal v Praze 14. 4. v režii společnosti Akont Trust Company, jsme přinesli zde
„Princip místa řízení a kontroly není žádnou novinkou. Jako určující faktor daňové rezidence byl poprvé definován na počátku 20. století ve Velké Británii, zaveden a dále rozvíjen prostřednictvím precedenčních judikátů,“ uvedl Tomáš Chrobák, výkonný manažer společnosti Protteco Trust Company LTD.
Firma De Beers Consolidates Mines se v roce 1906 soudila s jihoafrickou společností Howe, kdo z nich podléhá daňové povinnosti. Jednalo se o důlní společnost založenou a působící v Jižní Africe. Členové představenstva byli rezidenty Velké Británie, kde se rovněž scházelo představenstvo. Rozhodnutí soudu znělo: společnost je rezidentní tam, kde se odehrává hlavní řízení a kontrola společnosti (central management and control). V souladu s tímto tvrzením je africká společnost daňovým rezidentem Velké Británie, tudíž podléhá daňové povinnosti s ohledem na své celosvětové příjmy.
O padesát let později rozhodoval soud opět ve Velké Británii ve sporu Unit Construction Company LTD versus firma Bullock. Mateřská společnost byla založena ve Velké Británii a řízena tamtéž. Dceřiné společnosti byly registrovány v různých afrických zemích a v těchto zemích se formálně konaly i schůze představenstva. Ve skutečnosti však o činnosti dceřiných společností rozhodovalo představenstvo ve Velké Británii, statutární orgány dceřiných společností se scházely jen formálně. Na základě těchto faktů soud rozhodl následovně: místo schůzí představenstva dceřiných společností není věrodatné. Skutečné vedení dceřiných společností bylo realizováno v rozporu se stanovami představenstva mateřské společnosti ve Velké Británii. Dceřiné společnosti jsou proto daňově rezidentní ve Velké Británii. V zemích s kontinentálním právním systémem byl tento princip implementován do daňových zákonů.
Faktory určující daňovou rezidenci
Místo vedení – je definováno jako místo, kde jsou skutečně prováděna klíčová řídicí a obchodní rozhodnutí, která jsou nezbytná k provádění průmyslové a obchodní činnosti podniku jako celku a nemohou být měněna na nižších úrovních řízení. Ještě obecněji je lze definovat jako místo, kde je formulována a odkud je nařizována praktická politika podniku s konečným účinkem. V tomto místě se také nachází přiměřeně věcné a personální vybarvení pro takovou činnost.
Tento pojem definuje jedno z kritérií, na jehož základě vzniká daňově právní vztah mezi určitou osobou (nejčastěji právnickou osobou) a státem, na jehož území se nachází. Jde o existenci tzv. daňové rezidence (domicilu), která je určující pro vznik neomezené daňové povinnosti.
„Cílem zavedení kritéria – místa vedení – do našeho daňového práva, je poskytnout správcům daně nástroj proti daňovým únikům formou spekulace,“ dodává Tomáš Chrobák a doplňuje: „Poplatníci, kteří mají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.“
Doporučené rysy mezinárodní korporátní struktury
Faktická přítomnost
Kancelář
* Stálé, adekvátně vybavené kancelářské prostory, ať už jsou samostatné, či sdílené. Zde závisí na aktivitách a velikosti společnosti.
* Všechny záznamy společnosti (účetní knihy, dokumentace, daňová přiznání atd.)by měly být archivovány v zemi, kde je společnost založena.
Zaměstnanci
* Firma by měla zaměstnávat zaměstnance a vyplácet jim patřičný plat.
* Počet zaměstnanců by se měl odvíjet od typu a rozsahu činnosti společnosti.
Další doporučení
* Účetní knihy společnosti by měly vykazovat fixní náklady odpovídající činnosti společnosti – nájem, účty za energie, mzdy atp.
* Bankovní účet by měl být otevřen a spravován nejlépe jednateli společnosti.
* Společnost by měla mít funkční kontaktní údaje – telefonní čísla, fax, e-mail a webové stránky.
