Ministerstvo kultury má 11 odborů, které prostřednictvím 46 dotačních a grantových titulů financují projekty v objemu přesahujícím 1 miliardu Kč ročně. Uspokojit se však daří pouze 20 % žadatelů. Pokud srovnáme výdaje, které na kulturu vyčleňují jednotlivé státy a ČR, dostaneme se k zajímavým nepoměrům. V roce 2005 vláda ČR a obce utratily v přepočtu 1 euro na občana. Průměr evropské patnáctky byly 2 eura. Dnes je tento poměr 2:10. Nepřekvapí pak, když zjistíme, že výdaje české vlády jsou řádově pod standardem EU – na úrovni 0,5 až 0,6 % státního rozpočtu – a s klesající tendencí. Navíc pro divadla neexistuje stabilně jiný větší příjem než státní, a tak si jednotlivá divadla musejí hledat sponzory vlastními silami.
Hledání příčin
Jedním z hlavních důvodů, proč naše kultura strádá, je celkový nedostatek finančních prostředků ve všech směrech a oborech a na všech úrovních. „Nemůžeme jezdit Mercedesem, když máme sotva na starou Škodovku“, charakterizuje situaci Irena Hlaváčová z Pražského filharmonického sboru. Platové zařazení zaměstnanců v kultuře se z ekonomických důvodů stává pro mladé a odborně vzdělané lidi zcela neatraktivní. Nejpalčivěji to pociťují pracovníci v muzejnictví. O mnoho lépe na tom nejsou ani sboristé našich předních scén, jakými jsou například Národní divadlo, Státní opera Praha nebo členové České filharmonie. „Průměrný měsíční plat pracovníků Státní opery Praha (SOP), včetně sólistů činí 20 255 Kč, což je dosti hluboko pod průměrem, který statistiky dokládají za průměrný plat v Praze,“ říká ředitel SOP Jaroslav Vocelka. Z uvedeného vyplývá, že SOP mladým a vzdělaným odborníkům nemůže nabídnout žádné enormní platy, a tím pádem zaměstnává jen mladé oborníky, kteří pracují zejména z důvodu jejich vztahu k divadlu a opeře. Pro srovnání: honorář sólisty za jedno vystoupení v Metropolitní opeře v New Yorku činí v přepočtu zhruba 300 tisíc Kč.
Problémem je i nelogicky postavená grantová politika. Co se týče grantů, SOP dostala za posledních 10 let pouze jeden, a to od Magistrátu hl. m. Prahy na činnost, kterou realizuje pro školáky 1. stupně základních škol s názvem „Hurá do opery“, v němž seznamuje děti s operním repertoárem. „V loňském roce jsme dostali od Ministerstva kultury ČR dotaci ve výši 147,8 milionu Kč, z toho investiční dotace činila 1,2 milionu Kč. V letošním roce máme dotaci o 11 milionů nižší než vloni, což nebude postačovat na zabezpečení jak umělecké, tak provozní činnosti. Vlastní příjmy činily v roce 2009 127,2 milionu Kč a náklady celkem za rok 2009 byly ve výši 273,5 milionu Kč, tzn., že finanční příspěvek od Ministerstva kultury ČR nám pokryje náklady ve výši 53 %. Naše finanční soběstačnost je ve výši 47 %, což je ojedinělý jev u operního domu v celosvětovém měřítku. Ekonomická soběstačnost operních domů v Evropě i ve světě se pohybuje maximálně do výše 35 %,“pokračuje ředitel Vocelka. SOP je silně podfinancována, v Evropě ani ve světě podle dostupných informací neexistuje operní dům s tak nízkou dotací a s tak vysokou soběstačností. Navíc, SOP nemá možnost získat grant z Evropských fondů.
Opera jen pro vyvolené?
O zvyšování cen vstupenek ve Státní opeře neuvažují. Ekonomická situace nutí lidi šetřit, a první, co se v rodinném rozpočtu seškrtává, jsou výdaje na kulturu. I když vstupné na operní představení je ve srovnání s operními domy ve Vídni, Drážďanech nebo dokonce v milánské La Scale nesrovnatelně nižší, mezi návštěvníky je čeština slyšet v menšině. Pro cizince jsme levní, pro našince drazí. Není se co divit. Jestliže čtyřčlenná rodina s průměrnými příjmy by měla zaplatit za levnější místa cca 2000 korun, byl by to pro ni velký zásah do rodinného rozpočtu.
Hledání sponzorů je běh na dlouhou trať. Pokud ve vedení prosperujících společností pracují lidé, kterým není lhostejné kulturní vzdělání lidí, pomohou. Ti ostatní „sázejí“ na sport – fotbal nebo hokej mají sponzorů dost! A mecenáši? Ti v našich končinách vymizeli.
