Došlo k zásadnímu narušení mnohých dodavatelsko-odběratelských řetězců, vlády jednotlivých států „rozhazovaly peníze z helikoptéry“ s cílem maximálně pomoci zasaženým občanům a podnikům. Toto vše stojí za roztáčející se spirálou inflace, na kterou se snaží ČNB reagovat strategií „cold turkey“ a proto zvyšuje dramaticky úvěrové sazby, což povede nevyhnutelně k recesi s negativním dopadem na solventnost celé řady podniků.
Co se dozvíte v článku
Signály zhoršující se situace podniků
Je asi dobré zmínit, jaké jsou obecné signály zhoršující se situace každého podniku. Obecně na trhu panuje velmi rozšířená „provozní slepota“ v důsledku které si velká část manažerů nevšímá varovných znaků přicházejících problémů i když všichni vědí, že čím dříve se situace začne řešit, tím je vyšší šance na její zdárné vyřešení a tím menší bude případná způsobená škoda.
Nejdříve se zhoršující hospodářská situace začne projevovat ve výsledovce, začnou růst náklady, které společnost není schopna přenést do vzrůstajících tržeb, snižují se marže. V další fázi se problémy objeví na rozvaze, společnost omezuje investice, roste zadlužení a v konečné fázi se projeví na cash-flow, kdy společnost začne hradit své závazky nepravidelně, se zpožděním.
Úpadek
Je asi rovněž vhodné zmínit, co je to úpadek. Ten má dvě formy, jednak je to platební neschopnost, která nastane tehdy, pokud má dlužník více věřitelů, peněžité závazky po splatnosti více jak 30 dnů a ty není schopen splácet.
Vzhledem k tomu že pojem „není schopen splácet“ je nedostatečně konkrétní, stanovil zákonodárce ještě domněnky, které praví, že dlužník se nachází v úpadku, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
Dále hovoříme o předlužení, a to v ten okamžik, když má dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Zde je vhodné podotknout, že se jedná o reálnou hodnotu, nikoliv účetní.
Přijde vám, že tuto definici splňuje celá řada vašich obchodních partnerů? Ano, to je bohužel realita českého trhu. Ačkoliv je dlužník povinen podat insolvenční návrh „bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl, nebo při náležité péči dozvědět měl, o svém úpadku“, v praxi se tak často neděje a insolvenční řízení se zahajuje až po několika letech úpadku dlužníka. V této souvislosti je třeba upozornit na odpovědnost statutárního orgánu za škodu, kterou způsobí věřitelům tím, že nepodá insolvenční návrh včas.
Dá se problematická situace poznat?
Jak tedy rozpoznat problematickou situaci u svého obchodního partnera a jaká jsou opatření, díky kterým můžeme minimalizovat její dopad na svou společnost? V této situaci je klíčové o situaci vědět. Čím dříve o problému vím, tím dříve na něj mohu reagovat. To platí jak pro problémy vlastní, tak cizí.
Z toho důvodu je v obtížných dobách nezbytné zvýšit komunikaci s klíčovými dodavateli a někdy dokonce i s jejich dodavateli, implementovat si do smluv povinnost pravidelného informování, např. poskytování finančních výkazů na měsíční nebo kvartální bázi.
Tyto výkazy je třeba analyzovat a zaměřit se na výše zmíněné varovné signály. Často je možné zachytit přicházející problémy mnohem dříve, než si je připustí samotný obchodní partner – dlužník. Když obchodní partner výkazy neposkytuje, jsou věřitelé omezeni na ty volně dostupné ve sbírce listin, kam je však společnosti v obtížné situaci často nezakládají (což samo o sobě indikuje, že něco ve společnosti není v pořádku), a další informace z trhu.
Typickými varovnými signály zhoršující se pozice společnosti jsou např. zhoršená kvalita výrobků nebo poskytovaných služeb, nestálá úroveň zásob, zpožděné dodávky nebo naopak snaha dodat zboží mimo dohodnuté termíny, nečekané pokusy přejednat cenu, či platební podmínky, časté změny v managementu společnosti a tak dále.
V případě problémů komunikujte!
Pokud zjistíte, že váš obchodní partner se nachází v obtížné situaci, je více než vhodné zvýšit komunikaci, snažit se zjistit příčinu a přesný charakter problému a udělat si svůj názor na příčinu problému a jeho řešitelnost. Je vhodné si zajistit náhradní dodavatele či odběratele a být připraven na výpadek, prověřit smluvní dokumentaci, zdali byla platně uzavřena, zdali obsahuje všechny ustanovení, které mohou pomoci v minimalizaci dopadů, snažit se snížit si expozici (např. snížením splatnosti mých faktur), výhrada vlastnictví u dodávaného zboží, dozajištěním buď na majetku společnosti nebo ručením od mateřské společnosti nebo majitelů.
Nicméně v této situaci je třeba si dát pozor na potenciálně neúčinné právní úkony. To jsou jednak zvýhodňující právní úkony, právní úkony bez přiměřeného protiplnění nebo úmyslně zkracující právní úkony. Zvýhodňující právní úkony jsou takové, při kterých se věřiteli dostane vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu (tj. parri passu). Charakter právních úkonů bez přiměřeného protiplnění se zdá zřejmý z názvu, nicméně je třeba si uvědomit, že do této kategorie patří i dozajištění současné expozice přímo dlužníkem, které je v těchto situacích velmi oblíbené. Riziku neúčinnosti dozajištění je možné se vyhnout tím, když je dozajištění spojeno s poskytnutím nového financování nebo navýšení odběratelského limitu, případně když je poskytnuto třetím subjektem.
Partner v insolvenčním řízení
Pokud se váš obchodní partner dostane do insolvenčního řízení vyplatí se zpravidla aktivní pozice. Přihlásit si pohledávku, pakliže se jedná o zásadnější expozici nebo jde o zásadního obchodního partnera, na jehož existenci mám zájem, je vhodné zajímat se o členství v (předběžném) věřitelském výboru a aktivně komunikovat s dlužníkem o způsobu řešení úpadku.
Pakliže má dlužník konkurenceschopný produkt (své produkty je schopen dlužník na trhu uplatnit za takové ceny, které mu umožní pokrýt veškeré náklady), jeví se jako vhodné využít k řešení úpadku reorganizaci, což je sanační způsob řešení úpadku, který počítá se zachováním provozu (alespoň části) dlužníkova podniku. Uspokojení věřitelů při tomto způsobu je v průměru přibližně 3×-4× vyšší než v případě konkursu, i když samozřejmě nelze generalizovat.
Při reorganizaci zpravidla dochází k restrukturalizaci závazků, snížení jejich objemu, posunu splatnosti, změně úroků, ale i k dalším vhodným opatřením. Jde-li o klíčového obchodního partnera a má-li dlužník realistickou vizi reorganizace společnosti, je moudré dlužníka v jeho snaze podpořit a zajistit si tak nejen pokračování obchodní spolupráce, ale i vyšší návratnost vlastních pohledávek.
Jiří Špinar, Squire Patton Boggs
