Pro mnoho podniků jde o klíčovou otázku jejich bytí a nebytí – jak dlouho ještě bude trvat úvěrová krize? Podle posledních údajů České národní banky se objem úvěrů poskytnutých bankami a dalšími finančními společnostmi snížil na konci února meziročně o skoro 94 miliardy korun na 908 miliard. Kdybychom jako měřítko vzali období jenom o trochu delší a za základ si určili některý podzimní měsíc roku 2008, pak pokles úvěrů dosáhne objemu více než 120 miliard korun. To jsou velmi tvrdá čísla, protože představují asi 13 procent z celkového úvěrového rámce poskytovaného bankami a finančními institucemi na podzim roku 2008. Řada firem doufajících, že s prvními zakázkami roku 2010 se zmírní restrikce bank vůči podnikové sféře, musí cítit silné zklamání – finančníci stále nepůjčují. A půjčovat také ještě nějakou dobu asi nebudou.
Optika silnější než realita
Co totiž hovoří pro silnější úvěrování? Je to snad rostoucí default v průmyslu? Objem půjček v problémech roste stále dynamicky a podíl problematických úvěrů se zvyšuje ještě rychleji – k tomu přispívá zmenšující se základna. Splatnost faktur se prodlužuje a i přesto dynamicky roste podíl těch, které nejsou zaplaceny včas. Objem nových objednávek v průmyslu se sice meziročně zvyšuje, jenže základnou je již rok 2009, tedy období zuřící krize. V tomto srovnání je růst v podstatě malý a ke stavu stejných měsíců roku 2006 nebo 2007 je hodně daleko. Průmyslová produkce se opticky vzpamatovává, ale všem je asi jasné, že právě optika zde hraje silnější roli než realita.
Půl roku poté…
Jak dlouho tedy bude pokračovat stav, kdy úvěr bude patřit k nedostatkovému zboží? Počítejme minimálně do poloviny tohoto roku a co více – bude lepší předpokládat, že během této doby se celková angažovanost bank a finančních institucí v podnikové sféře sníží ještě o dvacet nebo možná i třicet miliard korun. Pokud někdo úvěr dostane, tak exportní společnost, u níž je potenciál využití přece jenom o něco stabilnějšího oživení v některých státech eurozóny, primárně v Německu. A dále platí, že dříve se ke zdrojům dostanou velké firmy s jasnou ambicí, střední a malé společnosti příjdou na řadu až o dost později. Takže nejprve se kohoutky otevřou pro velké exportéry a ostatní budou muset počkat. Jiné firmy se musí připravit na to, že se zavřenými dvěřmi bank se budou setkávat ještě na podzim tohoto roku.
Potvrzuje se staré pravidlo, podle něhož jsou dopady krizí nejcitelnější pro podnikovou sféru až zhruba půl roku poté, co odezní nejhorší propady produkce. Z hlediska financování podniků to značí hledat velmi, ale opravdu velmi rychle cesty k novým penězům jinak, než přes dluh. Především posílením vlastního kapitálu a dalšími restrukturalizacemi a úsporami. Jestli někdo říká, že již snížit náklady nemůže, pak by měl zcela vážně uvažovat o tom, jestli jeho společnost dokáže tyto dozvuky krize přežít. Další zlaté pravidlo totiž tvrdí, že nejvíce insolvencí je také až po krizích, protože vyčerpané firmy již nemohou nabrat dech. Což je také důvod, proč nejvyšší nezaměstnanost můžeme čekat někde na počátku letošního podzimu.
Autorka je profesorkou na Vysoké škole ekonomické v Praze
