Společnost Deloitte provedla opět po dvou letech průzkum vnímání daňové jistoty mezi daňovými poplatníky. Díky úzké spolupráci členských firem Deloitte v tomto regionu se pomocí on-line průzkumu zúčastnilo během června 2012 celkem 1328 respondentů z 24 zemí: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Keňa, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Nigérie, Nizozemí Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Švédsko a Švýcarsko.
„Pro společnosti je daňová jistota důležitým aspektem při rozhodování o umístění nebo rozšíření jejich investic. Právě proto se náš aktuální průzkum zjišťování daňové jistoty zabývá. Z něj vyplývá, že každého druhého respondenta daňová nejistota negativně ovlivňuje nebo dokonce poškozuje jeho podnikatelskou činnost,“ uvedl vedoucí partner daňového a právního oddělení Deloitte v ČR Tomas Seidl.
Průzkum se letos zaměřil na čtyři klíčové oblasti:
1 Vztah s finančními úřady
2 Daňové kontroly
3 Vnímání daňové jistoty
4 Závazná posouzení
Vztah s finančními/daňovými úřady
Z výsledků průzkumu, který Deloitte realizoval v celém regionu EMEA, celkově vyplynulo, že společnosti mají dobrý vztah se svými daňovými úřady. Téměř dvě třetiny (65 %) respondentů popsaly svůj vztah jako dobrý a více než čtvrtina (27 %) ho ohodnotila jako velice dobrý. Více než 15 % respondentů v Rakousku, Itálii, Polsku, Rumunsku a Rusku však považuje svůj vztah s daňovými úřady za špatný či velmi špatný.
Daňoví poplatníci v regionu EMEA zároveň naznačili, že kvalita vztahu jejich společnosti s lokálními daňovými úřady závisí na konkrétním oddělení místního daňového úřadu, se kterým potřebují spolupracovat. Toto se vztahuje především na oddělení zaměřená na daně z příjmů právnických osob – více než 21 % respondentů s tímto oddělením mělo problémy, za ním následovalo oddělení DPH, se kterým mělo problémy téměř 20 % respondentů. V rámci regionu EMEA považuje svůj vztah s finančními úřady za velmi dobrý až dobrý 92 % dotázaných. „Pokud se podíváme na výsledky pouze za Českou republiku, zjistíme, že svůj vztah s finančními úřady za velmi dobrý až dobrý považuje 96 % českých respondentů,“ dodává k výsledkům průzkumu Radka Mašková, ředitelka v daňovém oddělení společnosti Deloitte.
Na otázku v jaké daňové oblasti je vztah respondentů s finančním úřadem komplikovaný, odpověděli respondenti v rámci regionu EMEA, že nejčastější komplikace se objevují v oblasti daně z příjmů a dále v oblasti DPH. Ne jinak je tomu, pokud se podíváme na data pouze za Českou republiku. I zde označili respondenti za oblast, která je pro ně ve vztahu k finančnímu úřadu nejkomplikovanější, právě daně z příjmů a DPH. V další otázce jsme žádali respondenty, zda mohou porovnat svůj vztah s finančním úřadem ve své zemi a svůj vztah s finančním úřadem v zahraničí. Více než třetina respondentů (38 %) odpověděla, že nemá ani lepší, ani horší vztah s finančním úřadem v zahraniční než ve své zemi, čtvrtina (23 %) se domnívá, že ve své zemi má se správcem daně lepší vztah. Naopak 12 % má lepší vztah s finančními úřady v zahraničí.
Češi mají něco extra
„U českých respondentů se poměr odpovědí lišil. Polovina dotázaných z České republiky (49 %) uvedla, že neví, pouze 4 % českých respondentů má se svým finančním úřadem horší vztah než s finančním úřadem v zahraničí. Pětina českých respondentů (18 %) říká, že má s českým finančním úřadem lepší vztah než se zahraničním finančním úřadem a zbytek se domnívá, že má vztah s touto institucí v České republice a v zahraničí stejný,“ doplňuje Radka Mašková.
Zajímavá byla i otázka o poskytování informací správci daně v elektronické podobě. V rámci EMEA odpovědělo 83 % respondentů, že finanční úřad umožňuje poskytování informací v elektronické podobě. Na druhou stranu, na otázku, zda v posledních dvou letech správce daně požadoval poskytnutí informací v elektronické podobě, odpovědělo kladně pouze 61 % respondentů, přičemž z toho pouze 37 % uvedlo, že finanční úřad požaduje informace v elektronické podobě pravidelně. „Při pohledu na čísla týkající se České republiky je možné říci, že Česká republika drží v této oblasti krok s ostatními zeměmi EMEA. V České republice dokonce 40 % respondentů uvedlo, že správce daně informace v elektronické podobě požaduje,“ dodala Radka Mašková.
Daňové kontroly
Průzkum byl zároveň zaměřen na oblast daňové kontroly. Stejně jako před dvěma lety respondenti potvrdili, že nejvíce daňových kontrol v zemích EMEA probíhá v oblasti DPH. Tato oblast je však velmi blízko následována oblastí daně z příjmů. Více než polovina respondentů (53 %) uvedla, že za poslední rok se intenzita daňových kontrol nezměnila. Pouze pětina (21 %) se domnívá, že správci daně byli aktivnější.
V dotazníku jsme se rovněž ptali, zda respondenti mají otevřené případy se správcem daně déle než dva roky. „V rámci regionu EMEA odpověděla většina respondentů, že ne (55 %), naopak 37 % respondentů potvrdilo, že ano. V této otázce vystavili čeští respondenti českým finančním úřadům dobré vysvědčení, když uvedli, že pouze desetina případů trvá déle než dva roky. Otázkou však zůstává, jestli toto pozitivní hodnocení nesouvisí s nízkou či málo důslednou kontrolní činností správců daně v České republice, na to už bohužel náš průzkum neodpověděl,“ uvedl vedoucí partner daňového a právního oddělení Deloitte v ČR Tomas Seidl.
Nevyzpatatelá EMEA
Na otázku, zda jsou společnosti připraveny se soudit, odpověděli respondenti na úrovni EMEA v téměř polovině případů (47 %) jednoznačně kladně, zatímco necelá třetina (31 %) uvedla, že by se pravděpodobně soudila. Je všeobecně známo, že v České republice neprobíhá příliš mnoho soudních sporů v daňové oblasti. V České republice by se určitě soudila jen čtvrtina respondentů (23 %), zatímco polovina (49 %) uvedla, že by do soudního sporu pravděpodobně šla. Na otázku, zda se v posledních třech letech firmy opravdu soudily, odpovědělo na úrovni EMEA 74 % respondentů záporně. V České republice se s finančním úřadem nesoudilo dokonce 92 % respondentů.
„Společnosti tak v průzkumu potvrdily náš předpoklad, že jsou připraveny hájit správnost uplatňování daní i před soudem. O to zajímavější je však zjištění, že soudní spory s finančními úřady jsou ve skutečnosti relativně vzácné,“ doplnila Radka Mašková.
Vnímání daňové jistoty
V zemích EMEA se 52 % respondentů domnívá, že daňová nejistota v jejich zemi ovlivňuje nebo dokonce poškozuje jejich podnikatelské aktivity. V České republice tento názor potvrdilo dokonce 59 % dotázaných. Další neméně zajímavou otázkou byla otázka na hlavní příčiny existence daňové nejistoty. Na úrovni EMEA 28 % respondentů zvolilo jako hlavní příčinu daňové nejistoty časté změny daňové legislativy. Hned dále s 12,4 % následovala nepřiměřená délka daňových řízení. Nedostatky a rozpory ve stanoviscích daňové správy byly (12,1 %) označeny jako třetí nejdůležitější důvod daňové nejistoty.
Z průzkumu dále vyplynulo, že čeští poplatníci považují daňovou jistotu v České republice pouze v 5 % za lepší než v jiných vyspělých zemích. Naopak 32 % respondentů je přesvědčeno, že daňová jistota je v České republice horší než daňová jistota v jiných vyspělých zemích.
Závazná posouzení
Závazná posouzení vydávaná orgány daňové správy mohou být užitečným nástrojem ke zvyšování daňové jistoty. V poslední části průzkumu nás proto zajímalo, zda o nich účastníci průzkumu vědí, a zda je také v praxi využívají. To, že v České republice existují závazná posouzení, správně odpovědělo jen 42 % dotázaných, 12 % uvedlo, že ne a 44 % dotázaných vyplnilo, že neví. Podle odpovědí v našem průzkumu zároveň pouze 6 % dotázaných již někdy daňovou správu o závazné posouzení požádalo, zatímco 67 % tuto možnost ještě nevyužilo.
„Je zajímavé, jak malá informovanost o institutu závazných posouzení mezi českou odbornou veřejností existuje. S tím zřejmě souvisí i to, že v praxi jsou pak závazné informace společnostmi relativně málo využívány,“ uvedl k těmto výsledkům Petr Neuschl, manažer oddělení nepřímých daní.
